Miroslav Kudrna neměl na Střední škole hospodářské a lesnické ve Frýdlantu zrovna pověst premianta. Sám přiznává, že byl pro učitele dost tvrdý oříšek, zlobil, a dokonce dostal dvojku z chování. Když vám pak takový žák při maturitě „slibuje“, že se do školy vrátí, představíte si ledacos. Že by se vrátil jako ředitel, bude asi to poslední, co by vás napadlo.

A Kudrna dokázal ještě mnohem víc. Během pouhých tří let úplně obrátil sestupnou trajektorii, po níž se jeho bývalá škola ubírala. Škola má nyní o 153 studentů víc, než když ji přebíral, celkem 614. O pětinu vzrostl počet zaměstnanců. Podařilo se mu stabilizovat vymírající učební obory, modernizoval je. A dokonce představil i obory nové. To, co mu vysloužilo dvojku z chování, tedy obrovské množství nevyužité energie, nyní investuje do zvelebování školy. Často v ní tráví i večery a víkendy, ani minuty prý ale nelituje. Tady vidí smysl.

Frýdlantská střední škola, kterou týdeník Hrot navštívil na přelomu roku, začala pod jeho vedením ukázkově provazovat teorii s praxí. V polovině loňského roku to ocenila porota prestižní soutěže Ředitel roku, jež Kudrnovi přisoudila vítězství v kategorii středních škol. Porotci, přední osobnosti oboru, tehdy oceňovali mimo jiné to, že Kudrna velmi dobře prezentuje školu navenek, aktivně vyhledává nové finanční zdroje a ví, kam by škola měla směřovat v dlouhodobém horizontu.

„Mým krédem je, že neučíme pro praxi, my učíme praxi. Mladým lidem nabízíme řadu oborů, velmi prakticky zaměřených. Pečeme si vlastní chleba a housky, vyrábíme vlastní značky piva, chováme vlastní zvířata a zpracováváme vlastní maso. Jsme na to náležitě hrdí a v regionu jsme si díky tomu získali velkou prestiž,“ vyhlašuje sebevědomě ředitel, který ukazuje speciální vitrínu, v níž škola vystavuje své úspěchy: diplomy, poháry a medaile.

Výrobky školy získaly několik pečetí kvality. Studenti se umisťují na předních příčkách zemědělských nebo zahradnických soutěží, studentské pivo nabízí svým zákazníkům blízký pivovar a restaurace a třeba zdejší učňovské housky loni obdržely titul a označení Regionální potravina. K prodeji výrobků škola využívá nejen smluvní zařízení, ale i vlastní prodejnu v centru Frýdlantu. V ní pracují studenti učebního oboru prodavač pod dohledem zkušených prodavaček Hany Zástěrové a Ireny Bartošové. Potraviny jsou úspěšné. Když jsme se sem vypravili po 16. hodině, byla většina čerstvého zboží již vyprodaná, a stejně před krámem stála fronta lidí. „Je mi líto! Housky, pivo i zákusky zase až zítra!“ volá energická prodavačka do davu.

Ředitel školy si obsluhujících dam velmi považuje. „Mají roky praxe a studenty naučí prodávat jako nikdo jiný. To, co se jim tu povedlo, se jen tak nevidí. Od té doby, co je ve vedení prodejny máme, se podařilo zvýšit týdenní tržby z 27 tisíc na 135 tisíc korun. Zisk můžeme investovat zpátky do rozvoje školy,“ chválí ředitel.

Pekařem i zahradníkem

Nabídka učebních i maturitních oborů je ve frýdlantské škole opravdu rozmanitá. Vyučí se zde zemědělci, pekaři, řezníci, zahradníci nebo kuchaři a číšníci. Své místo tu ale mají také zpracovatelé dřeva, strojní mechanici či pečovatelé. A na maturitu tady mohou dosáhnout zájemci o agropodnikání, veterinářství či ekologii. „Záměrně se snažíme být rozkročení, aby u nás našlo svůj vysněný obor co nejvíce odlišně zaměřených studentů. Klíčové však pro nás je, abychom všem dokázali zprostředkovat co nejkvalitnější praxi. Obor, u kterého bychom nebyli schopni nabídnout přímou spolupráci s významnými zaměstnavateli, nám z dlouhodobé perspektivy nedává smysl,“ říká Kudrna a hned začne vyjmenovávat jednotlivé firmy, u nichž studenti najdou uplatnění.

„Každý z oborů má nějakého silného partnera. Například o naše řezníky má velký zájem řetězec Globus. S tím jsme dokonce navázali užší spolupráci. O naší škole se časem dozvíte z jejich letáků, ale třeba i řeznických pultů. Předpokládáme, že propagace zafunguje a o obor bude větší zájem. Velkým argumentem, proč jej studovat, je, že řezníci mají velmi dobré pracovní uplatnění. Každý, kdo chce pracovat v oboru řezník a uzenář, si dnes i v budoucnu zaměstnání najde. Pokud se náš plán povede, spokojení budeme všichni. My budeme mít více studentů, firmy se pak mohou těšit na více absolventů. A pokud jde o studenty, těm říkám, že být řezníkem je super. Dělá to z vás nejoblíbenějšího souseda široko daleko,“ usmívá se Kudrna. Ve třech ročnících nyní dohromady studuje jedenáct řezníků, což je desetina studentů oboru v celé republice.

Velký hlad je ale i po absolventech ostatních oborů. O lesní mechanizátory mají zájem třeba Lesy ČR. Na výuce oboru strojní mechanik se podílí výrobce autodílů Magna. „V oblasti zemědělství se o naše absolventy perou zemědělské podniky, kdy podle odhadů jen v Libereckém kraji chybí v zemědělství tisícovka zaměstnanců. Prezentace studentům tak u nás mívají Agrární komora ČR i jednotlivé podniky.“ A trochu nečekaně si před naší návštěvou ve škole podávali dveře i zástupci bezpečnostních sborů. „Zrovna minulý týden tu byla Armáda ČR a hned vzápětí Policie ČR. Studenti měli možnost udělat si fyzické testy. Velký zájem je o potenciální policisty a vojáky, kteří se například dokážou postarat o koně pro jízdní policii nebo vojenské psy, takže se těmto sborům moc líbí náš veterinární obor,“ říká ředitel.

Každá koruna dobrá

Kudrna není zvyklý sedět a nic nedělat. To je velmi dobrá vlastnost pro někoho, jehož značná část pracovní náplně spočívá ve shánění financí. Někdy žádá o peníze státní orgány, například ministerstva, někdy oslovuje soukromé firmy. „Každá koruna do naší školy je investicí do vzdělání a budoucnosti. Třeba moderní traktory bychom neměli tak rychle, kdyby nám nevyšel vstříc přímo ministr zemědělství. Na další techniku nám přispívá třeba kraj. Osobně kladu důraz na to, abychom neměli jen rozvinutou spolupráci s firmami, ale měli moderní technologie k dispozici i přímo ve škole. Je to reakce na minulost, kdy se k nám často dostávaly informace, že se u nás student učil na starých přístrojích. A v zaměstnání následně přišel do styku s něčím zcela novým, co ale vůbec neuměl ovládat. Tak to být opravdu nesmí,“ říká rezolutně Kudrna. Absolvent prý musí být hned schopen práce, bez zbytečných prodlev.

Naštěstí partnerů pro výuku praxe má škola řadu. „Část úspěchu je nepochybně založena i na tom, že jsme vidět. Velmi pomáhá, když si vás široké okolí spojí s něčím, co považuje za chvályhodné. Na to pak slyší politici i firmy. Jako příklad bych uvedl naše žáky oboru zahradník. Ti se třeba starají o veřejné prostranství města Frýdlant. Víte, jak jste jel přes ten kruhový objezd? Všechna zeleň kolem je naše práce. Když se podíváte, najdete tam naši cedulku. Mým cílem je, aby všichni v okolí věděli, že i žák učebního oboru dokáže velké věci,“ má jasno ředitel.

Mnoho podniků přispívá škole finančně, vybavuje učebny a dílny. Většina firem dokonce studentům proplácí praxi, případně podporuje studenty oboru prostřednictvím stipendijního programu. „To je věc, o které se může studentům humanitních oborů jen zdát. Například student oboru strojní mechanik může dostat za dva týdny praxe až deset tisíc korun. Můžu vám garantovat, že když mladí lidé mají možnost přivydělat si už v rámci školní docházky a uvidí ve výuce i finanční smysl, školy si hned váží jinak,“ podotýká Kudrna. Škole se díky spolupráci s firmami podařilo rozjet i několik stipendijních programů. „Někteří studenti dostávají 500 korun měsíčně už za to, že vůbec chodí do školy. Pak ale dostávají také prospěchové stipendium, čtyři tisíce korun ročně. To abychom je motivovali, že nestačí jen chodit, ale je také dobré se snažit. Na hezké známky může dosáhnout každý, když hodně chce a něco pro to udělá,“ říká ředitel.

Nejdéle však Kudrna hovoří o zřizovateli, Libereckém kraji. „Máme stipendia, různé projekty, drahé pomůcky, zmodernizované budovy. To by nebylo, kdyby zhruba posledních šest let nebylo polytechnické vzdělávání pro vedení kraje velmi důležité. Naštěstí nezůstává jen u politických proklamací, ale vznikly konkrétní dotační programy. I díky tomu je nyní škola tam, kde je, tedy respektovaná nejen v kraji, ale troufám si říct, že celorepublikově,“ říká Kudrna.

Přitom prý nejde jen o nějaké ryze praktické dovednosti a vybavení dílen, ale i o podporu výuky teorie. Škole se podařilo výrazně zmodernizovat výuku jazyků nebo informatiky. Mohla založit přírodovědný kroužek, zpřístupnit výuku dětem s handicapem prostřednictvím inkluze. Jako jedna z mála v regionu tak nabízí dvouletou praktickou školu, jež je určena žákům se středně těžkým stupněm mentálního postižení. Kraj také umožňuje zdejším učitelům participovat na krajských projektech, dostat se do moderních provozů spolupracujících firem a státních institucí.

Bez nich by to nešlo

Když vedení školy vyjmenovává, čemu a komu všemu vděčí za svůj úspěch, přední pozici zastávají učitelé a další zaměstnanci školy. Ti dlouhodobě podávají skvělé výkony, avšak pořádnou zatěžkávací zkouškou byly poslední dva roky pandemie covidu-19. „Měl jsem tu pedagogy, u kterých reálně hrozil odchod z profese. Nikdy nepotřebovali umět s počítačem a najednou museli povinně učit online. Ti učitelé s desítkami let praxe by mně i žákům chyběli. Prosil jsem je, aby to zkusili. A oni to zkusili a zvládli to. Jsem na ně nesmírně hrdý. Samotná výuka během pandemie covidu není jednoduchá. Jednání vlády, která v minulosti ohlašovala opatření ze dne na den, to ne­usnadňovalo. Samotná online výuka ale nikoho z nás netěší. Student chce být se spolužáky, učitel potřebuje živou zpětnou vazbu. Nikdo z nás nešel do školství proto, abychom pak zírali do kamery a monitoru. Proto jsme moc rádi, že opět můžeme učit normálně a že normálně probíhají i školní praxe,“ je vděčný Kudrna.

Avšak pandemie ještě neskončila a ve Frýdlantu si to uvědomují. Jen pár týdnů před naší návštěvou tak vybavili zcela novou učebnu, která je plně připravená na takzvanou hybridní výuku. „Chceme, aby zdraví žáci chodili do školy. A ti nemocní mohli dění ve třídě sledovat online. Učitele podávajícího látku přítomným žákům tak mohou ti nepřítomní sledovat z domova.“ I v tomto případě vycítil Kudrna příležitost a ze státních prostředků nakonec nešla do vybavení ani koruna. „Vše zaplatil dodavatel chytrého řešení, kterému tato třída v naší škole bude sloužit jako ukázková pro další školy a instituce.“ Spokojení jsou tudíž opět všichni.

