Javier Milei, prezident Argentiny
Shutterstock.com
Argentina šetří, ale krvácí: továrny mizí, dovoz sílí
Ještě nedávno to vypadalo, že Lumilagro má prosperitu jistou. Ocelové a skleněné termosky na maté, argentinský každodenní rituál, táhly firmu desítky let. Teď ale rodinný podnik starší než osmdesát let vypadá jako učebnicový případ útlumu.
šéfredaktor
„Je to velmi bolestivé,“ říká pro web Investing.com obchodní manažer Carlos Bender. Sklářská pec stojí už osmnáct měsíců, z původních čtyř montážních linek běží jediná a počet zaměstnanců klesl ze 160 na 60. Na webu sice zůstává hrdé „Made in Argentina“, realita je však jiná: většina termosek se dnes dováží — až o třetinu levněji, než by je podnik vyrobil doma.
Terapie, která bolí průmysl
Lumilagro není výjimka. Argentina prochází pod prezidentem Javierem Mileiem radikální přestavbou. Drastické škrty a deregulace přinesly rozpočtový přebytek a srazily inflaci, která se ještě nedávno pohybovala kolem 200 % ročně. Jenže otevřený trh a „přeceněné“ peso zvýhodnily dovoz, zatímco domácnostem klesla kupní síla. V srpnu spadla průmyslová výroba meziročně o 4,4 % a nezaměstnanost v továrnami protkaných předměstích Buenos Aires vyrostla ve druhém čtvrtletí na 9,8 % z 9,1 % před rokem. Politické náklady jsou znát: Mileiho koalice v září utrpěla „drtivou porážku“ v provinčních volbách v Buenos Aires a podporu dál ukusují i aféry v prezidentově okolí. „Lidé viní Mileie, že makroekonomickou stabilitu, které dosáhl, necítí v mikrosvětě,“ říká Marina Acosta z firmy Analogías. Přesto podle ní může prezident těžit z neochoty voličů vracet se k peronistické opozici.
Volby a americký kyslík
Tvrdý dopad reformy potvrzují další příběhy. Keramička Ilva zavřela závod v Pilaru, kolem 300 bývalých zaměstnanců táboří před branou a žádá odškodnění. „Nečekali jsme to, co nám dělají dnes — nechali nás na holičkách, bezmocné a bez výplaty,“ říká propuštěný dělník Juan González. Podle majitele továrny na autodíly v Buenos Aires (anonymně) spadly prodeje od Mileiho nástupu a výroba se proto zredukovala na polovinu, zatímco dovoz pokračuje: díly z Číny vyjdou až o 75 % levněji než domácí. Vláda na dotazy nereagovala, opakovaně však tvrdí, že země stojí na prahu ekonomiky opřené o energii, těžbu, zemědělství a AI. Pozitivní signály se skutečně objevují — třeba ve Vaca Muerta — zároveň ale i tam přicházejí varovné náznaky. Popularita klesá: podle průzkumu Univerzity San Andrés se v září propadla na 39 %. 26. října Argentinci zvolí 127 poslanců a 24 senátorů; Mileiho blok potřebuje posílit v opozicí ovládaném Kongresu, aby udržel reformy i prezidentská veta proti výdajovým zákonům. Mezitím přišla finanční injekce z Washingtonu: po Mileiho setkání s Donaldem Trumpem v Bílém domě slíšilo americké ministerstvo financí měnový swap ve výši 20 miliard dolarů na podporu pesa. Trump k tomu dodal, že pokračování pomoci závisí na tom, zda Milei udrží moc a „Peronisté zůstanou mimo“. „Pokud prohraje, nebudeme k Argentině štědří,“ řekl. Krátkodobou úlevu pro místní továrny ale dolarový kyslík neslibuje. „Tento ekonomický model už dal vše, co mohl,“ soudí analytik zaměstnanosti Luis Campos z odborového svazu CTA Autónoma. Problém je podle něj jednoduchý: „Vítězné sektory — velké agrobyznysy, energetika a těžba — nejsou náročné na pracovní sílu.“
Výsledkem je paradox, který shrnuje celou éru. Země s hrdou značkou „Made in Argentina“ dnes dováží termosky, zavírá keramičku a sčítá propuštěné. Makroekonomické grafy se zlepšují, ale bez hmatatelné úlevy v peněženkách bude Mileiho revoluce narážet dál — a v říjnových volbách se ukáže, zda jí voliči prodlouží čas.