Hned při vjezdu do někdejšího královského městečka Vodňany, zhruba půl hodiny jízdy od Písku nebo Strakonic, vás přivítá cedule Fošum Classic Cars, do jehož sídla dorazíte o pár set metrů později. Na místě bývalého statku stojí celá operace: dílny, kancelář i showroom. V prostorách showroomu přitom dříve bývaly stáje.

Dnes zde ale namísto koní odpočívá pod naleštěnými kapotami několik set koňských sil. Pan Fošum k tomu dodává, že to tak vyloženě neplánoval, „Prostě to tak vyšlo.“. Motorárna, karosárna i lakovna, všechny dílny jsou jen pár metrů od showroomu.

Jako přímý kontrast téměř nepopsatelné nádhery Jaguáru, stojí na dvorku mezi dílnami vrak před renovací.

Odpovídá tohle stavu ve kterém své projekty běžně nacházíte?

"Většinou vypadají vizuálně o něco lépe ale vlastně ano, stav je stejný." směje se František. Zajišťovat přísun vraků k renovaci mu pomáhá síť kontaktů, které si za léta v byznysu zajistil. Zároveň i sám aktivně vyhledává, co se dá kde ulovit.

Když se tak dívám na půvabný vrak, který v klidu čeká až si ho František vezme do parády, napadá mě: "Kdy už se auto ocitne za bodem záchrany?"

"Pokud někdo auto vyloženě nezničí, například neodbornou úpravou, tak je zachranitelné prakticky všechno. Když já vyhodnocuji do čeho se pustit, je pro mě nejdůležitější jestli je to auto v původním stavu, to znamená jestli má původní lak, jestli ho někdo nesprávně svařoval atd. Zároveň se dívám i na to, v jaké je kompletnosti - jestli má všechny součástky, které má mít, protože i když jde vyrobit nové v podstatě všechno, u určitých věcí by cena kvůli tomu přesáhla únosnou mez." vysvětluje pan Fošum.

Jako příklad uvádí přístrojové vybavení: tachometr či otáčkoměr, nebo lišty a znaky. I to je důvod, proč se věnuje specifickému výběru vozidel: "Jaguár, Mercedes, Porsche, a nějaká anglická auta: Triumph, MG..."

Kromě toho, že se na tyto značky snáze shánějí díly, zdůvodňuje pan Fošum své preference kombinací kvality značek a svou láskou, kterou k nim chová. Zároveň podle Františka u těchto modelů méně často narazíte na neodborné dřívější opravy. "Běžná auta ke konci jejich života opravuje každý kdo má ruce a nohy." dodává. Cestou do motorárny procházíme kolem klasické dílny, kterou ale míjíme se slovy "Tady děláme jenom klasické opravy a servis". Místo toho spěcháme hned do dalších dveří, za kterými František odhaluje zavěšené motory: "Ty motory se rozebírají do posledního šroubku, stejně jako celé auto."

Hned bere do ruky převodovku, podle Františka z roku 47, a ukazuje na další díly: "Tohle jsou jaguáry 3,5l, 40. léta, je to dělané opravdu z trosek. Jsou to stovky dílů které vám všechny projdou pod rukama a něco s nimi musíte udělat. Proto máme i na webu že naše auta mají na tachometru nulu...".

Ale prodáváte je pod pěti sty kilometry...

"Je to tak, repasujeme i tachometry takže začínám každý nastavovat na mínus 500 Km, abych já mohl 500 Km najet, každé auto vyzkoušet a následně odstranit veškeré drobnosti. Přece jen je to ruční práce..."

Dodává, že oněch 500 Km není běžná praxe, ale jeho osobní zkušenost: "Vím, že po pěti stech kilometrech se na to auto můžu opravdu spolehnout." vysvětluje pan Fošum.

