TikTok vydělává jako nikdy. Jeho osud je přesto nejistý

Společnost ByteDance stojící za sociální sítí TikTok si vloni výrazně polepšila, příjmy jí narostly o šedesát procent. Nejistota ohledně budoucnosti aplikace v USA však příliš nepřeje dalšímu rozvoji.

Společnost ByteDance stojící za sociální sítí TikTok si vloni výrazně polepšila, příjmy jí narostly o šedesát procent. Nejistota ohledně budoucnosti aplikace v USA však příliš nepřeje dalšímu rozvoji.

Celý článek
0

Proti klikacím závodům. Bezrealitky upřednostní ověřené uživatele, sází i na příhozy

Podle Martina Ponzera, šéfa Bezrealitky.cz, se na prohlídky bytů či domů většinou dostanou lidé, kteří nejrychleji zareagují na nájemní inzerát. Chce tak dát šanci spíše lidem, jež si portál prověří. Ale i těm, kteří příhozem trochu zvýší nájemné.

Podle Martina Ponzera, šéfa Bezrealitky.cz, se na prohlídky bytů či domů většinou dostanou lidé, kteří nejrychleji zareagují na nájemní inzerát. Chce tak dát šanci spíše lidem, jež si portál prověří. Ale i těm, kteří příhozem trochu zvýší nájemné.

Celý článek
0

Můj život s Karmou. Stoletá firma zůstala v Česku, o expanzi teď ale raději nepřemýšlí

Karma si zakládá na tom, že je českou firmou. A ani po ruské invazi na Ukrajinu a v době zdražování plynu nakonec nemusela přesunout výrobu do zahraničí či začít propouštět. „Pro šikovné lidi je v Karmě místo vždycky,“ říká teď marketingová ředitelka firmy Kateřina Kubištová.

Karma si zakládá na tom, že je českou firmou. A ani po ruské invazi na Ukrajinu a v době zdražování plynu nakonec nemusela přesunout výrobu do zahraničí či začít propouštět. „Pro šikovné lidi je v Karmě místo vždycky,“ říká teď marketingová ředitelka firmy Kateřina Kubištová.

Celý článek
0

Ekonom: To, co Fialova vláda navrhuje, není žádná důchodová reforma

Podle profesora Vojtěcha Krebse z Vysoké školy ekonomické (VŠE) nejsou penze pro vládu prioritou. Změny v penzijním systému, které vláda představila, dokazují, že jí jde jen o škrty a šetření. 

Ekonom: To, co Fialova vláda navrhuje, není žádná důchodová reforma
Vojtěch Krebs | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Ministr práce Jurečka představil sérii změn v důchodech coby důchodovou reformu. Jedná se z odborného pohledu o reformu?

Pokud vám změny několika parametrů přijdou dostatečné pro vzletný název reforma, tak to pan ministr může takto chápat a prezentovat. Ovšem to, co skutečně z pohledu teorie můžeme označit za reformu, tedy zásadní změnu ve fungování určitého systému, v tomto případě nenastane. Já osobně bych to tedy reformou rozhodně nenazval. Devalvujeme tím daný pojem a nedáváme tím dobrý příklad pro budoucnost, kdy třeba někdo přijde se skutečnou reformou. 

Podle Jurečky musíme změnit systém, čímž myslí tuto „reformu“, co nejdříve. V opačném případě se podle něj „naše děti nedočkají férového důchodu a ve stáří se budou muset postarat samy o sebe“. Je to tak? Hrozí to?

To je tak zjednodušené, až to není důstojné vlády. Zdá se, že kabinet stále vychází z toho, že se bude zhoršovat poměr mezi ekonomicky aktivními a neaktivními občany. Ale stále se na něco zapomíná. Uvědomte si, že reálně příliš důchodců přibývat nebude, protože do starobního důchodu půjdou takzvané Husákovy děti, jenže po nich už to jde s novými přírůstky výrazně dolů. V nejbližší době nelze očekávat nárůst počtu důchodců také z toho důvodu, že mnoho lidí využilo možnosti odchodu do předčasného důchodu. Takže není pravda, že tu bude nějaké obrovské množství důchodců, na které by následně systém nestačil. 

A to, že se budou muset naše děti ve stáří postarat samy o sebe? To je strašení. Aby k tomu došlo, musela by se ekonomika zhroutit, totálně. Na důchody být musí, to je základní funkce státu. Vždycky bude někdo v důchodu a někdo bude ekonomicky aktivní. Rozumím tomu, že se někteří ekonomové obávají, že příjmy důchodového systému třeba nebudou v budoucnu dostatečné. Pak ale přece není nic špatného na úvaze, že tam dodáme peníze odjinud. Můžeme hovořit o dalších výnosech z daní. Můžeme si lépe došlápnout na zahraniční konglomeráty, které nás odírají z pohledu lidských zdrojů i odvádění kapitálu, kdy i vy novináři správně píšete, že firmy odlévají rekordní částky zisků do zahraničních centrál

Už expremiér Vladimír Špidla říkal, že zdroje jsou. A on měl pravdu. Pouze reakce státu je zarážející. Místo toho, abychom tyto zahraniční společnosti dokázali adekvátně danit a tím posílili veřejné české systémy, například důchodový systém, raději vládními zásahy přispíváme k jejich erozi. Mimo jiné i touto takzvanou reformou.

Vláda nicméně tvrdí, že zajištění důstojných penzí je pro ni priorita. Je to z navržených opatření poznat?

Prosím, odlišme fakta od prohlášení… Prioritou jsou pro tuto vládu třeba podpora Ukrajiny a dále výdaje na zbrojení. Stačí se podívat na návrh státního rozpočtu. Nakupujeme stíhačky a další drahou armádní techniku, posíláme ohromné dodávky zbraní a dalšího materiálu na východ. Tam jdou peníze. V kontrastu s tím náš důchodový systém v uvozovkách posilujeme tím, že ho v podstatě seškrtáme. Na příkladech vládní politiky jsme si nyní vysvětlili, co jsou skutečné priority. Důchodový systém prozatím nikoli. 

Budu ale konkrétní. MPSV na příkladu rozpočtu pro rok 2050 ukazuje, jaký dopad budou mít nyní navržené změny. Například prodlužování věku odchodu do důchodu má mít dopad – úsporu 1,2 procenta HDP. Přitom ale podíl důchodového systému na HDP je u nás oproti mnohým západním zemím už dnes významně nižší, a ony mají navíc mnohem vyšší celkové HDP… Výdaje systému jsou tedy relativně nízké, ale vláda je chce seškrtat ještě víc. U tohoto ukazatele se tak myslím dá velmi dobře ilustrovat, zda penzijní systém je nějakou prioritou vládní reprezentace. Tedy ve smyslu stabilizace, nikoli destabilizace.

Vy byste tedy Ukrajině nepomáhal a raději peníze poslal důchodcům?

Geopolitická situace bohužel v současnosti není příznivá, o tom nemám žádné naivní představy. Nemyslím si, že teď a tady máme stopnout veškerou pomoc Ukrajině. Nebo že snad není potřeba mít armádu připravenou na různé scénáře. Mám ale pochybnosti, zda náš stát disponuje dostatečnými zdroji na tak masivní podporu, které jsme aktuálně svědky. Ponechám ale na úvaze každého vašeho čtenáře, zda se s politickou preferencí armádních výdajů touto vládou ztotožňuje.

Co tedy reálně přinesou změny představené panem ministrem?

Nic. Pouze a jenom naštvou lidi, proti kterým v podstatě ty změny jdou. Plovoucí důchodový věk? Zajímavá myšlenka. Ale to, jak se věk dožití bude zvyšovat, není předem dáno, to s jistotou nevíme. Během pandemie dokonce tento údaj klesal, což by ještě před několika lety žádný ekonom nedokázal předpovědět. Zavedení plovoucího důchodového věku bere lidem další jistotu v tomto nesmírně složitém světě. Pokud budeme důchodový věk příliš natahovat přes reálné možnosti lidí, pak tito lidé jednoduše z práce stejně utečou. Cestu najdou. Budou využívat předčasného důchodu, případně invalidního důchodu. Úspora tedy nula.

Ještě bych podotkl jednu věc. Lidé mohou pracovat déle, i po dosažení důchodového věku. Například ve vysokém školství je to poměrně běžná věc. I kdyby se lidé dožívali vyššího věku a byli zdravější, což nejsou, je zapotřebí zmínit, že zvýšením věku pro odchod do důchodu odpadne možnost souběhu starobního důchodu a mzdy. Pokud byl řádný věk odchodu do důchodu šedesát let a dožil jste se sedmdesáti let, mohl jste mít deset let souběh mzdy a důchodu. 

Nevidím na tom nic špatného. Pokud to dokážete a chcete, pracujte. Když ale bude důchodový věk sedmdesát let a vy se tohoto věku i dožijete, reálně k žádnému souběhu nedojde. Tedy přijdete o hodně peněz.

Co byste doporučil dělat?

Kdyby ekonomika státu fungovala a stát se snažil podporovat to klíčové, tedy aby mladí lidé zakládali rodiny, tento problém bychom vůbec nemuseli řešit. Pro dobré fungování důchodového systému toho zase tolik nepotřebujete: reálně jde o to, realizovat kvalitní propopulační politiku. 

Současný systém ale bohužel demotivuje nízkopříjmové lidi od toho, aby pracovali. Ty vysokopříjmové zase dost nemotivuje, aby měli děti. A aby těch dětí měli hodně. To je naprosto zásadní a s tím tato série opatření pana Jurečky nedělá vůbec, ale vůbec nic.

 Profesor Vojtěch Krebs
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Jakou cestou se tedy vláda vydala, pokud jde o ta opatření?

