Věra Jourová projevuje v Bruselu značnou péči o právní stát v Polsku či Maďarsku, ale rodné zemi se obloukem vyhýbá, ačkoli momentálně není široko daleko žádná vláda, která by odmítala respektovat pravomocné rozsudky soudů a dělala ze soudců kašpárky.

Odstranit diskriminaci lidí, jejichž prodělání covidu jasně dokazuje přítomnost protilátek v krvi, prý nelze, takže na soudce vystrčí prostředníček nejen ministr, ale dokonce i náměstkyně. Zato vláda nechá brutálně ztlouct před jejím děckem mladou ženu, která si skočila do krámu bez roušky a byla drzá na policisty. Ministr vnitra takový postup policie opakovaně podpořil.

Neprošvihli jsme nějakou zásadní novelu ústavy, která spočívá v konstatování, že vrchnost si může dělat, co chce, nějací soudci ji zajímat nemusejí a plebs může kdykoli dostat přes hubu?

Výkon státní moci prostřednictvím tuzemských institucí je v Česku, aspoň co se civilizovaných zemí týče, jeden z nejhorších už dlouhodobě. Rok a půl trvající válka s covidem tradiční neschopnost a nefunkčnost obohatila o nebývalou aroganci, které by bylo třeba učinit přítrž. Nebo k tomu alespoň udělat zásadní krok u voleb.

Ale koho volit, když opoziční partaje se tváří, jako že se nic neděje, a místo obrany právního státu závodí ve zvedání penzí nad zákonný limit a v dalším rozhazování na rekordně rostoucí státní dluh.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.