Jaderná elektrárna Dukovany

Tomáš Novák týdeník HROT

Domácí úkoly stále nejsou hotové

„Lex Dukovany“ jednoznačně otevírá prostor pro přenesení vícenákladů na spotřebitele elektřiny.

Galerie (2)

Vláda na konci července schválila „Lex Dukovany“. Tedy „bezemisní zákon“, který garantuje investorovi do nových jaderných bloků, že víceméně jakékoliv náklady projektu budou uhrazeny koncovými spotřebiteli v nové platbě za jistič nebo rezervovaný příkon. Zákon umožňuje, aby dopad na spotřebitele kompenzoval stát přímo ze státního rozpočtu. Vyjma přednostního výpočtu poplatku přes hodnotu jističů se tedy jedná o stejné schéma podpory, jaké představuje zákon o podporovaných zdrojích energie, a jak sami autoři přiznávají, správně jádro mělo být přiřazeno právě do tohoto zákona. Politicky by to však nebylo výhodné. 

Nedůvěryhodný Havlíček

Ministr průmyslu Karel Havlíček podepsal za stát dvě smlouvy s ČEZ, a tyto smlouvy je třeba podrobit pečlivějšímu zkoumání, než autor komentáře zatím mohl stihnout. V každém případě lze očekávat, že práva ČEZ jsou ve smlouvách ochráněna dobře. Nelze proto označit za důvěryhodné tvrzení ministra Havlíčka, že „veškerá rizika zdražení a zpoždění projektu ponese společnost ČEZ“. Ostatně pokud by tomu trh důvěřoval, musely by akcie ČEZ zaznamenat výrazně prudší pokles než ostatní akcie na pražské burze. Naopak „Lex Dukovany“ jednoznačně otevírá prostor pro přenesení vícenákladů na spotřebitele elektřiny, respektive státní rozpočet.

Pan ministr tedy chtěl patrně říci, že vícenáklady projektu již nebudou financovány vládním úvěrem vůči společnosti ČEZ s levným dvouprocentním úrokem, ale že vícenáklady již ponese společnost ČEZ se svými vyššími náklady financování, což koncové ceny elektřiny nebo náklady státního rozpočtu jen dále navýší a nikoliv eliminuje. 

Nadstandardní podpora

Zveřejněné smlouvy v Registru smluv při zběžném pohledu nepřinášejí nic zásadně nového a bude těžké hledat nějaké nové podstatné pojistky a páky pro stát či koncové spotřebitele elektřiny. Prohlášení a povinnosti ČEZ jsou podle očekávání slabé a jako akcionář ČEZ to musím kvitovat a vedení firmy za vyjednané texty pochválit. Obsah rámcové smlouvy lze shrnout takto: v květnu 2015 jsme schválili Státní energetickou koncepci, tak ji pojďme rychle naplňovat, dřív než bude každému zjevné, že ji musíme aktualizovat – zejména s ohledem na aktuální pokles spotřeby elektřiny a ekonomickou recesi v důsledku pandemie koronaviru.

První prováděcí smlouva pak potvrzuje, že do konce letošního roku má ČEZ vypsat tendr – můžeme jen spekulovat, nakolik je tento termín determinován koncem mandátu prezidenta Miloše Zemana. Konkrétním a důležitým údajem je cena společnosti Elektrárna Dukovany II, za kterou stát může projekt od společnosti ČEZ koupit: 4,5 miliardy korun. Jenže i tento údaj je poněkud iluzorní, protože smlouva v částečně začerněných pasážích otevírá prostor pro navýšení této částky o další výdaje, které společnost ČEZ utratí, a zřejmě bude stačit prokázat, že peníze byly utraceny účelně na přípravu projektu.

Stát v tuto chvíli společnosti ČEZ poskytuje v mezinárodním srovnání (Velká Británie, Maďarsko) nadstandardní trojí veřejnou podporu: garantovanou cenu elektřiny podle bezemisního zákona, státní úvěr a put opci, která dává ČEZ možnosti jaderný projekt státu vrátit. Z veřejně dostupných zdrojů není známo, že by stát měl pro vyjednávání o notifikaci v Bruselu připravenou odpovídající analýzu této veřejné podpory jako celku. Zatím známe pouze „Regulation Impact Analysis“ k bezemisnímu zákonu, která však neobsahuje žádnou analýzu ani výpočty dopadů na trh, spotřebitele ani veřejné rozpočty, tento dokument pouze překopíroval některé údaje z materiálů z roku 2015 (zejména z již neaktuální Státní energetické koncepce). Pokud vláda chce ve vyjednávání s Evropskou komisí uspět, musí celý rámec zásadně přepracovat a podložit kvalitními analýzami. 

Ze všeho nejvíce pak Česká republika postrádá ucelenou strategii přechodu na nízkouhlíkovou energetiku a ekonomiku. Takovou strategii by kupříkladu mohla namísto jeho podkopávání postavit na systému emisních povolenek, kde evropský systém lze podobně jako v Německu doplnit i propojeným národním systémem povolenek s minimální cenou a s širším okruhem zahrnutých producentů oxidu uhličitého. Výnosy z emisních povolenek by pak bylo možné použít pro financování veškerých nízkoemisních technologií, v případě národních povolenek (nebo uhlíkové daně) i pro financování jádra. 

Autor je majitel a šéf skupiny Amper Holding.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Unknown title by Mia Valisova created November 28, 2024 6:36:48 AM CET

Domácí úkoly stále nejsou hotové