David Novotný, advokát z poradenské kanceláře Rödl & Partner
Rödl & Partner / Midjourney / Sutterstock, koláž Hrot24
Dědictví bez konfliktů: proč je důležité mluvit o majetku včas
Neformální dohody o dědictví často selhávají, když přijde chvíle právního rozhodnutí. Zatímco v rodině vládne důvěra a nepsaná pravidla, zákon má vlastní logiku. Otevřená komunikace, jasná pravidla a rodinná ústava mohou pomoci předejít sporům, které dokážou rozdělit i nejbližší.
David Novotný
„My jsme se nějak domluvili. Ale pak nám notářka řekla, že všechno je jinak.“ Podobné výpovědi týkající se dědictví nejsou v rodinách nijak výjimečné. Dohody založené na důvěře a neformálních slibech často narážejí na právní realitu, která má jinou logiku než vztahy mezi blízkými.
V okamžiku, kdy někdo zemře a má po sobě zanechat majetek, vstupují do hry zákonná pravidla. Pokud chybí jasně vyjádřená vůle – například prostřednictvím závěti nebo dědické smlouvy – rozhoduje stát podle předepsaných pořadí příbuzných. To může vést k tomu, že majetek připadne někomu, kdo s rodinou nebyl v kontaktu.
Nebo například když jeden potomek celý život pracuje ve firmě a druhý zůstane mimo – získají stejně? A je to fér? Otázky tohoto typu je nutné otevřít dřív, než přerostou domněnky, zklamání, hořkost a spory.
A ty často nemají – ve chvíli, kdy rodina nemá jasno v tom, co se má s majetkem stát – nic společného se zlovůlí. Mnohem častěji pramení z toho, že si nikdo neřekl o očekáváních nahlas, dokud byl čas. Proto bývá klíčové řešit dědictví včas – ideálně srozumitelně, přehledně a s pomocí odborníka, který zajistí, aby rozhodnutí nebyla později zpochybnitelná.
Tam, kde jde o víc než jen o jeden dům nebo účet, přichází ideálně na řadu širší přístup – tzv. family governance. Jde o způsob, jak nastavit základní pravidla fungování rodiny v otázkách majetku, odpovědnosti a rozhodování. Není to právnický výmysl ani nadbytečný luxus. Je to praktický rámec, který přináší řád tam, kde by jinak mohla převládnout emoce nebo náhoda.
Jedním z nástrojů, který v tomto ohledu nachází uplatnění, je tzv. rodinná ústava. Jde o vnitřní dohodu mezi členy rodiny. Není to smlouva, kterou lze vymáhat u soudu, ale dokument, který má váhu v tom, že odráží sdílené hodnoty, očekávání a představy. Pomáhá vyjasnit například to, kdo se může podílet na chodu rodinné firmy, jak se přijímají zásadní rozhodnutí, jak probíhá příprava nástupnictví nebo jaké procesy se spustí v případě sporu.
Rodinná ústava může být také rámcem pro to, jak se nakládá s nemovitostmi, s rodinným podnikem nebo jak se nahlíží na dary mezi jednotlivými členy. Někdy bývá právě darování zdrojem nejasností – například když jedno z dětí dostane byt a druhé nic, protože „to se ještě vyřeší závětí“. Pokud to ale není jasně stanoveno, vzniká nerovnováha a pocit křivdy.
Rodinná ústava není hotová po jedné schůzce. Vzniká v čase, v dialogu, a hlavně v prostředí, kde ještě není přítomna krize. V ideálním případě je doplněna právními nástroji – závěťmi, smlouvami, darovacími dokumenty – tak, aby mezi „papírem“ a realitou nebyl rozpor. Když rodina mluví otevřeně o tom, co kdo chce, může dojít ke skutečné dohodě, nikoliv jen formálnímu rozdělení majetku.
Majetek sám o sobě rodinu nerozdělí. Rozděluje ji to, když chybí dohoda, jak s tím majetkem naložit. Když jsou pravidla jasná a očekávání vyřčená, je mnohem snazší uchovat nejen ekonomickou hodnotu, ale i to, co bývá ještě cennější – důvěru.
Autor je advokát z poradenské kanceláře Rödl & Partner
Máte co říci? Pošlete nám svůj komentář na komentare@hrotmedia.cz
