Lukáš Sedláček, zakladatel Týdne inovací
Midjourney / archiv Lukáše Sedláčka, koláž Hrot24
Hrotagon
Má malá země šanci být důležitým hlasem v evropské debatě o AI? A proč zrovna Česko?
Způsob, jakým umělá inteligence mění svět, v němž žijeme, není jen technologická otázka. Je to také – a na to se často zapomíná – otázka hodnot, moci, odpovědnosti a vize budoucnosti. Může do této debaty výrazně promluvit i malá země, jako je Česko? Věřím, že ano – právě proto, že jsme malí. A že máme co nabídnout.
Lukáš Sedláček
Veřejná debata o AI se zatím často omezuje na technologické novinky, produktivitu nebo bezpečnost. Jenže to nestačí. Umělá inteligence začíná ovlivňovat naši každodennost: jak pracujeme, jak se rozhodujeme, co považujeme za pravdivé, co nás učí algoritmy o sobě samých. A také jaké hranice chceme těmto technologiím nastavit.
Bez filozofického, etického a společenského rámce riskujeme, že technologie přerostou svou roli nástroje. Nejde přitom o apokalyptické scénáře.
Jde o důsledky, které nastávají postupně, téměř nenápadně, ale přitom jsou zásadní: o změnu lidské identity v době generativního obsahu, posouvání odpovědnosti z lidí na algoritmy nebo třeba proměnu role odborníků a autorit.
Evropa historicky kladla důraz na hodnoty jako lidská důstojnost, svoboda a spravedlnost. Tyto základy nejsou slabostí, jsou šancí, jak dát umělé inteligenci lidský rozměr. Toho bychom měli využít.
Potřebujeme intenzivní a globální debatu
Je zřejmé, že AI nezná hranice a její vliv přesahuje jednotlivé státy, což vyžaduje mezinárodní spolupráci a koordinaci. Je proto nezbytné vést intenzivní diskusi o jejím vývoji a dopadech nejen na národní, ale i na evropské a globální úrovni.
V posledních letech probíhá řada mezinárodních iniciativ zaměřených na etiku a regulaci AI. Například:
● UNESCO v roce 2021 přijalo Doporučení o etice umělé inteligence, které bylo schváleno 193 členskými státy. Toto doporučení slouží jako globální standard pro etický vývoj a využívání AI.
● OECD zavedla Principy OECD pro AI, které podporují inovativní a důvěryhodnou AI respektující lidská práva a demokratické hodnoty. Tyto principy byly aktualizovány v roce 2024, aby reflektovaly rychlý technologický vývoj.
● Rada Evropy v roce 2024 přijala Rámcovou úmluvu o umělé inteligenci a lidských právech, demokracii a právním státě, která je otevřená pro podpis i neevropským zemím.
Kromě těchto iniciativ se konají mezinárodní summity zaměřené na AI, například AI Action Summit 2025 v Paříži, kde více než 60 zemí, včetně Číny a Indie, podepsalo deklaraci o inkluzivní a udržitelné AI (podepsat však odmítly Spojené státy a Velká Británie).
Nebo AI Seoul Summit 2024, kde lídři z G7 a dalších zemí přijali Soulskou deklaraci podporující bezpečný, inovativní a inkluzivní vývoj AI.
Navzdory těmto snahám existují rozdíly v přístupu jednotlivých zemí. Například Spojené státy a Velká Británie preferují méně restriktivní přístup, zatímco Evropská unie prosazuje přísnější regulaci prostřednictvím AI Act.
Nesmírně důležité samozřejmě bude, jak se k této věci postaví Čína coby zásadní globální hráč. Zatím můžeme říct, že se aktivně zapojuje do mezinárodních diskusí o správě AI.
Například v roce 2023 Čína navrhla iniciativu zaměřenou na podporu mezinárodní spolupráce a stanovení globálních pravidel pro AI. Také se zúčastnila Bletchleyho summitu v roce 2023, kde spolu s dalšími 27 zeměmi podepsala Bletchleyho deklaraci vyzývající k mezinárodní spolupráci při řízení rizik spojených s AI.
A navzdory geopolitickému napětí Čína společně s USA v roce 2024 podpořily společnou rezoluci OSN zaměřenou na bezpečný a důvěryhodný vývoj AI, zdůrazňující potřebu mezinárodní spolupráce a víceúčastnických konzultací.
Každopádně vzhledem k těmto rozdílům je důležité, aby se i menší země, jako je Česko, aktivně zapojily do globální diskuse o AI. Mohou totiž přinést jedinečné perspektivy a přispět k vytváření vyvážených a inkluzivních pravidel pro vývoj a využívání AI.
Proč právě Česko
Naše země má několik předpokladů, díky nimž může navzdory své „velikosti“ získat mezinárodní pozornost (a že to jde, ukazuje mj. naše muniční iniciativa, o níž se mnoho světových lídrů vyjadřuje velmi pochvalně).
