Moc ve slepé uličce. Umlčení Trumpa ukázalo sílu sociálních sítí
Praktikovat svobodu slova znamená nahrávat rádoby diktátorovi. Opak znamená vydat se napospas technopsychopatům ze Silicon Valley. Co teď?
Hordy Trumpových barbarů uvnitř Kapitolu byly moc i na republikánské kongresmany. Při historickém druhém impeachmentu hlasovalo pro odvolání prezidenta z funkce deset republikánů. | Shutterstock.com
Donedávna platilo, že se Američané nemohou jeden s druhým dohodnout na významu vlády Donalda Trumpa. Stejně tak platilo, že se – ve shodě se zbytkem světa – nemohou shodnout na tom, jestli Facebook, Twitter a spol. jsou prima nositeli lidského pokroku, nebo nástrojem ďáblovým, případně obojí. Pak přišel 6. leden a z obou komplikovaných sporů se stal spor jediný. Smůla je, že na naší úrovni poznání sebe sama dosud neznáme žádné dobré řešení.
Šestým lednem každopádně skončilo neoficiální příměří mezi prezidentem Spojených států a dvěma silnými korporacemi, provozovateli sociálních sítí Facebook a Twitter. Jejich šéfové Mark Zuckerberg a Jack Dorsey ten den viděli, že dav vyprovokovaný prostřednictvím jejich sítí vtrhl do washingtonského Kapitolu, aby „ukázal slabým republikánům, jak vypadá čest“ (řečeno slovy prezidenta Trumpa), případně oběsil viceprezidenta Pence, ačkoli možná jde o totéž.
Na neurčito!
Zuckerberg a Dorsey začali několik hodin poté jednat. Jejich pohnutky přesně neznáme, ačkoli u posledně jmenovaného existuje podezření na existenci svědomí. Tak či onak, v krátkém sledu obě sítě napřed smazaly některé Trumpovy příspěvky, poté ještě týž den jeho účty pozastavily, takže je prezident nemohl používat. Následně se obě sítě rozhodly s Trumpem skoncovat úplně a jeho účty zrušily (či „znepřístupnily na neurčito“).
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot