Chceme vzdát hold těm, kteří o „místa pro přírodu“ pečují, obcím, které projevují dobrou vůli přispět k ochraně zajímavých lokalit, i těm, kteří jsou ochotni se finančně podílet dary na výkupech pozemků. Často nejde o státní chráněná území ani o rozsáhlé plochy, ale i na pozemku o velikosti dvou tří fotbalových hřišť dovede vzniknout malý ráj. Zpravidla poslední útočiště biologické rozmanitosti v krajině poznamenané necitlivým velkoplošným zemědělstvím a na produkci komerčních dřevin orientovaným lesním hospodářstvím.

Stará historie dobrých příkladů

I když první dlouhodobou veřejnou sbírku „Místo pro přírodu“, zaměřenou na získávání finančních prostředků pro výkup pozemků, vyhlásil Český svaz ochránců přírody (ČSOP) na jaře 2003 a první ptačí park České společnosti ornitologické vznikl v roce 2006, je na co navazovat. Jakési průkopníky podobných aktivit totiž můžeme vidět třeba v činnosti okrašlovacích spolků, jichž existovaly v historických zemích Království českého před první světovou válkou čtyři stovky.

Pozoruhodné je, že předchůdce dnešního National Trustu sice vznikl v Anglii ještě na sklonku 19. století, ale za Německem s jeho „Deutscher Bund Heimatschutz“ již má Svaz českých spolků okrašlovacích v Království českém jen několikaměsíční zpoždění - oba totiž vznikly v roce 1904.

Tomáš Novák týdeník HROT

Porovnávání s péčí o krajinu na územích obývaných Němci používali tehdejší vlastenečtí příznivci „okrašlování“ jako motivačního prostředku. Starosta Svazu českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Jan Urban Jarník v roce 1911 vybízel: „Hleďte, pane starosto, zde není třeba označení, kde končí katastr obce vaší a kde začíná katastr sousední obce německé. Stačí všimnouti si, kde jsou místa pečlivě osázena stromovím ať v podobě stromořadí, ať v podobě souvislých sadů: tj. katastr osady německé, kdežto ta poušť, ta nedbalost, ta neláska ku stromoví jest karakteristickou známkou obce vaší.“ Připusťme, že stačí přejet česko-německou hranici a rozdíl je patrný na první pohled i po 110 letech.

Nicméně novodobých příkladů zdejších občanských spolků, které nespoléhají jen na spolupráci se státní ochranou přírody (nemůže zvládnout všechno) a specializují se na vyhledávání a ochranu takových přírodovědecky cenných míst, se najde po republice docela dost. Vžil se pro ně termín pozemkový spolek, což v Česku není spojeno se speciální právní subjektivitou, na rozdíl třeba od anglosaských zemí, ale charakterizuje to smysl jejich existence - pečovat o území, které je přímo ve vlastnictví spolku, jenž pozemky vykoupil, nebo ve spolupráci s vlastníky, ať již na základě nájmu, nebo na jiném smluvním základě.

Milý a jeho stráň plná orchidejí

Čistě z důvodu vegetačního období povede naše první zastávka na plošinu Džbán nedaleko od sjezdu z karlovarské dálnice na Řevničov. Na konci malebné obce s ještě hezčím názvem Milý najdete opukovou stráň porostlou listnatým lesem, přecházejícím do pásu křovin, starých třešňových sadů a bývalých pastvin. Vinou chladného letošního jara naplno zakvetla až v posledním květnovém týdnu, ale zase to stálo za to. Tisíce vstavačů nachových, největších českých orchidejí, tady zdaleka nejsou samy, pečlivé oko tady najde několik dalších, méně nápadných druhů orchidejí i dalších vzácných druhů rostlin.

Tomáš Novák týdeník HROT

Místo platilo za vyhlášenou botanickou lokalitu už před sto lety, ale jak mizel původní způsob hospodaření na půdě včetně pastvy, začala lokalita zarůstat. Nebýt ochranářů z lounské a rakovnické místní organizace ČSOP, kteří začali pravidelně kosit někdejší pastviny a vysekávat náletové porosty dřevin od 80. let minulého století, bylo by dávno po kytkách. Pod ochranou je toto krásné místo od roku 1988, o deset let později tady začal působit pozemkový spolek Launensia, za dalších deset let se podařilo vykoupit první pozemky. Starají se o něj příkladně dodnes.

Jak se tam dostat

Na konci Milého směrem od Srbče zastavte u hospody na kopci, přejděte silnici na druhou stranu a po polní cestě je to do přírodní rezervace tak 500 metrů po levé straně po stráni. Absolutně nic netrhat, jenom se kochat a kochat…

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.