Madeleine Albrightová: Diplomatka, jíž zůstali přátelé

Jen málokdo pochybuje o tom, že lidé jako Henry Kissinger nebo Zbigniew Brzezinski byli velikány americké zahraniční politiky, ať už s nimi souhlasíte, nebo ne. Ale nic jako kissingerismus nebo Brzezinského strategická škola neexistuje. Zato Madeleine Albrightová, poslední z imigrantského tria expertů, po sobě nechala celou generaci podobně smýšlejících lidí zastávajících v americké zahraniční politice přední pozice.

Nebyla na to sama. Její otec, československý diplomat Josef Korbel, přibyl do Spojených států dvakrát během deseti let. Poprvé v roce 1938 na útěku před Hitlerovými nacisty kvůli židovské krvi, podruhé o deset let později – již jako katolík – na útěku před Stalinovými komunistickými pohůnky v čele s Klementem Gottwaldem. Jeho dcera Marie Jana (jméno Madeleine přijala za války ve švýcarské internátní škole) o konverzi neměla ani ponětí, než ji o židovském původu informovali američtí novináři okolo jejích padesátin.

Otcova škola

Korbel začal přednášet politologii na University of Denver v hlavním městě státu Colorado; jednou z jeho nejnadšenějších studentek byla mladá rusistka Condoleezza Riceová, která se věnovala především hudbě a na Korbelův kurz mezinárodních vztahů se zapsala víceméně náhodou. Přednášky československého exambasadora v Jugoslávii ji však za­ujaly natolik, že zcela přehodnotila svoji kariéru a zaměřila se na mezinárodní politiku. Stejně jako Albrightová dosáhla až na funkci ministryně zahraničí.