Poté, co Elon Musk před měsícem vnesl do chaoticky a často nenávistně fungujícího Twitteru více chaosu a nenávisti, zažila řečená sociální síť dvojí exodus. Musk napřed vyhodil zhruba polovinu zaměstnanců a poté poslal těm zbývajícím ultimátum: Buď zůstaňte a připravte se na „podstatně delší a intenzivnější“ práci než dosud, nebo vezměte zavděk tříměsíčním odstupným a pakujte se. Výsledkem je, že (podle různých odhadů) sedmdesát až devadesát procent lidí, kteří v Twitteru pracovali před měsícem, je už pryč.

Pro firmu je možná ještě nepěknější fakt, že Twitter začali valem opouštět uživatelé. Jak mocný onen val je, přesně nevíme. Podle vnitrofiremního výzkumu, jejž cituje agentura Reuters, nejde zdaleka jen o pár celebrit, které demonstrativně ignorují své účty. Twitter má problém udržet si nejaktivnější – a nejcennější – uživatele, kteří tweetují alespoň třikrát týdně. Představují méně než deset procent celkového počtu měsíčních uživatelů, ale generují devadesát procent všech tweetů a s nimi i polovinu všech firemních příjmů. Leckoho patrně přimělo k odchodu i Muskovo oznámení, že svůj účet – jejž předchozí vedení Twitteru zablokovalo – může obnovit exprezident USA Donald Trump.

Na otázku, kam jít namísto Twitteru, se odpověď nabídla sama – Mastodon. Popravdě řečeno, taková odpověď se nabízí už dlouho, ale teprve odliv tweetujících z ní udělal (či může udělat) odpověď masovou.

Mastodon je Twitteru tím, čím je Linux pro Windows, bitcoin pro peníze nebo Wikipedia pro Google: decentralizovaným způsobem vykonávání podobné funkce. Stejně jako Twitter i Mastodon umí posílat zprávy do éteru (jen namísto tweetů čili čiřikání se tomu říká toot – troubení či houkání, podle toho, jaký zvuk přiřkne váš slovník mastodontovi). Rozdílný je však způsob, jímž to dělá.

Rozmary manažerů

Sestrojil jej v Německu žijící ruský rodák Eugen Rochko. Začal jej vyvíjet krátce poté, co v roce 2016 opustil univerzitu v Jeně. Byl fanouškem Twitteru, ale chtěl vytvořit platformu, kterou by nekontrolovala žádná jednotlivá společnost ani osoba, protože usoudil, že online komunikace je tak důležitá, že by neměla podléhat rozmarům manažerů a jejich komerčním zájmům. Věřil zároveň, že nekomerční charakter (firma nepřijímá reklamu; loni vybrala na provoz sítě 55 tisíc eur přes crowdfundingovou společnost Patreon a utratila jen 23 tisíc) a rafinovaný design by mohly odradit uživatele od agresivního chování, jež se stalo na Twitteru takřka normou.

Namísto vytváření jednotné centralizované platformy umožňuje protokol Mastodonu (říká se mu ActivityPub) komukoli pomocí softwaru s otevřeným zdrojovým kódem spustit server, který hostí „své“ společenství – podobně jako to dělá Twitter globálně. Na rozdíl od Facebooku, Instagramu nebo právě Twitteru však Mastodon takto založené a provozované servery nevlastní (přesně řečeno, vlastní jen dva z celkových zhruba 7500). Co víc, ani je nijak neřídí.

Jak na to? Chcete-li přesedlat z Twitteru na Mastodon, založíte si účet a můžete začít řízně přispívat nápravě světa odesíláním zpráv o maximální délce 500 znaků. Přihlašovací formulář se vás pouze zeptá, na kterém ze serverů Mastodonu chcete onen účet mít.

A v tom je ten vtip. Řekněme, že se přihlásíte na server, na němž vede živou diskusi komunita včelařů. Po přihlášení tak budete vtaženi do problematiky pláství a rojů a vůbec včelích záležitostí. Pokud vám to však nestačí, máte možnost zvolit si mód „globální“; pak se vám budou – kromě tootů z vašeho včelího serveru – zobrazovat příspěvky ze serverů jiných.

Trump není vítán, ale…

Jak to souvisí s agresivitou? O to, abyste do éteru nepouštěli ohyzdnosti, dbá každý server zvlášť. Když se vám nelíbí, jak s vašimi výroky zachází správce vašeho serveru, můžete se kdykoli přemístit na server jiný, případně si založit vlastní (vyžaduje to jen mírnou erudici i investici). Otevřený charakter sítě však zároveň znamená, že si server může založit leckdo. Například Truth Social, sociální síťka exprezidenta USA Donalda Trumpa, také běží na protokolu ActivityPub. Rochkovi se to sice nijak nelíbí, ale nemá jak mu v tom zabránit.

Daniel Deyl

Jinými slovy, Mastodon institucionalizuje vzájemnou izolaci skupin lidí, které by si jinak mohly vjet do e-vlasů. Projevů nenávisti má ubývat prostě proto, že potenciální oponenti mají daleko menší pravděpodobnost, že na sebe narazí. Bude to stačit – a je zrovna takový způsob moderování online diskuse ten pravý? Odpovědi na sebe nenechají dlouho čekat.