Korejci chtějí se svým reaktorem do Dukovan. A pak dál do světa
Vybudovali jadernou energetiku od nuly a nyní ji skrze česko chtějí poslat do světa. Stejně jako konkurenční nabídky z USA a Francie však jejich koncept čelí pochybnostem.
Putování trochu připomíná epizodu ze seriálu Simpsonovi, ve které se Homer s prodavačem Apuem vydávají položit tři otázky šéfovi Kwik-E-Martu. Síť večerek má centrálu vysoko v horách indického Himálaje a podobně je tomu i u našeho cíle. Korejský energetický obr KHNP překvapivě nesídlí v některé z byznysových čtvrtí Soulu, ale poněkud mimo velkoměstský shon mezi rýžovými poli v kopcích nad historickým městem Kjongdžu v jihovýchodní části Korejského poloostrova. Společnost se sem přestěhovala před šesti lety v rámci vládního programu na přesun institucí a úřadů mimo desetimilionovou metropoli. Zároveň šlo o určitou kompenzaci místním za stavbu hlubinného úložiště nízko a středně radioaktivního odpadu, které se nachází jen pár kilometrů odtud.
Sídlo KHNP je budovou moderního typu, od centrál českých či německých energetik se liší jen množstvím na evropský vkus poněkud kýčovitých dekorací. „We love KHNP,“ stojí například na obřím červeném srdci před vchodem. V patrech nad ním se nachází takzvaná E-Tower, centrální mozek celé společnosti s více než dvanácti tisíci zaměstnanci, odkud operátoři 24 hodin denně dohlížejí na funkčnost elektráren, včetně 24 jaderných reaktorů. Právě kvůli nim jsme podobně jako Homer s Apuem přijeli položit několik otázek generálnímu řediteli KHNP Čong Čä-hunovi. Společnost je totiž jedním ze tří uchazečů o stamiliardovou zakázku na stavbu nového bloku v Dukovanech, největšího projektu v novodobých českých dějinách.
„Nabídka bude podána v listopadu, již od minulého roku však komunikujeme s ČEZ a jinými subjekty v Česku a jsme v pokročilé fázi přípravy,“ zhodnotil aktuální situaci Čong. KHNP se podle něj zajímá i o projekty v Kazachstánu či Polsku, dukovanský tendr je však pro společnost prioritou. Na rozdíl od svých konkurentů, amerického Westinghousu a francouzské EDF, disponuje totiž jedinou zahraniční referencí, a sice jadernou elektrárnou Baráka ve Spojených arabských emirátech.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot