Už zítra (v sobotu 3.5.) se odehraje šestnácté finále Miss. Jaké jsou dnes hlavní trendy v soutěžích krásy?

Dnes se odchází od trendu extrémně velkého poprsí. Pokud už si dívky nechávají dělat úpravy, tak maximálně do velikosti trojky — nic přehnaného. Naopak je sympatické, že i dívky bez velkého dekoltu dnes uspějí.

Obrovskou roli hrají krásné, zdravé zuby. To je teď v zahraničních soutěžích naprosto zásadní. Dívka musí mít nádherný úsměv, ať už díky péči nebo drobným korekcím.

Vedle vzhledu je ale důležité mít vlastní příběh, charisma a schopnost komunikovat. Instagram je dnes velmi silná zbraň. Dívka, která chce uspět, musí být aktivní, musí být vidět, musí být inspirativní — nejen v reálu, ale i online.

Jak náročné je dnes soutěžit, třeba na světových soutěžích?

Je to mnohem náročnější než dřív. Dříve dívky soutěžily jen na samotném finále. Dneska už soutěž začíná okamžikem, kdy získáte národní korunku.

Od té chvíle vás sledují světoví organizátoři — jak reprezentujete doma, jak vystupujete na sociálních sítích, jaké máte chování a aktivity.

Taťána Makarenko

Tomáš Novák, Hrot24

Dívka dnes musí být vidět a být inspirací ještě před tím, než vůbec vycestuje na světovou soutěž. Sociální sítě úplně změnily hru. Dřív jsme neměli tušení, kdo proti nám na světovém finále bude stát. Dneska už předem víte, kdo jsou vaše konkurentky, znáte jejich profily, sledujete je.

Dívky se navzájem motivují, propojují, dělají společné livestreamy, podporují se. Je to rychlejší, intenzivnější, ale i náročnější — musíte být pořád připravená vystupovat ze své komfortní zóny.

Zasáhne úspěch v soutěži do života dívek? Musí pak být permanentně krásná?

To ne. Klademe důraz na to, že dívka, která jde do Miss, musí umět zahrát víc rolí. Ve škole není problém, když bude v teniskách a bez make-upu — naopak, je normální.

Ale když přijde na oficiální akci, musí být upravená, elegantní, reprezentativní. Miss moderního střihu umí být zároveň studentkou, manažerkou, modelkou, ale i „holkou od vedle“.

Někdy mě mrzí, že lidé mají představu, že Miss musí být pořád dokonale nalíčená a oblečená. Ale pro mě je mnohem důležitější, aby dívka byla přirozená, sebevědomá a uměla přepínat mezi rolemi.

CelebrityCelebrity

Longevity rutina Demi Mooreové má trhlinu. Fanoušky šokovala tímto nešvarem

Život není jen o pózování před kamerou. Chci, aby moje dívky uměly být samy sebou v různých prostředích. Můžou cvičit, běhat se psem, zapotit se při sportu nebo ušpinit u vaření.

Nečekám, že budou chodit na každé školení s nalepenými řasami. Ale na veřejnosti musí být vždy čisté, upravené a vědět, jak se chovat ve společnosti — základní etiketa je základ.

Školíme je v tom, jak vystupovat na veřejnosti, jak správně stolovat, jak si poradit při oficiálních událostech. Nechci roboty. Chci ženy, které se cítí dobře samy se sebou, mají radost ze života a chtějí z něj vytěžit maximum. Dívky, které přicházejí do Miss, nejsou žádné „princezny z cukru“. Jsou to silné osobnosti.

Sledoval jsem několik rozhovorů s Miss World Krystynou Pyszkovou a přišla mi velmi kontrolovaná. Nakolik si dívky zachovávají autenticitu a nakolik je to naučené?

Krystýnka je opravdu taková. Je přirozeně velmi klidná, aristokratická, nepodléhá emocím. To není žádná naučená póza, ona takhle působí odjakživa. Studovala dvě vysoké školy — práva na Karlově univerzitě a business v Innsbrucku — a odjakživa byla velmi disciplinovaná.

Samozřejmě, když jsme spolu v soukromí, je mnohem uvolněnější, směje se, dělá si legraci. Ale na veřejnosti drží dekorum, protože reprezentuje Miss World. A to je přesně to, co od světové vítězky očekáváte — profesionalitu, klid a inspiraci pro ostatní mladé ženy.

Krystyna je navíc úspěšná světová modelka, pracuje pro Dior, Versace, Guess, a pořád zůstává pokorná. Za mě je její chování naprosto autentické.

Je mezi ženami o vaši soutěž velký zájem? Kolik se jich hlásí?

Každý rok se nám přihlásí mezi třemi a čtyřmi tisíci dívek. Z těchto přihlášek vybíráme dívky na castingy, kterých je asi deset po celé republice. Casting je o základní fyzické atraktivitě — musíme vybrat dívky, které budou klienty zajímat.

Máme na každou dívku zhruba tři minuty. Je to rychlé a povrchní, ale jinak to nejde, protože jsme modelingová soutěž. Ale už v semifinále hodnotíme mnohem víc — vědomostní testy, všeobecný přehled, angličtinu, další světový jazyk, schopnost reagovat ve stresu.

Chceme dívky, které jsou krásné, inteligentní, mají talent a přesah. Nechceme na finále deset stejných typů. Proto dbáme na diverzitu — v zájmech, osobnostech, i vzhledu.

Co vám přinese vítězství vaší dívky v národním kole nebo na světové soutěži?

Vždy je to výhodné pro obě strany, pro mě i pro dívky. Máme uzavřené pracovní smlouvy — finalistky mají dvouleté kontrakty, vítězky na tři roky.

Za rok se toho totiž v byznysu stihne málo, takže potřebujeme delší spolupráci, aby se dívka mohla rozkoukat, získat zkušenosti, kontakty, mediální prostor. Co je důležité — dívky u nás za nic neplatí. Nemají žádné vstupní poplatky, focení, školení — všechno hradím já.

Pokračování filmového hituPokračování filmového hitu

Lavi bude příští dva roky tváří českého fotbalu. Dvojka Vyšehradu se spojila s Chance Ligou, odhaluje Jakub Štáfek

Jediné, co si hradí samy, je doprava na školení nebo akce. Jinak mají zajištěné hotely, stravu, školitele. Pro mě jsou dívky investice. Investuji do nich čas, energii i finance a očekávám, že když je dobře připravím, budou vydělávat — samy sobě i mně.

Co pro vás znamenalo vítězství Krystyny Pyszkové na Miss World?

Obrovskou prestiž. Pro mě osobně je to potvrzení, že ta cesta, kterou jsem si vybrala, dává smysl a funguje. Celá Česká republika se díky tomu dostala na světovou mapu.

Vyhráli jsme Miss World, já jsem byla vyhlášena nejlepší světovou ředitelkou a Česká republika získala titul „Country of the Year“ za nejlepší umístění ve všech grandslamech.

Samozřejmě že vítězství přineslo i finanční stránku. A tím, že vyhrála, její hodnota na trhu obrovsky vzrostla — jak v modelingu, tak v kampaních a reklamních spolupracích.

Taťána Makarenko

Tomáš Novák, Hrot24

Zůstávají u vás dívky i po skončení povinného kontraktu?

Ano, většina těch nejúspěšnějších zůstává. Po třech letech spolupráce máme mezi sebou důvěru, znají mě, vědí, co ode mě mohou čekat, a já znám je.

Samozřejmě, že některé dívky se vydají jinou cestou — začnou pracovat mimo modeling, odejdou studovat do zahraničí, otěhotní. To je život. Ale pokud dívky v modelingu nebo showbyznysu pokračují, velmi často pokračují právě pod mou agenturou Miss Factory.

Jak se díváte na případy, kdy v zahraničí vyhrají obézní soutěžící nebo trans osoby?

