Koronavirové příměří je iluze

Je to tak už na světě zařízené, že každý dělá to „svoje“: válečníci válčí, bandité loupí, Miss Universe a generální tajemník OSN usilují o světový mír. Posledně jmenovaný, někdejší portugalský premiér z přelomu tisíciletí António Guterres, je coby kovaný socialista (šéfoval tou dobou i Socialistické internacionále) na dláždění cest do pekel dobrými úmysly zvyklý. Když proto letos 23. března z titulu své funkce generálního tajemníka OSN vyzval všechny válečníky světa ke globálnímu příměří, nejspíš ani sám nečekal, že by ostří hoši od Kolumbie po Afghánistán vyměnili kalašnikovy za respirátory.

Guterresova výzva přitom nebyla nesmyslná. Příměří by umožnilo zdravotnickému personálu dostat se s protikoronavirovou pomocí i do oblastí, které jsou za normálních okolností příliš nebezpečné. Také představa, že by náhlý klid zbraní mohl pomoci přitáhnout účastníky k argumentaci diplomatické namísto ozbrojené, mohla tu či onde zabrat.

Granát versus virus

Po dvou měsících to však vypadá, že zabrala jen málo. Lidé, kteří jsou zvyklí prosazovat své zájmy organizovaným násilím, vykazují z definice značnou dávku tolerance vůči riziku. Když vás každý den může zlikvidovat protitankový granát, nějaký virus vás nejspíš rozhodí méně než kancelářskou krysu s rouškou.