Připraveni na covid

Škola je tedy na další měsíce života s pandemií vybavena a snad i připravena. Poslední otázka míří na delší časový rámec. Budou studenti dostatečně připraveni na to, co teprve přijde? Obstojí se svým vzděláním i v dalších desítkách let profesního života? Ve Frýdlantu věří, že práce rukama a poctivé vykonávání řemesla budou mít na světě vždy své místo. Význam technického vzdělání a výchovy praxí neklesne, naopak bude spíše narůstat. „Konečně si to uvědomují i rodiče, kteří dříve chtěli z dětí jen právníky, lékaře a další univerzitně vzdělané profesionály. Na příkladu našich absolventů je ale vidět, že příjem, pracovní uplatnění a význam kvalitně vyučených lidí pracujících poctivě stále rostou. My ve Frýdlantu pro to děláme maximum. Moc se mi k tomu líbilo jedno vyjádření nového ministra školství Petra Gazdíka, který pronesl, že teď a tady musíme vzdělávat děti tak, abychom je připravili na rok 2050. Musí být připraveny na život a problémy budoucnosti, nikoli minulosti. Naprosto s tím souhlasím,“ říká Kudrna.

Na argument, že se jedná o politickou obecnou frázi, ředitel souhlasně pokyvuje, ale říká, že to neznamená, že je automaticky špatná. Samozřejmě že nevíme, jak budeme fungovat v roce 2050. Můžeme si ale trochu pomoct tím, že možná trochu víme, jak fungovat nebudeme. „Že se společnost posouvá, že tu máme nějaké trendy, to je evidentní. Například v zemědělství vám neřeknu, jaké nové pomůcky a stroje tu budou. Nevíme, kam se posune věda. Ale jsem si takřka jistý, že zemědělství v roce 2050 bude šetrnější k životnímu prostředí. Že dnešní mladí, kteří budou mít v tom roce před padesátkou, mají již teď k přírodě jiný vztah, než měli jejich rodiče a prarodiče. Před pár lety měl u nás přednášku geolog a publicista Václav Cílek. Před plnou třídou řekl: ‚Vás, milí studenti, čeká to nejtěžší rozhodování. Mou generaci už nečeká zásadní řešení největších problémů lidstva. To bude na vás. Podle toho se chovejte. Podle toho studujte. Podle toho pracujte.‘ No a my podle toho i učíme,“ uzavírá Kudrna. 

Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant

Příspěvková organizace zřízená Libereckým krajem. Škola má akreditovanou autoškolu a svářečskou školu, v rámci odborného výcviku provozuje řeznickou dílnu, pekárnu a prodejnu. SŠHL Frýdlant je multioborová škola, vyučované obory vzdělávání jsou zaměřeny na ekologii, zemědělství a lesnictví, strojírenství a stavebnictví, potravinářství a služby. Část učebních oborů je určena pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

Odborná praxe u nás a jinde

Ve srovnání s Německem, Rakouskem i se Slovenskem mají čeští žáci učňovských oborů nejméně praxe. Zatímco v Rakousku a Německu musí žáci absolvovat čtyři až pět tisíc hodin odborného výcviku dle oboru, v České republice je to zhruba pětina. Někde na půli cesty je Slovensko.

Německo a Rakousko mají zavedeno duální vzdělávání pro určité profese povinně zákonem. Teoretická výuka zde probíhá ve školách zhruba jeden až dva dny v týdnu. Po zbytek pracovního týdne jsou studenti v podniku, kde vykonávají praxi. Slovensko zavedlo duální vzdělávání zákonem z roku 2015. Školy si zde ale mohou vybrat, zda je praxe vykonávána ve škole (tedy stejně jako do schválení zákona), či v podniku. Zájemci o vzdělání si tak mohou vybírat již podle toho, v jakém módu škola funguje.

V České republice duální vzdělávání není legislativně ukotveno. Rakouský či německý model u nás nebyl zaveden z řady důvodů. Jedním z argumentů byla například nepřipravenost tuzemských podniků na velký počet studentů požadujících praxi, konkrétně nedostatečná kapacita mistrů a pracovišť. Ředitelé škol však mají poměrně velkou volnost, kdy praxe studentů je v zákoně ošetřena jen vágně.