Počty nově nakažených klesají a úleva pomaličku přichází i do nemocnic. Lockdownová junta Hamáčků, Blatných, Stejskalů, Flégrů a dalších utěsňovačů našich dýchacích cest se plácá po ramenou nad úspěchem posledního zásahu a většinová média jí to baští i s chlupama.
Dostupná data neprůstřelně dokazují, že poslední opatření mohla mít na vývoj epidemie možná okrajový význam, jestli vůbec nějaký. Pochybnosti z minulých vln se mění v jistotu. Tato čtvrtá, jarní vlna epidemie nastartovala někdy v prvním únorovém týdnu, kdy po ústupu vánoční vlny začaly počty nových nákaz opět pomalu stoupat, aniž by došlo – byť jen k minimálnímu – rozvolnění či nějaké změně v disciplinovanosti populace.
Naši „epidemiologičtí experti“ krátce nato začali diskutovat o tom, že by pustili děti do škol. Během několika dní se tato diskuse změnila do podoby, co všechno se dá ještě zavřít. Než zavřeli první a druhé třídy, utěsnili okresy a zakázali lidem na vsích vylézt na vlastní záhumenek, růst nákaz dramaticky zpomalil a třetí den po platnosti nových restrikcí vlna kulminovala a začala ustupovat.
Famózní experiment
Že ústup byl zpočátku pomalejší, jednoznačně způsobilo prosetí zaměstnanců průmyslových firem antigenními testy, které přes veškerou kritiku svou roli splnily a odchytaly i roznašeče bez příznaků či s velmi mírným průběhem. Tuto skutečnost dokládá fakt, že tito odchycení zaměstnanci neovlivnili zatížení nemocnic, které kulminovalo kolem 15. března, tedy dva týdny po zavedení restrikcí. Tedy v době, kdy by měl být teprve vidět zaznamenatelný efekt restrikcí na počtech nakažených, klesaly už počty hospitalizovaných.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot