Náhlé přerušení dodávek plynovodem Jamal, vedoucím ze západosibiřských nalezišť na stejnojmenném poloostrově přes Bělorusko a Polsko do Evropy, přišlo jako víkendová sprcha. Doprovázená navíc zprávou, že tok byl obrácen opačným směrem, ze západu na východ. Gazprom si při aukci 18. října neobjednal víc než 35 procent volné tranzitní kapacity přes Polsko.

Pokud Rusko chtělo v době zahájení klimatické konference OSN (COP26) udělat pointu, že bez zemního plynu se Evropa na své cestě k dekarbonizaci ještě dlouho neobejde, povedlo se.

Gazprom je akciová společnost, majoritně ovládaná ruským státem (vlastnická struktura viz graf), která disponuje šestnácti procenty světových rezerv zemního plynu, ale těží i ropu a vyrábí elektřinu. Je to vskutku globální hráč, který vždy koordinoval svoji hru s Kremlem.

Momentálně je jeho hlavním strategickým zájmem, aby plynovod Nord Stream 2 dosáhl na všechna potřebná povolení od německých a evropských úřadů. Hlavní výhodou Nord Streamu 1 a 2, ruským prizmatem viděno, je, že obchází území Ukrajiny, jež tím přichází nejen o poplatky, ale i o svoji politickou relevanci, jež vyplývá z postavení tranzitní země, přes kterou proudí ruská ropa a plyn k důležitým evropským odběratelům. Obdobný efekt přináší Nord Stream i v případě Polska, přes jehož území vede již zmíněný plynovod Jamal. To se také počítá.

Všichni dotčení to vědí, a tak se nedivte, že v Kyjevě a ve Varšavě, ale i ve Washingtonu se bere otázka bypassu přes Nord Stream nepoměrně vážněji než v Praze.

Stratég Putin

Kdo si potrpí na strategické hry, musí chtě nechtě uznat, že Rusové je umějí, stejně jako fakt, že speciálně prezident Vladimir Vladimirovič Putin v nich – a v ruské historii – nalézá obzvláštní zalíbení. S rozpadem impéria se nikdy nesmířil a zvlášť úkorně vnímá ztrátu Ukrajiny, kterou v létě ve své eseji označil za součást jednoho celku a po svém rekapituloval vývoj Rusi, přičemž roli Vikingů v jejích počátcích nějak zapomněl zmínit. Pro našince je zajímavá zmínka o referendu na Zakarpatské Ukrajině.

Zatímco tato esej je přístupná přímo na stránkách Kremlu, pro pochopení jeho náhledu na Rusko daleko důležitější kandidátská práce, již v červnu 1997 obhájil na Sanktpetěrburské hornické univerzitě a za niž získal titul kandidáta ekonomických věd (obdoba někdejšího československého titulu CSc.), veřejně dostupná není a existují pochybnosti, zda ji zpracoval on sám. Při ústní obhajobě si podle očitých svědků počínal brilantně: bylo to jeho téma a vyplnil ho do puntíku.

Miroslav Zámečník

V kostce nejde o nic jiného než o udržení „řídící role“ ruského státu v nakládání se surovinovým bohatstvím a o jeho využívání ke strategickým zájmům Ruska. Kdo si dovede vzpomenout, proč skončil nejbohatší ruský oligarcha počátku milénia, Michail Borisovič Chodorkovskij, v mnohaletém vězení v zabajkalské base v Čitě, tak tehdy nešlo jen o politiku, ale také o strategii, kam povedou produktovody spojeného konglomerátu Jukosu a Sibněftu, který by měl v roce 2003 druhé největší ropné a plynové rezervy na světě. Strategická úloha zněla, zda je táhnout nejkratší cestou k Číně, nebo dražší a delší cestou k Pacifiku, kde se nabízela diverzifikace k většímu počtu odběratelů. Nemít všechna vejce v jednom košíku a dosahovat strategických cílů, to byla tehdy stejná otázka jako teď.

Kontrakty dodržuje

Na jedné straně nemůže Rusko hrát tuto hru tak, aby se Evropa rozhodla pronikavě snížit svoji závislost na dovozu energetických surovin, zejména plynu, od politicky příliš okatě motivovaného dodavatele. Takže dlouhodobé kontrakty s odběrateli zemního plynu v EU Gazprom do puntíku dodržuje a třeba do Polska dodal do října meziročně o 9,5 procenta plynu víc. Plánovat dovede na mnoho let dopředu – například majetkové swapy s německými plynařskými koncerny se uzavíraly před dobrými patnácti lety a jak se dneska, panečku, hodí. Provozovatel plynovodů z ruského Jamalu na německém území, Gascade, je jedna ze součástí holdingu WIGA Transport Beteiligungs-GmbH & Co. KG, společného podniku Gazpromu a Wintershall Dea se sídlem v hesenském Kasselu. Gazprom provozuje v zahraničí i podzemní úložiště, poměrně významně je zastoupen v zásobnících v Německu a Rakousku (u nás spoluvlastní Dambořice).

Miroslav Zámečník

Plyn v existujícím potrubí, který nejde nahradit, je ze strategického hlediska lepší než vývoz jaderných energií na úvěr, splácený následně, přinejmenším nemáte mnohamiliardové otevřené pozice. Plynovod lze vypnout, což pomáhá platební morálce dlužníka a posiluje vyjednávací pozici věřitele. Rusko například staví v jihovýchodním Turecku první tamní jadernou elektrárnu Akkuyu, ale zároveň Turkům dodalo do října meziročně o 110,4 procenta plynu víc. Turecko sehrává užitečnou roli „jižního bypassu“ Ukrajiny, tranzitní poplatky a politický vliv prostřednictvím plynovodu TurkStream, který začal dodávat plyn na Balkán na začátku loňského roku, se zase líbí Turkům. Ale viset na jedné rouře z Ruska jako na rezavé skobě je ani nenapadne: Turecko má dva terminály na zkapalněný zemní plyn, který vozí z Alžírska, Nigérie, Kataru a USA, a separátními plynovody může dovážet plyn z Íránu a přes Gruzii z Ázerbájdžánu.

Je nevydíratelné, což se třeba o takovém Moldavsku říct nedá ani náhodou. Gazprom uvádí, že mu malá země s 2,6 milionu obyvatel dluží za nezaplacené dodávky plynu 700 milionů dolarů. Model je vždy podobný – na splácení „přiměřeného“ dluhu se netlačí, ceny jsou přátelské, dokud je v zemi příjemce u moci Rusku nakloněná vláda a parlamentní většina. Někteří státníci se chlubí, jak díky dobrým vztahům s Ruskem, případně osobně s prezidentem Putinem, dovedou cenu zařídit. Třeba srbský prezident Aleksandar Vučič před necelým měsícem tvrdil, že doufá, že v příštím prvním pololetí nebude Srbsko platit víc než kolem 270 amerických dolarů za tisíc kubíků (což byla 3. 11. necelá třetina ceny s prosincovým termínem dodávky na nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF). To by byla tak polovina ceny, na které se nakonec dohodlo s Gazpromem Moldavsko. Mohlo mít podle Financial Times i lepší nabídku, kdyby se výměnou trochu méně přichýlilo k EU, kam momentálně směřuje velká část vývozu a odkud proudí peníze moldavských ekonomických migrantů.

Můžete stokrát tvrdit, že zájmy Gaz­promu jsou čistě komerční, že evropským partnerům nabízel dlouhodobé smlouvy za velmi výhodné ceny (to je pravda, měřeno dneškem) a že svoje dlouhodobé kontrakty plní, zkrátka že v evropské plynové krizi je úplně nevinně. Jenomže pak prezident Putin zavelí: „Žádám vás, abyste po dokončení plnění podzemních zásobníků plynu v Rusku do 8. listopadu zahájili postupné a plánované práce na zvýšení objemů plynu ve vašich podzemních nádržích v Evropě.“ A šéf Gazpromu Alexej Miller zahlásí: „Provedu.“ Žádnou politiku Gazprom nikdy nedělal a ta data taky nesedí.