Ministr financí Lars Klingbeil hovořil o potřebě rozhýbat ekonomiku masivními výdaji do infrastruktury, dopravy, školství a veřejných projektů. Vzápětí ale přidal varování — v roce 2027 čeká státní kasu tvrdé přistání. „Potřebujeme reformy, které vytvoří růst, pracovní místa, omezí sociální výdaje a zvýší příjmy státu,“ prohlásil. V tom mu přizvukoval i kancléř Friedrich Merz z CDU.

Berlín v kriziBerlín v krizi

Merz: Německo čekají největší výzvy moderní éry. Bez reforem naprosto ztratí konkurenceschopnost

Rekordní injekce, ale s podmínkami

Rozpočet na rok 2026 má být stimul, nikoli záchranný kruh. Peníze půjdou výhradně na nové projekty — a právě to je kámen úrazu. Podle dohod s koaličními Zelenými nelze prostředky z dluhového financování použít k pokrytí již existujících rozpočtových propadů. Jinými slovy: vláda může investovat do nových mostů, ale ne do sanace rozpočtu ministerstva dopravy.

Kritika opozice se opírá právě o tuto logiku. Podle ní koalice promarňuje investiční potenciál na úlevy, které nemají dlouhodobý přínos, například snížení DPH pro gastronomii. Zatímco ekonomika přešlapuje na místě, vláda údajně obětuje růst výměnou za krátkodobé sympatie.

ByznysByznys

Německo jako tahoun eurozóny? Těžko, míní ekonomové

Dluh jako politická rovnice

Německo si tak kupuje čas – a draze. Rekordní zadlužení je sice motivováno růstem, ale zároveň staví politické strany před nelehké otázky. Kde šetřit? Kdo to odnese? A jak přesvědčit voliče, že škrty ve prospěch investic dávají smysl?

Práce na rozpočtu pro rok 2026 začíná jen pár dní poté, co Bundestag se zpožděním schválil ten na rok 2025. Zpoždění symbolizuje širší krizi důvěry ve schopnost vládní koalice řídit veřejné finance s jasným směrem.

Naděje vkládané do investic jsou velké, ale stín deficitu visí nad všemi plány. Berlín se tak ocitá v paradoxní situaci: utrácí ve jménu budoucnosti, o níž už teď ví, že si ji nebude moct dovolit bez bolestivých rozhodnutí.