Podporovat obezitu podle mě není správné. Soutěž krásy by měla propagovat zdravý životní styl, vitalitu, ne nezdravé extrémy. Takže za sebe říkám, že v soutěži pod mým vedením se taková dívka na stupních vítězů neumístí. Co se týče trans žen — u nás mají možnost se přihlásit už od roku 2018, ale žádná taková se zatím ještě nikdy nepřihlásila.

Zajímavou kapitolou jsou mužské soutěže krásy. Vnímám, že muži v mužských soutěžích krásy čelí více negativním komentářů než ženy v miss. Proč?

Je to dané historickými a společenskými stereotypy. U žen je přirozené, že dbají na vzhled, starají se o sebe, soutěží v kráse. U mužů to společnost pořád ještě vnímá trochu jinak.

Navíc v mužských soutěžích často dominují muži z gay komunity, kteří často mají jiný styl vystupování a vyjadřování, než ti heterosexuální. V modelingu v pořádku, pokud si to zadavatel přeje. Ale v případě masové soutěže to prostě publikum může vnímat i negativně.

CelebrityCelebrity

Kdo by těm očím odolal! Z věčně hladového psa Kevina Costnera je internetová senzace

Kdyby byly mužské soutěže více zaměřené na mužnost, třeba by společnost reagovala jinak. Já ale rozumím tomu, proč popularita mužských soutěží ve výsledku není tak vysoká.

Jako žena totiž osobně vyhledávám na muži mužnost, určité kouzlo, sexappeal a to, jak ochranitelsky na mě působí. Fakt mě neohromí, když začnou finalisté v plavkách na soutěži tancovat v rytmu disca. Ale proti gustu…

Zrekapitulujme historii vaší organizace. Největší sláva soutěží krásy byla kolem začátku milénia, pak začaly upadat. Proč jste se před patnácti lety rozhodla vstoupit právě do tohoto byznysu, který vypadal, že nemá budoucnost?

Já sama jsem začala chodit po soutěžích krásy od svých šestnácti let. V osmnácti jsem založila soutěž Miss Face, která se později rebrandovala na Miss Czech Republic. Je to pořád ta samá entita, jen pod novým jménem.

Když jsem sama jako mladá soutěžila, chtěla jsem něco, co bude mít i nějaký smysl po finálovém večeru. Po každé soutěži to totiž vždycky skončilo — dostala jsem nějakou korunku, ceny, ale žádné další příležitosti už nepřišly. Ať už jste skončili první, pátí nebo desátí, soutěž skončila – a tím to haslo.

Cítila jsem, že mi chybí něco dlouhodobého, nějaké reálné možnosti v modelingu nebo obecně v kariéře. A právě to mě vedlo k tomu, že jsem chtěla vytvořit platformu, která dívkám nabídne víc než jen jeden večer slávy. Něco, co bude mít přesah.

Chtěla jsem, aby soutěž podporovala dívky v jejich rozvoji, aby ukázala, že krása může jít ruku v ruce s intelektem, osobností a schopností stát se samostatnou, silnou ženou.

Proto tedy nejprve Miss Face?

Ano. Mým cílem bylo vytvořit platformu, která dívkám zajistí viditelnost, ale zároveň jim nabídne stabilitu a možnost růst. Chtěla jsem, aby soutěž nebyla jen o tom, kdo je momentálně nejkrásnější, ale aby pomohla dívkám získat kontakty, zkušenosti a start do reálného světa.

Když jsem Miss Face zakládala, neměla jsem žádné zkušenosti, žádného bohatého partnera nebo rodiče za zády. Šla jsem do toho čistě s vizí, nadšením a obrovskou chutí něco změnit. Bylo to opravdu postavené na vlastní energii a přesvědčení, že to má smysl.

Existovala tehdy nějaká konkurence?

Ano, existovala, ale nebyla tak silná. Miss České republiky pod vedením pana Zapletala skončila rok předtím, v roce 2009. Další soutěž organizovala paní Maláčová, manželka Zdeňka Bakaly, ale i ta spíše stagnovala.

