Airbus chce prorazit ve vesmíru. Soustředí se na produkci satelitů

Evropský koncern Airbus, který působí v leteckém, vesmírném a zbrojním průmyslu, se chce ve větší míře zaměřit na vesmírné projekty, zejména na produkci satelitů pro vojenské i civilní využití.

Evropský koncern Airbus, který působí v leteckém, vesmírném a zbrojním průmyslu, se chce ve větší míře zaměřit na vesmírné projekty, zejména na produkci satelitů pro vojenské i civilní využití.

Celý článek
0

Ostuda pro Samsung. Ty šunty se rozpadají, stěžují si zákazníci na nová sluchátka

Jihokorejskému Samsungu se v posledních měsících moc nedaří. Po vlažném přijetí skládacích telefonů za astronomickou cenu vzbuzovala velká očekávání nová generace sluchátek. Jenže ta se bohužel příliš nepovedla. Firma kvůli reklamacím pozastavila další prodej.

Jihokorejskému Samsungu se v posledních měsících moc nedaří. Po vlažném přijetí skládacích telefonů za astronomickou cenu vzbuzovala velká očekávání nová generace sluchátek. Jenže ta se bohužel příliš nepovedla. Firma kvůli reklamacím pozastavila další prodej.

Celý článek
0

Green Deal oslabuje vliv Evropy v rozvojovém světě a uvolňuje místo Číně

Přílišná přísnost Green Dealu dělá pravý opak zamýšlené podpory evropského vlivu na udržitelnost podnikání, tvrdí finančníci

Přílišná přísnost Green Dealu dělá pravý opak zamýšlené podpory evropského vlivu na udržitelnost podnikání, tvrdí finančníci

Celý článek
0

Německo muselo šlápnout na rozpočtovou brzdu. A hodně to bolí

Dotace na nákup elektromobilů skončily o rok dřív, solárníci dostanou nižší dotace a zemědělci už stihli – kvůli zdražování zelené nafty – zablokovat Berlín traktory.

Německo muselo šlápnout na rozpočtovou brzdu. A hodně to bolí
Německý kancléř Olaf Scholz | foto photocosmos1 / Shutterstock.com

Když si v Česku někdo stěžuje na obtíže provázející vládnutí v těchto složitých časech, měl by se podívat do sousedního Německa. Pravda, tam má „semaforová“ koalice pouze tři strany (sociální demokraty SPD, svobodné demokraty FDP a zelené) s odlišnými prioritami a nepřekročitelnými červenými liniemi. Ale kromě opozice má vláda za zády ještě Spolkový ústavní soud a obdobu Nejvyššího kontrolního úřadu. Oba hodně přísné.

V polovině listopadu Spolkový ústavní soud v Karlsruhe dospěl k závěru, že nevyčerpané peníze ze zvláštních fondů, zřízených v době pandemie, nelze využít na jiné účely – například na subvence cen energií pro průmysl a domácnosti. Německá legislativa sice umožňuje dočasně opustit pravidla rozpočtové odpovědnosti předepisující maximálně přípustné schodky veřejných rozpočtů, ale pouze za mimořádných okolností. A ty bývají mimo kontrolu vlády a vyžadují použití mimořádných a dočasných opatření na příjmové i výdajové straně. (V rámci „pandemické výjimky“ se tak třeba poskytla mimořádná veřejná podpora letecké společnosti Lufthansa i cestovním kancelářím, refinancoval se dluh národní rozvojové banky KfW a mohly se zavést stropy na ceny plynu a elektřiny pro firmy a domácnosti.)

Dohromady ústavní soud spolkové vládě zakázal použít šedesát miliard eur. Ty vláda nejen převelela na jiné užití, ale započítávala do deficitu v letech, kdy byly (za velmi výhodných podmínek) na trzích vypůjčeny, nikoli do letošního a příštího roku, kdy měly být utraceny. Což je retroaktivní finta, kterou soud rovněž nedovolil.

Německo musí držet prapor

Samotná úroveň veřejného dluhu k HDP je v Německu s letošními 65,5 procenta (jen) o nějakých dvacet procentních bodů vyšší než v Česku. A schodek veřejných rozpočtů na příští rok byl v původním návrhu spolkového ministerstva financí (vedeného Christianem Lindnerem za FDP) se svými dvěma procenty a půlprocentním meziročním zlepšením dokonce o fous příznivější než český. 

