Veškerý výnos daně z nemovitosti připadá obcím
Shutterstock.com
Jedna sedmina obcí mění daň z nemovitosti. Sahají po místních koeficientech
Zhruba jedna sedmina z 6249 českých obcí si pro letošní rok upravila výši daně z nemovitosti na celém svém území pomocí takzvaného místního koeficientu. Počet obcí je mírně nižší než loni. Většina obcí využila místní koeficienty ke zvýšení sazby daně, snížení sazby zvolilo deset obcí. Část obcí upravovala nastavení koeficientu i pro konkrétní parcely nebo skupiny nemovitostí. Vyplývá to z údajů Finanční správy, které má ČTK k dispozici.
čtk
„Zatímco stát pro rok 2026 ponechal inflační koeficient na hodnotě jedna a nedochází tak k automatickému plošnému navýšení daně, pro mnoho vlastníků to neznamená, že budou platit stejnou daň jako loni. Obce totiž mohou daň zvýšit, či snížit, a to buď plošně, nebo jen pro konkrétní segment, například byty, rekreační objekty či nemovitosti využívané k podnikání,“ upozornila daňová poradkyně Iveta Štochlová z poradenské společnosti BDO.
Ke zvýšení daně pomocí místního koeficientu na celém svém území pro letošní rok sáhlo 854 obcí, bylo jich o 30 méně než v roce 2025. Obce, které koeficient nastavily nad základní hodnotu jedna, ho nejčastěji stanovily na hodnotu dva, učinilo to 530 z nich. Na hodnotu tři koeficient zvýšilo 95 obcí, na hodnotu 1,5 ho nastavilo 92 obcí.
Ke snížení daně na celém území pomocí místního koeficientu sáhlo deset obcí. Na nejnižší možnou hodnotu 0,5 ho nastavily čtyři obce, a to Částkov na Tachovsku, Balkova Lhota na Táborsku, Kouty na Třebíčsku a Kozomín na Mělnicku.
Část obcí využila také možnost nastavit koeficienty jen pro některé nemovitosti. Pro konkrétní katastrální území nastavilo koeficient 125 obcí, pro vybrané parcely 138 obcí. Kromě toho 1201 obcí stanovilo zvláštní koeficient pro vybrané typy nemovitostí.
„Čím dál častěji vidíme, že obce pracují s koeficienty jako s jemným regulačním nástrojem. Umí cílit na rekreační nemovitosti, garáže nebo podnikatelské objekty, případně naopak korigovat dopady tam, kde se daň stala politicky či ekonomicky neudržitelná,“ podotkla Štochlová.
Obce si mohou stanovit místní koeficient pro všechny nemovité věci na území celé obce, nebo jen pro všechny nemovitosti na území jednotlivé části obce. Koeficient může být v rozmezí od 0,5 do pěti s přesností na jedno desetinné místo. Pokud obec žádný koeficient nestanoví, počítá se jeho hodnota jako jedna.
Daň z nemovitosti se skládá z daně z pozemků a z daně ze staveb a jednotek, jejichž sazby se odvíjejí od charakteru nemovitosti. Daň se poté násobí koeficientem, který je stanovený podle velikosti obce, a případně místním koeficientem. V případě rychlého růstu cen může stát stanovit také inflační koeficient, pro letošní rok se ale neuplatňuje.
Přiznání k dani z nemovitosti je nutné podat do 2. února. Finanční správa doporučuje využít k podání přiznání portál Moje daně, který umožňuje automatické předvyplnění formuláře. Povinnost podat přiznání k dani z nemovitosti se týká těch, kteří v roce 2025 získali novou nemovitost, některou svou nemovitost prodali nebo provedli její úpravy, které ovlivňují výši daně. Mezi takové úpravy patří například přístavby nebo změny využití některých částí nemovitosti. Změna místního koeficientu není důvodem k podání přiznání, správce daně to sám zohlední při výpočtu daně.
Daň z nemovitosti je splatná do 1. června. Pokud ji finanční úřad vyměří nad 5000 korun, lze ji rozdělit do dvou splátek, kdy první je splatná 1. června a druhá do konce listopadu.
Veškerý výnos daně z nemovitosti připadá obcím. Loni se na dani vybralo 23,6 miliardy korun, meziročně o 2,2 procenta víc.
