Je třeba podpořit české výrobce, české zemědělce, zdůvodňovali přijetí kvót na tuzemské potraviny jejich zastánci. Zní to jako boj za řezníka odkudsi z Dolní Lhoty, jenž od rána do noci s láskou vyrábí uzeniny z prasátek, která se mu v lese za domem pasou na žaludech. Boj za řezníka, jehož superkvalitní zboží zlotřilé, cizáky vlastněné řetězce odmítají prodávat.

Skutečnost je taková, že zmíněný řezník bude pro hypermarkety stejně zajímavý jako dosud. Jeho místo bude dál v regálu se specialitami kdesi stranou, ve farmářské prodejně nebo na trhu. Pro většinu nakupujících totiž byl a bude příliš drahý, spíš ještě dražší, protože nově budou muset vysolit více za průměrnou produkci protežovaných českých velkovýrobců.

Ti nedokázali během 30 let kvalitou ani cenou obstát v mezinárodní konkurenci, a tak se jim poslanci ANO (s čestnou výjimkou Jaroslava Bžocha), SPD, ČSSD, KSČM a Václav Klaus ml. rozhodli pomoci tím, že konkurenci protiprávně zaříznou. Úplně buřt jim přitom bylo, že Češi kvůli tomu budou mít menší výběr méně kvalitních potravin, a navíc dražších.

Další peníze z kapes daňových poplatníků ku prospěchu průměrných českých potravinářů se mezitím už jistě připravují vysát na ministerstvu zemědělství. Tu soběstačnost, kterou jsme si odhlasovali a kterou nebudeme schopni naplnit, je přece potřeba zadotovat, že?

Evropská komise kvóty jistě zruší, bohužel nejde zrovna o instituci proslulou akční rychlostí. Do té doby nezbude než potupně šeptat prodavačkám do oušek: „A něco pod pultem by nebylo?“