Inflace pokračuje v jízdě a za červen se vyšplhala na 17,2 procenta. Byť meziměsíčně zpomalila, na zlom to stále nevypadá. I v případě optimistických předpovědí bude průměrná inflace za celý rok mnohem vyšší, než předpokládala poslední prognóza.

Na špatná čísla překvapivě reagovala koruna bleskovým posílením k euru o tři čtvrtě procentního bodu. Nelze vyloučit, že trhy si vyhodnotily, že i holubičí bankovní rada pod tlakem hrozivého vývoje bude pokračovat ve zvyšování sazeb hned v srpnu, zatímco ECB bude dále dělat mrtvého brouka s výmluvou na lepší čísla v Německu.

Je nesporné, že ČNB by měla pokračovat ve zvyšování sazeb, zda to však udělá, je nyní hodně nepředvídatelné. Guvernér Michl zřejmě stále nezměnil svůj názor, že vysoké sazby působí proinflačně, a na postoje tří nových členů si musíme počkat do srpna.

Pokud by se Michlova představa naplnila, začne se česká měna zase hluboce propadat a ČNB bude nejspíš opět intervenovat, aby pád zastavila. Je ale otázkou, nakolik má smysl se o to pokoušet. Už v posledních měsících devizové rezervy, bezpochyby stále dost vysoké, klesaly značným tempem. Jenom v květnu to bylo o tři a půl miliardy eur.

Argumenty holubic proti zvyšování sazeb jsou přitom jednoznačně na vodě. Dosavadní výše sazeb stále podniky nikterak zvlášť netíží, o čemž jednoznačně svědčí pořád rekordně nízká nezaměstnanost, nejnižší v Evropě. Podstatná část firem dokonce hlásí nedostatek lidí jako svůj hlavní problém a tlak na mzdy rozhodně neslábne. Průmysl se mimochodem podle posledních čísel i v současné tristní situaci drží velmi dobře.

Lze určitě čekat, že cenové tlaky u plynu a elektřiny budou ještě dále růst, ale zřejmě v protisměru už začne působit citelný pokles cen ropy, který začal nejspíš v reakci na zpomalující světovou ekonomiku a nezastavil ho ani Putin svým jednostranným uzavřením kazašského ropovodu na svém území. Vliv té domácí, poptávkové inflace tak bude sílit.