Je středa, půl sedmé večer, ale na hygienických stanicích mají pořád napilno. „Zrovna teď obvolává kontakty pozitivně testovaných asi 15 stovek lidí,“ říká vládní zmocněnec pro digitalizaci Vladimír Dzurilla. Trasovací část chytré karantény, jejíž koordinaci má na starost, bude podle něj za chvíli končit. „Abychom večer nerušili lidi,“ dodává Dzurilla.

Samotné trasování není žádnou novinkou. Mnohem zajímavější je jiná skutečnost: pouze dvě třetiny aktivních operátorů, kteří jsou ve středu večer na drátě, pracují z hygienických stanic. Zbytek jsou posily především ze soukromých firem. 

Místo vyřizování dotazů klientů tak dělají stovky pracovníků call center bank, pojišťoven, energetických firem nebo mobilních operátorů práci hygieniků. Dostali přístup do jejich virtuální ústředny s kontakty nakažených lidí. Těch jmen, která nestíhají obvolat hygienici, se ujmou právě operátoři z byznysu. „Díky tomu jsme schopní přes 90 procent kontaktů obvolat do 24 hodin,“ tvrdí Dzurilla.

Covid místo účtů za plyn

Ještě na začátku září premiér Andrej Babiš tvrdil, že hygienici žádné posily kvůli trasování lidí nakažených čínskou chřipkou nepotřebují. Krajské stanice měly zachytávání potenciálně nakažených a jejich izolaci zvládat samy. Uběhlo ovšem jen pár týdnů a druhá vlna pandemie se rozlila Českem s nečekanou silou. 

Původní sliby o tom, jak budou hygienici „vyzobávat“ a izolovat ohniska nákazy, abychom se vyhnuli plošným opatřením, se zhroutily. Hygiena (opět) prakticky zkolabovala a premiér ve svém pravidelném hlášení „Čau lidi“ musel požádat o pomoc. Telefonní operátor byl najednou nejžádanější profesí.

Stalo se tak to, co někteří epidemiologové doporučovali už během léta: stát si najal stovky externích telefonistů. „Celkem jsme vyškolili 40 lidí z našeho call centra. Na začátku minulého týdne měli za sebou přes 20 tisíc trasovacích hovorů,“ říká mluvčí Raiffeisenbank Petra Kopecká. Deset procent kapacity – asi třicítku lidí – státu půjčila také ČSOB, 20 lidí našla Česká spořitelna.

Přidaly se i další banky, pojišťovny, energetické firmy a mobilní operátoři (celkem zhruba dvacítka firem), ale také třeba státní České dráhy nebo některé univerzity. Na začátku listopadu tak pomáhalo hygienám téměř dva tisíce lidí, kteří obsloužili skoro polovinu všech hovorů. Bez nich by se epidemie vymkla kontrole definitivně.

Pro stát má angažmá ještě jednu výhodu: nic nestojí. „Zapojili jsme se na principu dobrovolnictví, tudíž je to zadarmo,“ říká Patrik Madle z ČSOB. Náklady ale úplně zanedbatelné nejsou. Třeba Českou spořitelnu pomoc vyjde asi na milion týdně. „Vzhledem k tomu, že i naše call centrum je postižené pandemií a řada lidí je v karanténě, musíme částečně pro naše běžné klienty využívat také služeb externích call center,“ vysvětluje mluvčí spořitelny Filip Hrubý.

Na oslavy je pochopitelně ještě brzy, to nejhorší má ale zřejmě trasovací sekce chytré karantény za sebou. A tak postupně snižují své stavy i firmy. Spolupracovat prý budou, dokud to bude potřeba, většinou počítají s koncem listopadu. „Minimálně do konce nouzového stavu,“ upřesňuje Patrik Madle.

Klacky pod nohy

Trasování je jen posledním z řady fatálních podcenění situace, kvůli kterým musel nakonec za stát zaskočit soukromý sektor. Už během první vlny čínské chřipky se objevila spousta soukromých iniciativ: pomáhaly s provozováním informačních linek, s vývojem části chytré karantény včetně dnes tak populární aplikace eRouška nebo se zajištěním zdravotnického materiálu.

Díky flexibilitě a tahu na bránu české technologické firmy zajišťovaly ochranné pomůcky pro tisíce zdravotníků. Společnost Prusa Research do konce června rozdala na 200 tisíc ochranných štítů, které operativně vytiskla na svých 3D tiskárnách. Přidal se i brněnský Y Soft. „V Česku jsme jich rozvezli a rozdali 35 tisíc,“ říká šéf firmy Václav Muchna.

V obou případech to měl stát zadarmo. „Náklady byly asi tři miliony korun. Počítám do toho i zřízení speciální sterilizační místnosti nebo náklady na distribuci. Spojili jsme se ale s dalšími filantropy, přímo nás to stálo asi milion,“ počítá Muchna a doplňuje další donátory – Livesport, RSJ nebo firmu AmCham.

Dnes už je na trhu pomůcek pro zdravotníky dostatek, a tak se Y Soft zase plně věnuje vlastnímu byznysu. „O štíty už není zájem, ale pokud by byly potřeba, jsme připraveni,“ říká Muchna.

Zřejmě nejsmutnější příběhy z dosavadního průběhu pandemie vyprávějí firmy, které pomáhat chtěly, ale do cesty se jim připletla byrokracie. Ukázalo se, že například některé zdravotnické pomůcky je jednodušší přivézt z ciziny než vyrobit doma – a to právě vinou byrokracie.

Své by mohl vyprávět Jiří Denner z třebíčské firmy MICo Group, která ve spolupráci s ČVUT vyvinula a vyrábí plicní ventilátory. Když v říjnu začaly přicházet zásilky s desítkami obdobných přístrojů z ostatních evropských zemí v rámci mezinárodní pomoci, měla firma ve skladu přichystaných na 180 vlastních kousků. Nemohly ale do nemocnic. Důvod? Chyběla potřebná certifikace.

Zhruba 12 milionů korun, které byly k výrobě první série ventilátorů potřeba, přitom vybrali sami lidé. Už legendární je dnes prohlášení ministra vnitra Jana Hamáčka z jara: „Jsme připraveni přispět, ale vypadá to, že crowdfunding bude stačit.“ Jinými slovy: Češi vymysleli vlastní ventilátory, složili se na ně a vyrobili je. A pak sledovali, jak se premiér fotí s balíky z Maďarska.

Zatímco v zahraničí úředníci projevili větší pružnost, v Česku nakonec CoroVent získal alespoň povolení pro nouzové využití až ve druhé půlce října. Tedy v době, kdy už některým nemocnicím volné kapacity docházely. Právě těm teď přístroje CoroVent může firma dodávat. „Nastane-li situace, že nemocnicím certifikované ventilátory dojdou, mohou beztrestně použít ventilátory CoroVent,“ říká Denner.

Jiný příklad zlomyslnosti úředního šimla, řehtajícího se do obličeje, zažila firma Isolit Bravo. Podnik specializovaný především na sektor automotivu hledal v době omezených dodávek pro stojící automobilky náhradní uplatnění. Jeho majitel Kvido Štěpánek vsadil na výtěrové tyčinky na covidové testy. Na trhu jich byl akutní nedostatek. Jenže než stihl získat potřebná razítka, zahltily Česko čínské dodávky bez jakýchkoli certifikátů. Těm samozřejmě nemůže cenově konkurovat.

Online výuka bez internetu

Jedním z aktuálně nejpalčivějších problémů jsou zavřené školy. Děti i studenti zůstávají letos už podruhé dlouhé týdny doma. A nejenže na vzdálenou výuku nejsou připraveni někteří učitelé – připojení k internetu a tablet nebo počítač chybí i mnoha sociálně slabým rodinám.

I na zajištění přístupu ke vzdělání v pandemické době bylo relativně dost času. Letní prázdniny ovšem vláda promrhala ujišťováním, že školy se už zavírat nebudou. Dnes je všechno jinak, otevření škol (kromě prvních tříd) je nejisté a méně movitým žákům místo státu opět pomáhá soukromý sektor. Se speciálními akcemi přišli mobilní operátoři.

Třeba Vodafone kromě operátorů pro trasování nabídl školákům internet zadarmo. „Nejvíce zasaženým rodinám poskytujeme 500 modemů pro pevný internet na půl roku. Dalším více než 300 rodinám jsme pomohli ve spolupráci se společností CETIN,“ říká mluvčí Vodafonu Ondřej Luštinec. Notebooky s internetem pro 500 samoživitelek nabídl T-Mobile, neziskovkám zase s technikou pomáhá O2.

Příkladů, kdy podnikatelé zaskočili za stát, by se našlo víc. Zejména pro velké nadnárodní firmy, jako jsou banky, pojišťovny nebo mobilní operátoři, samozřejmě pomoc v koronakrizi nepředstavuje nic, z čeho by vykrvácely – naopak, je to dobré PR. Přesto dal byznys státu důležitou lekci: tam, kde úředník dlouhé týdny přemýšlí a tápe, dokáže šikovný manažer pomoci mnohem rychleji a efektivněji.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.