Blue Dynamic není jméno, které byste v českých médiích vídali každý měsíc. Přitom tuhle firmu postavil bývalý IT šéf Datartu z nuly. Dnes má skoro 70 lidí, roste meziročně o 23 procent a cílí na obrat 100 milionů korun. Bez investorů, bez sídla v centru Prahy a bez potřeby někomu něco dokazovat.

„Dnes už víme, kdo jsme, co děláme dobře a pro koho to dává smysl. Nepotřebujeme být ti největší. Chceme být ti praví,“ říká zakladatel a CEO Karel Pecl.

Z retailového IT na vlastní píseček

Blue Dynamic vzniklo jako interní IT oddělení Datartu. V době, kdy byl obchod s elektronikou součástí francouzské skupiny Fnac Darty, začal Pecl budovat IT tým, který měl zajišťovat služby nejen pro Datart, ale i pro jeho evropské sestry. „Byla to partizánština a punk. Měli jsme sice podporu majitele, ale nikdo nám to nepřikázal shora. Budovali jsme to diplomacií a neustálým dokazováním toho, co umíme,“ vzpomíná.

Když se pak Datart odkoupil zpátky do českých rukou, najednou mu zbyl velký IT tým a málo zadání. „Udělali jsme kultivovaný split a odešel jsem s částí lidí. Chvíli jsme dál dodávali Datartu a spřízněným firmám a pak jsme si začali hledat vlastní cestu.“ řekl exkluzivně pro Hrot24.cz Pecl.

Než se ale z Karla Pecla stal šéf s vlastním týmem, ušel hodně zvláštní cestu, která začala dávno před Datartem. Učení ho nebavilo a místo matiky radši hrál na bicí v punkové kapele a naháněl holky. „V tu dobu jsem si neuměl představit, že někdy budu dělat v IT, natož že povedu firmu,“ směje se.

Po průmyslovce si odkroutil vojnu a pak přišla práce na stavbě. „Dali mi do ruky majzlík a poslali mě mlátit celej den do železobetonu, protože někdo zapomněl udělat otvor pro polystyren. V tu chvíli jsem si řekl, že nechci dělat pro lidi, kteří nepřemýšlí.“

Přihlásil se na ČVUT, naučil se programovat a začal postupně kariérně šplhat. Od asistenta přes vývojáře až po projektového manažera. „Deset let v softwarové firmě mě naučilo řemeslo. Dalších deset v boardu Datartu mi dalo pochopení byznysu.“ A teď? „Je to jak hokej a hraju třetí třetinu. V Blue to všechno spojuju, abychom mohli fungovat jinak než klasické IT.“

Pro firmy, které vyrostly z dětských kalhot

Dnes má Blue Dynamic tým v Česku i v nizozemském Utrechtu. Mezi klienty najdete třeba mediální skupinu CME, Dražice, PPF banku, nebo Invii. Většina z nich má společné jedno: posunuli se. Už nejsou ve fázi garážového chaosu, ale v momentě, kdy potřebují stabilitu, transparentní reporty a škálování.

„Když expandujete na nové trhy nebo spojujete víc firem do jednoho celku, malé systémy přestávají stačit. Potřebujete něco, co unese složitost, co dává smysl napříč pobočkami a ideálně něco, co zná i investor. Ten zná Microsoft, ne lokální software, o kterém nikdy neslyšel,“ říká Pecl.

Typická situace? Firma má tři pobočky, v každé jiný systém a deset verzí jedné pravdy. „Přijdeme, odrolujeme to zpátky, pochopíme podstatu a až pak stavíme řešení. Ne podle poptávky, ale podle důvodu.“

Pracují s Microsoft stackem a jméno si udělali na expertíze v Dynamics 365, Power BI nebo Azure. K tomu časem přihodili vlastní nástroje. Klíčem ale není technologie. Je to přístup. „Nechceme být ajťáci v bílých pláštích, co mluví jazykem, kterému nikdo nerozumí. Snažíme se nejdřív být lidi, až potom ti ajťáci,“ říká Pecl.

Méně keců, víc podstaty

„My ten tendr nečteme jako zadání. My se ptáme: proč to tak popisujete? Co je za tím? Někdy pak místo čtverce navrhneme trojúhelník, když to dává větší smysl.“

Podle Pecla proto Blue není klasický dodavatel, který splní, co mu napíšete. Je to spíš partner, který se chce dokopat do jádra problému. „Když si objednáte ERP za milion euro, tak to dva roky děláme společně. Když nám firma řekne, že se máme jen zařadit a makat, tak to nebude fungovat. Musíme si rozumět. Nechceme být sluhové. Chceme být partneři.“

Tenhle přístup ale nevyhovuje každému. „Někdy chutnáme až časem. Jako olivy, nebo tonik. Nejsme pro každého. Ale když vyrostete, poznáte, že tohle je ten další level.“

Blue Dynamic necílí na každého. Ale pro firmy, které přerostly své systémy a tabulky a začínají řešit pevné základy, má jejich přístup smysl.

V určité fázi už totiž nestačí lepit procesy izolepou a doufat, že to nějak udrží. „Za námi firmy přicházejí ve chvíli, kdy si uvědomí, že přichází čas na pořádný beton,“ uzavírá Karel Pecl.