I bankéři mají zřejmě někdy dost hypertrofovaný smysl pro humor. Například aktuálně se některé banky snaží přesvědčit stát, že by měl poskytnout dotace k hypotékám. Alespoň pro mladé lidi.
Představitel České spořitelny Marek Blaha pečující v bance o dostupné bydlení na jedné nedávné konferenci přišel s nápadem, že by erár přispěl dvě procenta a banky by sundaly marži o 0,75 procenta, čímž by se úročení hypotečních úvěrů vrátilo někam ke dvěma a půl procentům. K nápadu se přihlásil i šéf Monety Tomáš Spurný.
Pomiňme, že se tak děje krátce poté, co bankéři vydrbali se státem při odvodech windfall daně, kterou „optimalizovali“ takřka na nulu, a nyní se dožadují vládní podpory se svým dosud klíčovým byznysem.
Že je drzé čelo lepší poplužního dvora, víme v Česku už po staletí. Nakonec ale dotaci k hypotékám navrhovaly už dříve stavební firmy, kterým stojí byznys. Každopádně se zdá, že na nabídkové straně trhu s nemovitostmi je atmosféra mnohem střízlivější, než se zdá z opakovaných mediálních vystoupení, v nichž je ohlašován brzký vzestup cen na nebývalé úrovně. Tak jak bude centrální banka snižovat svou základní sazbu a tu budou následovat hypotéky, musí se přece obnovit to zdražování, na něž si prodávající tak hezky zvykli.
Ale ono nemusí. Po dvou letech zcela zamrzlého trhu a poklesu hypotečních sazeb někam ke čtyřem procentům jistě poptávka po bytech něco předvede, ale to nafukování realitní bubliny, jaké jsme zažili před covidem, se jen tak opakovat nebude. Samozřejmě, pokud někoho nenapadne takový nesmysl, jako je dotovat úročení hypoték, jejichž úrok je i tak odečitatelný z daňového základu.
Vlastnické bydlení, zejména v Praze a Brně, ale samozřejmě ani tak levné nebude. Praha patří k nejbohatším regionům v EU, a to se samozřejmě v ceně nemovitostí promítá. A také se musí srovnat developeři se stavebními firmami na nových cenách a především musí začít fungovat stavební řízení.
Opět v poslední době hojně šířené pirátské sny o tom, kterak by masivní zvýšení daně z nemovitosti dostalo na trh tisíce prázdných investičních bytů trochu varují, že to s tím novým stavebním zákonem, který má v gesci právě jejich partaj, nevypadá nejlépe a toho zlepšení se jen tak nedočkáme. Ty mraky prázdných bytů jsou totiž jen statistickou iluzí, kdy pro úředníka je prázdným každý byt, v němž není někdo přihlášen k pobytu, což je v reálu samozřejmě holý nesmysl.
Zlepšování dostupnosti bydlení může probíhat jen tak, že zdražování bude pomalejší než růst mezd, což je sice teoreticky dosažitelné, ale to stále nepočítáme s povinným zvyšováním energetických standardů staveb podle norem Green Dealu. Ty také nebudou zadarmo.