Mezi motory nám následně ukazuje na počítači stovky fotek. Každá součástka je pečlivě nafocená, stejně jako všechny důležité fáze procesu. Katalogizace ale neslouží pouze praktickému účelu - klient si tak kromě krásného vozu odveze i kus jeho historie. "Dříve jsme to dávali v knížkách, ale doba je už trochu jinde takže dnes jsou to CDčka." směje se pan Fošum.

Katalog se zároveň hodí, pokud se zákazník rozhodne servisovat auto jinde, ale najít dnes odborný servis klasických aut je čím dál obtížnější úkol. "Lidí co se na to specializují je velice málo a zároveň ne každý na to má správné vybavení. To je právě naše výhoda, kromě renovací nabízíme i servis." popisuje František současnou situaci.

"Moderní automobily jsou dělané na bázi výměny za nové, a opravy zase výměnou za nový komponent, takže mechanici se to vlastně přestávají učit. Mizí řemeslná zručnost." dodává pan Fošum.

Máte strach o to, že s tradicí nástupnictví vymizí i právě toto know-how?

"Samozřejmě že o to mám strach. Bez šikovných lidí neudělám nic..." František zároveň vypráví, že sám měl štěstí na to, najít šikovné zaměstnance - mimochodem všechny z jižních Čech.

Z motorárny pokračujeme do karosárny. Mezi dalšími Jaguáry E-Type, u kterých si František nejvíce pochvaluje koncept s otevírací kapotou, nám ukazuje, jak vypadá než se mu dostane pod ruce, a jak vypadá než z karosárny odjíždí. Rozdíl je přitom na první pohled znatelný: "Samozřejmě používáme nejmodernější techniku, jako např. rovnací rámy, neděláme to na koleně."

Když vyrábíte nové komponenty, používáte jako referenci původní části? Nebo je v tom určitá svoboda?

"Ano, když chceme vyrobit něco nového, potřebujeme minimálně původní kus, abychom ho okopírovali úplně stejně. Svoboda by v tom nedávala smysl." František k tomu dodává, že zákazník si u něj může vybrat barvu pouze ze škály, která se k autu dodávala v jeho konkrétním roce.

"Neděláme ani repliky ani kopie, opravujeme původní auta."

"A když si zákazník auto přelakuje poté, co od vás odjede, donutíte ho strhnout si nálepku Fošum Cars?" ptám se žertovně. "Minimálně." směje se František.

Jaký je pro vás rozdíl mezi klasickými auty a veterány?

"Pod slovem veterán může mít člověk všechno možné, klasická auta jsou z mého pohledu od 50. let, historická vozidla jsou před 2. světovou válkou." Dodává k tomu že některé dnešní sportovní vozy se stanou klasickými vozy.

Jak se z aut vlastně stávají klasická? Dá se to podle nějakých faktorů předpovědět?

"Ta auta byla na svou dobu něčím výjimečná - designem nebo technikou, ale primární je estetika. Z mého pohledu se určitá krása z nových aut vytrácí. Dnes když k vám něco přijíždí, tak z dvou set metrů přemýšlíte, co je to vlastně za auto. Tak moc jsou si podobné."

Z dnešních spotřebních vozů nevidí pan Fošum potenciál, stát se klasickým vozem, v podstatě nikde. Pouze v autech které jsou výjimečné již dnes - v supersportech. Dodává k tomu, že co se finanční stránky klasických aut týče, jednu věc určitě predikovat lze:

"Auta které jsou nějakým způsobem ceněná už dnes na hodnotě jen porostou. Nedokážu úplně odhadnout, u kterých z nich výrazně poroste cena ale mám za to že udržitelnost hodnoty je u klasických vozů stoprocentní. Těch aut už nikdy víc nebude."

Ocitáme se tak na konci celého komplexu. "Je to běh na dlouhou trať, nicméně jsem zastáncem toho, že pokud si člověk neudělá všechno sám, výsledek může být diskutabilní. Proto si děláme všechno vlastnoručně: rozebereme, odkarosujeme, nalakujeme. Poté začne de facto to nejsložitější - auto složit.", zakončuje pan Fošum prohlídku dílen.

