Martin Fusek je v dobrém smyslu slova pionýrem jednoho aspektu české vědy. Je prvním, kdo doopravdy začal učit, jak prodávat své úspěchy komerčnímu světu a vydělané peníze vracet zpět. Vedle řízení společnosti IOCB TECH, která má takzvaný transfer technologií na starost, je zároveň zástupcem ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

Návrat z korporátu

Současný šéf IOCB TECH po ukončení vědecké kariéry pracoval zhruba třináct let u chemických a farmaceutických firem. Sbíral zkušenosti a nakonec se rozhodl vrátit zpátky a využít je ve vědě. Korporátní svět se přece jen stal více globálním, méně pružným a také méně zábavným. „Zároveň jsem si už delší čas pohrával s myšlenkou, jak propojit základní vědu s praxí,“ vypráví.

Cestu musel ovšem prošlapávat sám. Následováníhodné příklady v Česku nebyly a ty z USA vznikaly v úplně jiných podmínkách. Finančních i legislativních. „Prosadit myšlenku, že nevznikne jen nějaká kancelář pod kanceláří ředitele, ale plnohodnotná firma, to trvalo dva roky,“ popisuje Martin Fusek. Asi největší výzvou bylo podle něj vybudování důvěry. Zní to jako banalita, ale šéfové firem, které přetavují výsledky vědecké práce do byznysu, mohou sedět na velkých penězích, což je v Česku vždycky riziko. Na druhé straně je na nich velká odpovědnost. Ručení svým jménem a majetkem je může limitovat v rozhodování. „Získat důvěru, že si nekoupíme Ferrari Testarossu a nezmizíme s penězi, to byl oříšek,“ usmívá se Fusek.

Petr Weikert

Vybudovat právní subjektivitu a nastavit pravidla byla jedna věc. Přesvědčit kolegy vědce, že má smysl se k projektu postavit čelem, byla druhá výzva. „Pro řadu z nich byly patenty vlastně zdržováním. Tak, jak byl systém odměňování nastaven, jim šlo o publikování článků a granty. Postupně jsme se ale dostali do stavu, který se blíží evropskému standardu,“ říká.

Jak se rodí vědecká firma

Firma IOCB TECH nakonec vznikla jako dceřiná firma Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB). Pomáhá vědcům přenést výsledky z laboratoří ke komerčním firmám. Na konci může být lék, nový diagnostický postup nebo další výsledek bádání, který by v horším případě skončil v šuplíku nebo publikací v odborném časopise. „Probíhá to tak, že za námi přijde kolega, který například má otestovanou látku, která ničí rakovinné buňky. Pokud se budeme bavit konkrétně o léčivech, včetně preklinických a klinických testů, může cesta na trh trvat i deset let,“ nastiňuje Martin Fusek.

Samozřejmě ne každý nápad se povede dotáhnout do konce. V různých fázích se může ukázat jako neprůchozí a komerční společnosti, které výzkum v určité fázi přebírají, musejí s rizikem počítat. Firma při Akademii věd si ovšem dává pozor na to, aby co nejvíce rizik hned na začátku vyloučila. Jako první se zjišťuje, jestli někdo něco stejného už nevymyslel, aby čeští vědci nechodili podobně jako Jára Cimrman pár minut po Bellovi nebo Edisonovi.

IOCB také dělá rešerše, zda by se výzkum „nenaboural“ do jiného již probíhajícího nebo zda bude mít budoucí úsilí komerčních firem smysl. Zjednodušeně řečeno, pokud třeba někdo vynalezne druhý aspirin, asi o něj nebude nikdo stát, protože aspirin má neotřesitelnou pozici na trhu. Stejně tak se třeba posuzuje, jestli výzkum míří tam, kde je o jeho výsledky zájem a není dostatečně pokrytý jinými léčivy. „To je příklad některých léků na vysoký tlak. Tam stávající už pokrývají, co je potřeba,“ popisuje Fusek.

Petr Weikert

V jeho týmu pracuje nyní osm lidí. Jsou to nejen odborníci v určitých vědeckých oblastech, ale i právníci, odborníci na patentové právo, outsourcing, lidé s kontakty ve farmaceutických a chemických firmách. „Letos jsme se těšili na řadu odborných veletrhů, kde bychom naše výsledky představili, ale dost jich bude zrušeno,“ obává se Martin Fusek.

Hubneme s Čechy

IOCB TECH se i přes výpadek veletrhů má čím pochlubit. Před třemi lety ohlásila, že nabízí látku, která by mohla účinně bojovat proti diabetu druhého typu. Projevila o ni zájem společnost Novo Nordisk a oba subjekty podepsaly spolupráci. Nyní končí tříleté období, kdy se firma měla rozhodnout, zda v pokračování práce týmu Lenky Maletínské z Akademie věd ČR pokračovat. A výsledek? Novo Nordisk se rozhodl, že pokračovat bude. Léky s českou stopou se tedy pomalu stávají realitou.

Není to jediný úspěch, kdy se podařilo dovést práci českých vědců ke komerčnímu vývoji. Vloni uzavřela společnost Shine Medical Technologies s Ústavem organické chemie a biochemie AV ČR dohodu, jež jí udělila exkluzivní přístup k nové technologii, kterou vyvinul Miloslav Polášek z tohto ústavu. Metoda slouží k separaci lutecia od obohacených terčů ytterbia. Laicky převedeno do praxe - rychlejší a jednodušší izolace radioaktivního lutecia pomůže k vývoji léků, které se používají například pro léčbu zhoubných nádorů prostaty. Letos v lednu pak Shine oznámila první výrobu terapeutického izotopu lutecia 177 v množství, které odpovídá dávkám pro pacienty. Nápad funguje.

Lidé z ÚOCHB samozřejmě také pracují na zkoumání viru covid-19, první výsledky ale dříve než za zhruba dva roky nebudou. Jedna věc je ale již v praxi. Tým okolo Pavla Šáchy vyvinul izolační sady na koronavirus, které jsou v dostatečném množství k dispozici takzvaně z domácích zdrojů, a nyní je již dodává tam, kde jsou potřeba.

Aby se v Česku začal základní výzkum více propojovat s byznysem - a podobných příkladů bylo čím dál více -, je ještě potřeba udělat hodně kroků. Pomoci může dokument, který na sklonku loňského roku projednala a schválila vláda. Je to jakási „kuchařka“, která radí ze zkušeností lidí, jako je Martin Fusek, ostatním, jak založit firmu při vysoké škole nebo vědeckém ústavu. U prostého dokumentu ale nemůže zůstat. „Legislativa je v této oblasti dvacet let zastaralá, přičemž věda a technologie letí dopředu. Vezměte třeba dvoumilionový limit na nákup přístrojů a služeb. V Evropě je běžných pět, my máme dva. Než si vědec objedná přístroj a doběhne výběrové řízení, uteče klidně i rok. Věci, jako je tato, nám nepomáhají,“ říká Fusek.

Akademie věd a ti další

IOCB TECH byla sice první, ale už dávno není jedinou firmou svého druhu u nás. Vznikla například I&I Prague, která nabízí transfer technologií i jiným subjektům, například vysokým školám. A zrodila se opět díky Martinu Fuskovi a IOCB TECH - její zisk totiž s léty roste. V souhrnu už stojí za uzavřením více než desítky klíčových licenčních smluv s významnými farmaceutickými partnery, jako například v roce 2013 s Gilead Sciences.

V roce 2018 přesáhl zisk ÚOCHB z těchto licencí už 60 milionů dolarů. „V roce 2013 jsem věděl, že smlouva s Gilead bude úspěšná stejně jako lék, kterému jsme společně pomohli na svět. Dokonce tak, že se budeme moci podělit s ostatními. Chtěl jsem proto vydělané prostředky posunout i jiným vědeckým subjektům, nicméně nám jako stoprocentně vlastněné dceřiné firmě zákony nedovolují vstupovat do subjektů mimo náš ústav,“ říká Fusek. „Založili jsme proto dceřinou firmu, kam jsme přesunuli finanční přebytky. Daří se jim dobře, ale zatím jsou závislí na dodávkách peněz od nás. Až se to otočí, budou posílat peníze oni nám,“ doplňuje Martin Fusek.

Univerzita Karlova má také podobnou společnost jménem CUIP (Charles University Innovations Prague). V Česku se také množí klasické spin-off firmy čili společnosti založené přímo týmem, školou nebo vědcem a komerční firmou kvůli konkrétní spolupráci na projektu.

Česko má v téhle oblasti stále co dohánět. O srovnání s USA, kde je v tomto oboru 40 let tradice, nemůže být ani řeč. „Když to hodně zobecním, jsme trochu za Německem, které je kupodivu dost konzervativní, a ještě větší kus za Rakouskem, kde to jde docela dobře. Ale třeba spin-off firmy v oblasti IT, tak tam jsme zase na velmi slušné úrovni,“ rozhlíží se Fusek.

K ještě většímu rozletu zbývá už jen pár věcí. Kromě nápravy legislativy je to dostatek silných domácích firem, které se budou na spolupráci s vědci podílet. Protože třeba ÚOCHB pracuje téměř výhradně se zahraničními společnostmi, jež mají peníze nápady dotáhnout do konce. Pro stát to znamená přestat sázet na levnou pracovní sílu a výhodu montoven pro zahraniční kapitál. Je už na čase. Chytrých hlav máme dostatek.