Předně, máme silnou technickou komunitu a odbornost. Naše univerzity, výzkumné týmy i startupová scéna patří v (nejen) oblasti AI ke špičce ve střední Evropě.
Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) nebo firmy jako Productboard, Mews, Rossum či Prusa Research dokazují, že české technologické projekty dokážou uspět i na globální scéně.
Zároveň máme osobnosti, jako je Tomáš Mikolov, jeden z tvůrců modelu word2vec, který významně ovlivnil globální vývoj v oblasti zpracování přirozeného jazyka.
A máme také poměrně otevřený a přístupný diskusní prostor. Na rozdíl od některých větších zemí, kde je debata o AI často silně institucionalizovaná, akademicky uzavřená nebo pod vlivem korporací, se v Česku vcelku daří spontánně propojovat technické, humanitní i občanské perspektivy.
Česko tedy může nabídnout prostor, kde se různé odbornosti a zájmy potkávají přirozeně, napříč institucemi a bez výrazné ideologické polarizace.
Důkazem může být Týden inovací, platforma, v rámci níž se už deset let snažíme takovou diskusi organizovat a propojovat aktéry globálního inovačního ekosystému napříč obory. A ukazuje se, že to jde i v „malé“ České republice. V rámci Týdne inovací už totiž vystoupila celá řada špičkových představitelů světové vědy, byznysu či veřejného sektoru.
Také letos se během hlavní události, která proběhne ve dnech 9. a 10. října, představí více než 25 zahraničních řečníků. Například Stephen Fry, uznávaný britský herec a spisovatel a současně výrazná osobnost globální debaty o AI a technologiích.
Dále Stephen Cave, ředitel Leverhulme Centre for the Future of Intelligence při University of Cambridge, Abran Maldonado, oficiální ambasador Open AI, Hedi Karray, manažer programu pro umělou inteligenci v Evropské radě pro inovace (EIC).
A také třeba Ian Phillips, ředitel oddělení globálních komunikací OSN, který na problematiku umělé inteligence nahlíží z perspektivy žurnalistiky a bezpečnosti novinářů, boje proti dezinformacím a manipulaci s informacemi a potřeby budování silného etického rámce pro AI.
Během své bohaté kariéry vedl týmy pokrývající vzestup Islámského státu či války v Gaze, Libyi, Jemenu a na Ukrajině a také vedl rozhovory se světovými vůdci, včetně běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, syrského prezidenta Baššára Asada či venezuelského prezidenta Nicoláse Madura.
Obrovská hodnota je v tom, že tyto aktivity nevznikají „shora“, ale ze spolupráce komunit, výzkumníků, firem, nevládních organizací a vzdělávacích institucí. Právě tato dostupnost, otevřenost a ochota k dialogu je významnou kvalitou, kterou lze nabídnout i do mezinárodní debaty.
Co je v sázce
V některých evropských zemích je totiž debata o AI buď vysoce centralizovaná, nebo naopak roztříštěná. Často jí dominují úzce zaměřené zájmy – korporátní, bezpečnostní či akademické. To vytváří prostředí, kde buď chybí širší veřejná kontrola, nebo kde se různé pohledy míjejí a nenacházejí společný rámec.
Česko má šanci nabídnout alternativní model: mezioborový, tzn. propojující techniku s etikou, právem i kulturou, dále kritický, také srozumitelný a v neposlední řadě inkluzivní, zahrnující různé profese i věkové skupiny.
Můžeme být laboratoří, kde se setkávají vývojáři, filozofové, novináři, právníci, studenti i veřejnost. Právě tahle pestrost – spojená s historickou zkušeností, vzdělaností a aktivní občanskou společností – může přinést do globální debaty další kvalitu.
Pokud se totiž takové debaty vzdáme a necháme ji jen technokratům nebo velkým firmám, riskujeme několik věcí. Především redukci člověka na data, kdy bude docházet k rozhodnutím bez kontextu a empatie.
Ztrátu demokratické kontroly, což znamená vývoj technologií, kterým nerozumíme a které nemáme jak ovlivnit. A v neposlední řadě vyprázdnění veřejného prostoru, když místo dialogu rozhodují modely optimalizované na zisk.
Vstoupíme-li naopak do debaty aktivně, můžeme AI spoluvytvářet tak, aby sloužila společnosti, ne naopak. A právě malá, otevřená a vzdělaná země jako Česko tomu může pomoci.
V žádném případě nejsme příliš malí na to, abychom mohli něco změnit. Jsme právě tak velcí, abychom mohli být slyšet – pokud budeme mluvit smysluplně, společně a nahlas.
Autor je historik, politolog a zakladatel Týdne inovací
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