Celkově to vypadalo, že éra soutěží krásy v Česku je na ústupu. Já jsem to ale vnímala opačně — řekla jsem si, že když všichni padají, mám příležitost růst. Samozřejmě jsem měla limity, hlavně finanční a zkušenostní.

Pochoutky za socialismuPochoutky za socialismu

Komunisti museli koupit licenci na Coca-Colu, Kofola totiž československým řidičům nestačila

Bylo mi o hodně méně než tehdejším organizátorům. Ale zpětně vidím, že bylo vlastně skvělé začít tak brzy — dnes mám za sebou šestnáct ročníků, šestnáct let podnikání, a přitom mám ještě spoustu energie a času před sebou. Pan Zapletal dělal svou Miss dvacet let. Já už ho doháním, chybí mi čtyři roky.

Ze soutěže je velký byznys. Byl to i tehdy váš záměr? Vydělat?

V žádném případě. Nikdy jsem to nedělala kvůli penězům. Vnímám to od začátku jako svoje poslání. Chtěla jsem být pro dívky průvodkyní na jejich cestě — pomoct jim v rozvoji, podpořit jejich snahu být samostatné a úspěšné, nebýt závislé na rodičích nebo na mužích.

Samozřejmě, že časem se z toho stal i byznys. Ale to až po mnoha letech tvrdé práce. Na začátku jsem potřebovala na finále třeba 200 tisíc korun, dnes je potřeba desítky milionů. Nároky se zvyšují — na produkci, marketing, prezentaci, ale i na péči o dívky. Byl to přirozený vývoj, ale nikdy to nebyl primární cíl.

Dívky, které jdou do Miss, chtějí od života víc. Nechtějí být jen hezké, chtějí být vidět, chtějí si sáhnout na víc možností, na víc šancí. Mají ambice. Chtějí rozvíjet svůj potenciál, učit se, překonávat samy sebe. Nejde jen o to být krásná na pódiu. Jde o to naučit se komunikovat, reprezentovat sebe i svou zemi, být inspirací pro ostatní.

Chci, aby každá dívka, která projde Miss Czech Republic, byla silnější, sebevědomější a připravenější na jakoukoliv životní roli. A myslím, že to se nám daří.

Jaké byly byznysově úplné začátky vaší soutěže?

Byly velmi náročné. První čtyři roky jsem z toho nevydělávala vůbec nic. Bylo to prostě nula k nule — co jsem vybrala, to jsem zase vrátila zpátky do soutěže.

Spoustu věcí jsem barterovala, využívala kontakty, které jsem si vytvořila už od šestnácti let, kdy jsem dojížděla z Teplic do Prahy pracovat jako hosteska a modelka.

Bydlela jsem 80 kilometrů od Prahy, často jsem cestovala vlakem. Až v osmnácti mi maminka koupila auto, aby se o mě tolik nebála, když jsem jezdila v noci domů.

Měla jsem kolem sebe spoustu známých, protože jsem vždycky byla komunikativní, otevřená a lidé se se mnou cítili dobře. Podařilo se mi přesvědčit pár lidí, aby mě podpořili finančně — třeba částkami jako dvacet nebo třicet tisíc korun.

Začátky tedy nebyly snadné, ale díky tomu jsem si vytvořila síť, která mi později pomohla stavět soutěž na vyšší úroveň.

Ve chvíli, kdy soutěž pana Zapletala upadala a paní Maláčová stagnovala, nebylo jednoduché přesvědčit partnery, aby investovali do něčeho nového. Jak se vám to povedlo?

Je pravda, že jsem nikdy neměla žádné velké investory. A ani dnes je nemám. Miss Czech Republic je pořád stoprocentně moje. Nikdy jsem si k sobě nevzala tichého společníka ani investora. Mám obchodní partnery a sponzory, kteří mají své podmínky nastavené v rámci spolupráce, ale celé řízení soutěže zůstává na mně.