Jenže Německo chce prosazovat fiskální disciplínu v zemích, které ji mají mnohem méně v krvi (namátkou Itálie, ale i Francie). Proto musí jít příkladem, a to ve vlastním zájmu. 

 

Jednak je finančními trhy vnímáno jako etalon dobrého dlužníka s nejvyšším, „tříáčkovým“ ratingem, a tedy s nejnižšími úrokovými náklady: právě proto, že jeho pravidla jsou přísná, jejich dodržování má kdo „pískat“ a jsou do mrtě respektována. A jednak kvůli „socializaci“ dluhů v rámci eurozóny, tedy zapojení Německa jako nejsilnější ekonomiky do financování společného „evropského dluhu“. To Němci většinově pochopitelně vnímají jako „sahání do vlastní peněženky“, protože eurozóna není fiskální federací; a tím méně to platí pro EU. 

Domácí úkoly se musejí dodržovat

Tím je také řečeno, že když Ústavní soud deklaruje porušení „dluhové brzdy“, není z hlediska německých zájmů úplně chytré navrhovat, abychom si „holt pravidla dluhové brzdy ještě o rok rozvolnili“, což se stalo (kvůli covidu) už třikrát a současná koalice to udělala pro rok 2023 počtvrté. Příští rok vypadá jako „nový, anemický normál“, ale stejně to sociální demokraty a zelené s jejich nákladnými představami o budoucnosti napadlo znovu. 

Spolkové vládě proto nezbylo než sáhnout k rozpočtovým škrtům ve výši sedmnáct miliard eur (ústavní soud zakázal vládě použít celkem šedesát miliard eur; sedmnáct miliard z nich hodlala vláda utratit příští rok). To představuje 3,7 procenta ze čtyřsetpadesátimiliardového spolkového rozpočtu.

Prohnilý a bolavý kompromis 

Dokonce i v tomto rozsahu škrty bolí, když nechcete zvyšovat daně, což kategoricky odmítá FDP, nebo významně sahat na sociální výdaje, drahé sociálním demokratům, popřípadě omezit klíčové projekty související s naplňováním klimatických cílů, na nichž trvají zelení.

V praxi koaliční kompromis znamená třeba to, že státní dráhy Deutsche Bahn dostanou peníze na svůj rozvoj z privatizačních výnosů z rozprodeje jiných majetkových účastí. Dotace na nákup elektromobilů skončí dřív, než se plánovalo, a nižší dotace dostanou i solárníci. Letecký petrolej na domácích linkách bude kromě toho zatížen dodatečnými poplatky, stejně jako plasty a fosilní paliva. 

Krácení úlev na zelené naftě neprodleně přivolalo do Berlína k Braniborské bráně traktory protestujících zemědělců. A bude to pokračovat.

Odhad dopadů rozpočtových úprav, které by podle analytiků Commerzbank mohly ubrat půl procenta z ekonomického růstu v příštím roce, je možná přehnaný. Asi je ale možné souhlasit se slovy respektovaného šéfa ekonomického think-tanku DIW Marcela Fratzschera, který kompromis označil za „shnilý“ s tím, že se jím „pouze odsouvají problémy do budoucna“. Asi tak.

Němcům se nesmějme, jsme na tom hůř

„Schadenfreude“ sice nemá dokonalý ekvivalent v angličtině, ale čeština jej ve „škodolibosti“ má. A to nejpitomější je něčemu takovému propadnout. Namátkou bychom mohli roztrušovat: na rozdíl od Němců výrazná většina českého národa souhlasí s jádrem, které nevypínáme a chceme ho rozvíjet. Národ ale ani náhodou netuší, co bude energetická soběstačnost – zajištěná výstavbou nových jaderných bloků – znamenat pro naše peněženky. 

Jenže už někdy v příštím roce nám bude muset vláda toto tajemství sdělit, aniž by měla dohodu s opozicí. Co se stane, až budeme to číslo znát a bude hnusně vysoké? Co se stane, až se dozvíme plnou ekonomickou cenu jízdného na vysokorychlostní železnici? A jak budeme reagovat na přenesení plných ekonomických nákladů za dostavbu dálnic na jejich uživatele? 

Předjímám odpověď: ne, ne a ne. Opozice řekne totéž. A co uděláme pak? Also, Schadenfreude, unsere Tschechische Freunde?