Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Pohled Brita Simona Windera na Habsburky a celou střední Evropu je silně zaujatý, mnohdy nepřesný, ale také zábavný a neotřelý
Simon Winder je britský historik, mimo jiné autor trilogie Lotharingia (o krátkodobém státním útvaru vytvořeném coby část takzvané Středofranské říše na pomezí Německa, Francie a Beneluxu), Germania: Osobitý pohled autora na německé dějiny a Danubia: Osobitý pohled autora na středoevropské dějiny. Ta se zaměřuje na historii habsburského panování v Evropě a loni byla česky publikována už ve druhém vydání.
Stejně jako další dvě knihy i tato kombinuje historické psaní s autobiografickými úvahami o Winderových cestách po různých zemích regionu, a zvláště o jeho návštěvách muzeí a dalších pamětihodností. Pro anglosaské čtenáře může být kniha poučná v upomínce na to, že oblasti dnes spadající na Východ byly kdysi organickou součástí střední Evropy, než byly „vykázány do tmy“ (podobně jako už svého času Milan Kundera psal o únosu části Evropy na Východ).
Autor spojuje politické dějiny s pohledem na osobní životy Habsburků, kteří „Danubii“ vládli, ale velkou pozornost věnuje i tomu, jaké umění v jejich době vznikalo a jak se jeho prostřednictvím chtěli veřejně prezentovat. Někdy u Habsburků konstatuje fyzickou ošklivost či všeobecný nedostatek milenek, zvlášť ve srovnání s dvorem francouzských králů, jindy „beznadějnou tupost“ (konkrétně u Františka Josefa I., i když tomu by zase nemohl vyčítat absenci milenek). Jeho komentáře jsou tedy, jak vidno, často neuctivé, ironické, až sarkastické. Takto líčí jednu fresku Karla VI.: „Karel je Apollón ženoucí se po obloze… Je to mistrovské dílo a tristní podívaná zároveň. Karel je vypodoben v jakémsi výsměšném světle – polonahý, ale současně v paruce a se ztrhanou tváří takřka nafialovělého odstínu. Vypadá spíš jako obyvatel hodně drahého, nicméně obskurně vedeného pečovatelského domu.“
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