Byznys i lásku ke klasickým vozům jste zdědil po otci, jaké hodnoty vám k tomu předal?

"Táta si vždy zakládal na tom, že držel svoje slovo, a zároveň chtěl aby lidi dělali svou práci poctivě, přičemž vždy začínal sám u sebe. Já to mám stejně, člověk by měl dělat něco co umí a dělat to dobře."

Fošum Classic Cars dělá projekty i na klíč, na tom František začínal. Budoucnost podnikání vidí právě v kombinaci projektů na klíč a prodeje hotových klasických aut.

Po otázce, zda kromě motorů chová lásku i k dalším mechanickým věcem, například k hodinkám, se Františkovy rozsvítí oči. "Určitě k hodinkám. Taky proto mi jich několik visí na zdi."

Jak moc chce být klient z vaší zkušenosti součástí procesu?

"Já jsem tomu určitě přístupný, nedělám z toho žádné tajnosti, ale drtivá většina lidí na to nemá čas. Já na jejich místě bych se chodil dívat častěji." Celý proces renovace přitom podle Františka trvá od jednoho do tří let. "Rozhodně to není otázka pár měsíců, člověk si na to počká." František zároveň připouští, že právě během procesu navazuje s některými klienty i dlouhodobé přátelství.

Co se další budoucnosti klasických aut týče, zůstává pan Fošum optimisticky naladěn. Například zákazu spalovacích motorů se nebojí: "Nevěřím tomu. A i kdyby k tomu došlo, stejně bude zákaz omezený a bude existovat nějaká výjimka."

František zároveň odmítá připustit myšlenku na kombinaci se zelenými pohony, v zájmu zachování klasických aut na silnici:

"Pouze z donucení, nedává to smysl. Kam byste dal ty baterie? Ztratilo by to duši."

Kdybych si chtěl koupit klasické auto, od čeho mě odradíte a co mi naopak poradíte?

"Rozhodně dobře vybrat podle stavu. Na trhu je spousta vozidel, ale bohužel většina z nich je ve špatném stavu - nebo v původním stavu, přičemž lidé si ale neuvědomují, že 60 let starý motor nebude jezdit do nekonečna."

Pořízení si vlastního projektu podle Františka skýtá ale ještě jiné nebezpečí: "Když si koupíte auto, dostanete k němu štos papírů, co všechno se s tím autem dělalo, ale to ještě neznamená, že se to dělalo kvalitně a dobře."

Vzkázal byste ze své pozice něco současným automobilkám?

"Dnes jsou automobilky v takové slepé uličce. Designově je to posledních 20 let trochu nesmysl. Technicky jsou pod tlakem na emisní normy, čímž také ztrácejí svou hodnotu. Vzkázal bych jim asi jen aby dostali rozum, i když automobilky samotné za to nemůžou. Je to těžký boj, rozhodně jim to nezávidím."

Podle pana Fošuma nepřežila drtivá většina klasických automobilek svou éru, snad jen kromě Mercedesu. Dodává, že všechny velké automobilky již zbankrotovaly ve větším či menším měřítku, včetně např. legendy Bugatti, která zbankrotovala již před 70ti lety.

"Čím chcete být dokonalejší a prosadit se v řemesle, tím víc trpí byznys, a to je škoda."

Čím víc se člověk snaží dělat věci poctivě, tím těžší je obstát v realitě dnešního trhu. O to cennější je přístup lidí, jako je František Fošum. Nezbývá tak než jemu a celému Fošum Classic Cars popřát, aby se jim to přece jen podařilo, a jejich byznys kvůli honbě za řemeslnou dokonalostí netrpěl.

Protože vracet klasickým autům život, aby se z nich lidé mohly těšit další dekády, má smysl, a bez lidí jako je František Fošum, by z českých i evropských silnic možná vymizely úplně.