Ruská invaze na Ukrajinu může mít na jadernou energetiku dvojí, zcela rozdílný dopad. Na jednu stranu roste hodnota jaderných elektráren coby nezávislého zdroje a ve veřejném prostoru se začínají vést dříve nemyslitelné debaty o prodloužení životnosti německých jaderných elektráren. Na druhou stranu ostřelování Záporožské jaderné elektrárny ruskými jednotkami vedlo k intenzivnějšímu vnímání rizika i u té části veřejnosti, která se vůči jaderným elektrárnám stavěla vstřícně. Ačkoli by měly podle energetických expertů jaderné zdroje odolat i vojenskému útoku, doposud to bylo považováno za ten nejméně pravděpodobný scénář.

Česká vláda chce každopádně s rozvojem jádra pokračovat. Po letech přešlapování předchozího kabinetu Andreje Babiše vypsala minulý týden dceřiná společnost ČEZ Dukovany II pod taktovkou vlády Petra Fialy tendr na nový blok. Vítěz zakázky za stovky miliard korun by mohl být znám v roce 2024.

Fialovi ministři však staví na základech, které za zcela jiné situace a v úplně jiném kontextu připravili už Babišovi lidé. V energetických kruzích se začínají ozývat obavy, zda jsou tyto základy dostatečně stabilní pro nejnákladnější projekt Česka v novodobé historii. Pochybnosti panují už o tom, zda standardní veřejná soutěž je opravdu nejlepším způsobem výběru dodavatele tak komplexního projektu, jakým je jaderná elektrárna.

„Doporučil bych vládě, aby udělala krátký tendr, vybrala dva dodavatele, jednomu dala Temelín, druhému Dukovany, dala jim také opci na druhý blok, jednala na úrovni vláda–vláda a tím celý proces urychlila,“ řekl v rozhovoru pro DVTV bývalý premiér a šéf výkonné rady Teplárenského sdružení Mirek Topolánek. Podobné názory ovšem zaznívají i z opačné strany energetické „fronty“. Na zadání zakázky formou mezivládní dohody, třeba i konsorciu složenému z několika uchazečů, apeluje například majitel energetické skupiny Amper Jan Palaščák, který mimo jiné stojí za virtuální „povolenkovou“ měnou CO2IN.

Jeden blok za dvě desetiletí

Kritici klasického tendru upozorňují hlavně na časové hledisko. Podle ročenky World Nuclear Industry Status Report se pět reaktorů zprovozněných v roce 2020 stihlo postavit v průměru za 7,2 roku. Průměr však výrazně tlačí dolů dokončený čtvrtý a pátý blok čínské elektrárny Tianwan, jinde ve světě se stavba vleče obvykle mnohem déle. Připomeňme, že nejnovější evropská elektrárna ve finském Olkiluotu byla připojena k síti loni v prosinci po dlouhých sedmnácti letech výstavby. A to je jen čas na samotnou konstrukci.

Podle dřívějších slov premiéra Petra Fialy počítá česká vláda s udělením stavebního povolení pro dukovanský blok v roce 2029. To je patnáct let poté, co ČEZ zrušil rozjetý tendr na dostavbu Temelína a Česko začalo připravovat nový blok v Dukovanech. I kdyby se tedy Česku podařilo stavět v čínském tempu, znamená to, že by vznik jediného bloku zabral přes dvě desetiletí.

Výběr dodavatele „napřímo“ prostřednictvím mezivládní dohody poté, co by od ČEZ stát odkoupil společnost Dukovany II, by mohl celý proces urychlit a zjednodušit. To je nutné i proto, že nové Dukovany mají pouze nahradit Dukovany dosluhující. Česko však bude muset zajistit nejen náhradu za rizikový ruský plyn, ale i za končící elektrárny uhelné. Jaderných bloků tedy bude potřebovat více.

Minimálně u nejnovějšího bloku v Dukovanech je však výběr dodavatele skrze tendr už jistý. Zrušit už podruhé rozjetou soutěž, tak jako se to stalo před osmi lety v Temelíně, by byla těžká rána pro reputaci Česka. Dodavatele totiž stojí příprava tendru stovky milionů a peníze by neradi znovu utopili. „Tendr podle mě není špatný přístup s ohledem na soutěž o co nejlepší nabídku,“ říká náměstek ministra průmyslu za Piráty a jaderný inženýr Petr Třešňák.

O možnosti mezivládní dohody se debatovalo už dříve. Panoval proti ní ­ovšem poměrně silný odpor kvůli obavě, že by proruské okolí prezidenta Miloše Zemana mohlo tlačit, aby zakázku dostal ruský státní Rosatom. Výstavba by tak proběhla na podobném principu jako v Maďarsku, kde režim Viktora Orbána pověřil stavbou elektrárny Paks ruskou firmu a zároveň si na ni od Ruska půjčil. Náměstek ředitele Rosatomu Kirill Komarov už před pěti lety v rozhovoru pro deník MF Dnes prohlásil, že taková možnost by byla pro společnost přijatelnější než klasická soutěž.

Poté, co vyšla najevo role ruských agentů při výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, však stát Rosatom z účasti na jaderných projektech de facto diskvalifikoval. Riziko přímého zadání potenciálně rizikovému uchazeči na nátlak proruských lobbistů tím odpadlo.

Kývne na jádro Komise?

Mezistátní dohoda může mít pro Česko ještě jednu výhodu a ta spočívá právě v maďarském modelu. Nový dukovanský blok díky lexu Dukovany z pera exministra průmyslu a dopravy Karla Havlíčka v podstatě zaplatí stát nebo spotřebitelé elektřiny. Takovou podporu bude muset posvětit Evropská komise. Ministr Síkela oznámil, že proces notifikace odstartuje současně s tendrem. Zda Komise na model kývne, není jisté, lze však očekávat silný odpor protijaderných zemí v čele s Rakouskem. Maďaři si ale procesem notifikace už úspěšně prošli a bylo by podivné, pokud by Komise zakázku zadanou napřímo ruskému uchazeči odkývala a neruské firmě zamítla.

Ve hře v současnosti zůstávají tři uchazeči. Alespoň navenek jsou nejaktivnější Korejci z KHNP. Ti mají v Praze své zastoupení, body u veřejnosti se snaží získat i řadou společensky prospěšných aktivit, které se zaměřují především na region Vysočiny. Korejci sponzorují například hokejový klub SK Horácká Slavia Třebíč, místní hala nese i název jaderné skupiny. „KHNP posledních padesát let staví a provozuje jaderné elektrárny v Jižní Koreji a v zahraničí a svou schopnost dokončovat projekty včas a v rámci stanoveného rozpočtu mimo jiné prokázala elektrárnou Barakah ve Spojených arabských emirátech,“ říká týdeníku Hrot viceprezident korejské společnosti KHNP Seung-Yeol Lim. Jak upozorňuje Edvard Sequens z ekologického hnutí Calla, soutěž na Barakah z roku 2009 byla posledním dokončeným jaderným tendrem ve světě.

Méně slyšet je o americkém Westinghousu, i když i ten je v Česku trvale aktivní, a to i proto, že vedle účasti na dostavbě nových bloků má zájem dodávat i jaderné palivo do Temelína. Westinghouse jako jediný z uchazečů disponuje reaktorem v provozu, který vyhovuje dukovanským požadavkům.

Francouzské EDF je nejméně viditelným uchazečem. Jak uvedl server iRozhlas.cz, společnost aktuálně hledá v Praze vhodné prostory pro kanceláře. Zatím však má zastoupení jen ve Varšavě, kde ho otevřela loni. Bezjaderné Polsko plánuje rovněž budovat své první jaderné bloky, a o tamní trh se proto intenzivně zajímá i KHNP.

Stát dosud počítá s tím, že nový blok v Dukovanech přijde na 160 miliard korun. Experti obvykle považují tuto cenu za značně podhodnocenou. Ve prospěch jádra však hrají aktuálně vysoké ceny elektřiny. Jako možný benchmark, kdy se stavba vyplatí, se obvykle uváděla dohodnutá cena, za kterou se Británie zavázala vykupovat elektřinu z budované elektrárny Hinkley Point C. Stavitel elektrárny EDF má garantovanou cenu 92,50 libry (111 eur) za vyrobenou megawatthodinu.

V současnosti se kvůli krizi ceny na burzách zcela vymkly kontrole a není výjimkou, že se obchoduje za 200 eur i více. To z ještě nedávno neekonomického projektu dělá lukrativní byznysovou příležitost. Zda se však ceny na rekordních úrovních udrží až do roku 2036, kdy stát chce nový blok spustit, nedokáže nikdo odhadnout. Ve výsledku bude klíčové, jak levně či draze se podaří zajistit financování výstavby. Výše úroků může návratnost projektu značně ovlivnit.