Cestou úspornou. A rovnou vám odpovím, že ve výsledku tato úspora nevynese také nic. Každopádně představitelé vlády budou moci chodit do médií a říkat, že se snaží, že dělají reálné kroky. Dovolím si krátké zhodnocení: vláda se snaží, pro lidi je to ale horší.

Hovořil jste o propopulační politice. Jak by měla vypadat? Kde v Evropě ji zvládají?

Je to o větším důrazu na opatření, která budou zacílena obecně na vzdělanější lidi. Ti podle různých studií odkládají rodičovství na příliš vysoký věk. To ve výsledku vede k tomu, že mají třeba jen jedno dítě, což nestačí. Musíme se zaměřit nejen na peněžní dávky, ale rovněž na nepeněžní formy podpory rodin s dětmi vedoucí k harmonizaci soukromého, rodinného a profesního života. 

V žádné vyspělé evropské zemi se nepodařilo dosáhnout požadovaného cíle, tedy aby se rodily více než dvě děti na ženu v doporučovaném věku. Jak tento negativní trend zvrátit, to je otázka, na kterou se snaží nalézt odpovědi odborníci v podstatě ve všech zemích Evropy.  

Ministr Jurečka ubezpečil současné důchodce, že jich se navržená opatření nedotknou. Je to pravda?

To si myslím, že je tvrzení, které se dá uhájit jen těžko. Pravda to není. Pokud změníte způsob valorizace, což se stalo, a uděláte to dokonce i u valorizací mimořádných, samozřejmě se to dotkne všech důchodců. I mě se to dotklo. Kvůli změně valorizace jsem přišel o tisíc korun měsíčně, kdybych to počítal podle tehdy platného zákona. Nestěžuji si. Ale ať politici alespoň neříkají, že mě jako důchodce se jejich kroky nedotýkají, když to pak reálně vidím na své peněžence.

Ministerstvo uvedlo, že dojde téměř ke zdvojnásobení minimální výše základní a procentní výměry starobního důchodu. Je to pozitivní?

Je to pozitivní pro stát, protože nejchudší dostanou trochu více peněz a pak se nemusí těmto lidem platit další sociální dávky, konkrétně ze systému sociální pomoci. Jenže to budou v rámci důchodového systému financovat střední a vysokopříjmové skupiny ekonomicky aktivního obyvatelstva. Odporuje to zásluhovosti, spíše je tím podpořen princip solidarity. Což je tedy v podstatě jen dalším krůčkem k tomu, abychom nakonec měli nízké důchody všichni.

Jinak opět platí – politici budou mít další argument k tomu, říkat, že pomáhají, protože přidávají těm nejchudším. Ano, přidávají. Ale z důchodového systému. Tedy tam, kde vysokopříjmoví odvádějí víc peněz, ale nakonec nedosáhnou na adekvátně vyšší důchod ve stáří. To bych od pravicové vlády nečekal. Kromě lidí s nízkým příjmem by to snad mohlo být pozitivní ještě pro OSVČ, které si často platí jen zákonné minimum, ale pak také dosáhnou na velmi nízký důchod. Jenže i v jejich případě vidíme, že jim vláda chce zvyšovat odvody, byť to některé vládní strany před volbami jednoznačně odmítaly.

Hned v úvodu jste zkritizoval, že se nejedná o reformu. S čím by musela vláda přijít, aby šlo o skutečnou reformu?

Muselo by jít o podstatné změny, které mění penzijní systém jako celek. Takovým úvahám se nebráním a mnozí ekonomové vám dokážou vyjmenovat řadu argumentů, proč by si náš systém zasloužil významnější změny. Reformní byl například druhý pilíř, se kterým přišla někdejší vláda Petra Nečase. Druhý pilíř podporoval hlavně vysokopříjmové skupiny. Nicméně tento pilíř byl zrušen a nelze očekávat, že by na něm některá z příštích vlád chtěla opět stavět (tuto myšlenku nově oprášila třeba ekonomka Anna Píchová, pozn. red). 

Otázka zní, co je politicky průchozí. Náš důchodový systém vyhovuje zejména nízkopříjmovým skupinám obyvatel, příliš vás nemotivuje k tomu, být úspěšný a vydělávat hodně peněz, protože do vašeho důchodu se to pak promítne jen minimálně. Reformní kroky by tedy musely vést k tomu, aby toto prostředí narovnaly – odměňovaly úspěch tak, aby důchod více akcentoval zásluhovost. To ale z pohledu politické volby není příliš populární, a tedy u politiků ani preferovaná varianta.

Vojtěch Krebs (72)

• Přední český odborník na sociální politiku, expert pro oblast penzí.

• Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor teorie řízení podniků. Na Národohospodářské fakultě VŠE získal profesuru v oboru hospodářská politika. Dodnes zde působí jako profesor.

• V minulosti byl vedoucím katedry sociální politiky, proděkanem NF VŠE a rovněž prorektorem VŠE pro pedagogiku.

• Je členem redakčních rad několika odborných časopisů a spoluautorem prestižní ceněné publikace Sociální politika a celé řady dalších respektovaných materiálů.