Chtěla jsem to tak od začátku. Měla jsem samozřejmě nabídky na odkup části soutěže, ale nikdy jsem to necítila správně. Nechtěla jsem mít vedle sebe někoho, kdo by mi do toho zasahoval, zvlášť kdyby to byli muži podnikatelé. Chtěla jsem si udržet kontrolu nad vizí, kterou jsem měla.

CelebrityCelebrity

Dozvíme se, kolik vydělává Pedro Pascal? „Anti-woke“ herečka ze Star Wars vysoudila informace o mzdách kolegů

Je pro soutěž výhodou, že jste žena?

Rozhodně ano. Tím, že jsem sama byla modelka, vím, co dívky potřebují. Znám světové soutěže nejen zvenku, ale i zevnitř. Reprezentovala jsem Českou republiku na dvou grandslamech, tedy nejvyšších soutěžích krásy, a pořád mám aktuální osobní kontakty — s majiteli, kreativními řediteli i obchodními manažery.

Díky tomu můžu dívky připravit úplně jinak než třeba muž, který soutěž nikdy nezažil „zevnitř“. Lidé, kteří sledují naši práci, si všimli, že Češky se v posledních letech umisťují výrazně lépe než dřív — a to právě díky systematické přípravě. Není to jen o kráse, je to i o osobnosti, sebevědomí a schopnosti být vidět.

V roce 2018 jste změnila název na Miss Czech Republic. Jak zpětně hodnotíte ten krok?

Byl to jednoznačně správný krok. Nový název přinesl soutěži větší kredibilitu, lepší image mezi médii i partnery. Začali nás vnímat jinak — seriózněji, s větším respektem.

Taky se díky tomu zlepšila úroveň finalistek. Když se soutěž spojila s grandslamem Miss World, dívky měly ještě větší motivaci. Chtěly být novou Taťánou Kuchařovou, další Češkou, která prorazí ve světě.

Taťána Makarenko

Tomáš Novák, Hrot24

Navíc jsem věděla, že v zahraničí soutěže krásy pořád fungují a mají velkou popularitu. A říkala jsem si — proč by to nešlo i u nás? Češky jsou nádherné, mají charisma, jsou přirozené.

Je pravda, že u nás se pořád hodně řeší otázka plastických operací, ale ve světě — třeba v Latinské Americe nebo Asii — je to úplně běžné. My Češi máme pořád trochu tendenci pomlouvat a závidět, ale pravda je, že naše dívky jsou krásné a mají co nabídnout.

Váš projekt je úspěšný, byznys je stabilní. Kdybyste měla neomezené prostředky a nemusela se ohlížet na finance, co byste se soutěží ještě udělala?

Měla bych spoustu nápadů. Jsem žena, která se umí prosadit v mužském světě — někdy mě lidé označují za tvrdou, ale musela jsem být tvrdá, abych v tomhle prostředí přežila.

Kdybych měla neomezené možnosti, určitě bych chtěla přivézt jednu ze světových soutěží grandslamu přímo do České republiky.

Zhodnocení peněz díky kultuřeZhodnocení peněz díky kultuře

Stavím v Ostravě divadlo za 400 milionů a investorům nabízím vysoký zisk, říká hvězda Tří tygrů Albert Čuba

Pořádat například Miss World v Praze, v O2 areně, by bylo něco obrovského — nejen pro mě osobně, ale pro celou Českou republiku. To by samozřejmě znamenalo investice v řádech desítek, možná stovek milionů. Potřebovala bych podporu státu, ministerstev, kulturních institucí i soukromých partnerů.

Ale věřím, že kdyby se to podařilo, byla by to obrovská propagace naší země — ukázali bychom krásu, profesionalitu, pohostinnost. Mnozí lidé by konečně viděli, že soutěže krásy nejsou přežitek, ale moderní platforma pro rozvoj mladých talentovaných žen.

Kromě toho by mě lákalo založit úplně novou, světovou soutěž krásy pod mým vedením. Je to náročný cíl, ale ne nemožný. Momentálně to není můj hlavní plán, ale někde v hlavě tuhle vizi nosím.