Uhelné doly, podíly v obchodních řetězcích, turecký výrobce autobusů, zbrojovky, komerční reality. Nejbohatší Češi – hlavně tedy Daniel Křetínský a Pavel Tykač – kupují i to, co většina ostatních byznysmenů považuje za příliš rizikové či nemoderní. Další čeští byznysmeni mají odvahu expandovat na náročné trhy v západní Evropě a Severní Americe.

Dnes už tak neplatí, že se čeští miliardáři zaměřují na akvizice v zemích střední a východní Evropy. „Dlouhodobě jsou atraktivní okolní země, ale již nějakou dobu roste zájem o vyspělé a náročné trhy, jako je Německo, Francie, Nizozemsko a Spojené království. Předpokládám, že aktuální situace podpoří kapitálově silné české investory v dalších investicích v zahraničí,“ odhaduje Petr Kováč, partner v oddělení transakčního poradenství ve společnosti EY.

Nejčastější vysvětlení zní, že pro nejbohatší české byznysmeny je již domácí trh malý, proto se s každým rokem více rozhlížejí po investičních příležitostech v zahraničí. „Dalším důvodem tohoto trendu je skutečnost, že Česká republika je v západní Evropě – na rozdíl od minulých dob – již vnímána jako země se stabilní ekonomikou a právním řádem. Tím roste i věrohodnost a pozitivní vnímání českých investorů,“ dodává řídící partner advokátní kanceláře Havel & Partners Jaroslav Havel.

David Tramba

Mimo záznam však někteří byznysmeni zmiňují i to, že premiér a nepřímý majitel Agrofertu Andrej Babiš s jistou žárlivostí sleduje růst majetku ostatních miliardářů z první desítky nejbohatších. Bezpečnější je proto expandovat za hranicemi.

Sázka na oživení oceláren

Přibývají dokonce i případy českých investic ve Spojených státech amerických. Zprávy z největší ekonomiky světa hovoří o rychlém, až živelném odklonu od uhlí ve prospěch zemního plynu, větrné a solární energie. Uhelné doly krachují jeden po druhém, elektrárenské podniky zavírají desítky uhelných elektráren. Doly na energetické uhlí by kupoval asi jen blázen, ale zajímavou investiční příležitostí může být koksovatelné uhlí, používané při výrobě železa a oceli.

Nejprve Sev.en Energy v polovině května oznámila, že koupila 17procentní podíl v menší těžařské firmě Corsa Coal s doly v Pensylvánii a Marylandu. Kupní cena – 65 milionů korun – odpovídala velikosti firmy i problémům, v nichž se obor nachází. Na začátku června odkoupila za nespecifikovanou sumu peněz celou společnost Blackhawk Mining, která ve svých dolech v Kentucky a Západní Virginii těží sedm až osm milionů tun uhlí ročně.

Podle vyjádření skupiny Sev.en jsou v plánu další investice do těžby metalurgického uhlí, firemní skupina ovládaná miliardářem Pavlem Tykačem se rozhlíží po příležitostech hlavně ve Spojených státech a Austrálii. Zájem má také o elektrárny, i když v jejich případě se soustředí na evropské země.

Přístup skupiny je tak založen na předpokladu, že uhlí v energetice lze nahradit, ale v ocelárnách bude i nadále spotřeba vysoká. „Sev.en Energy věří v budoucnost metalurgického uhlí. Dlouhodobé podinvestování sektoru a s tím spojené nedostatečné otevírání nových kapacit v kombinaci s narůstající poptávkou po oceli v rozvojových zemích dělá ze sektoru dlouhodobě zajímavou investici,“ říká výkonný ředitel skupiny Sev.en Alan Svoboda.

Výlov levných akcií

Také Daniel Křetínský je známý hlavně svými aktivitami v energetice. Své pozice zde posiloval i letos, jak dokládá odkup zbývajících 58 procent v německé uhelné elektrárně Schkopau, převzetí podzemního zásobníku plynu v anglickém Hampshiru či získání licence k průzkumu ložisek uhlovodíků na severovýchodní Ukrajině. Zajímavější však tentokrát jsou investice mimo energetiku.

Lucemburský fond Vesa Equity Investment, který zhruba napůl vlastní Daniel Kře tínský a jeho byznysový společník Patrik Tkáč, totiž v květnu získal více než pětiprocentní podíly ve třech známých západních značkách. Jmenovitě se jedná o britskou poštu Royal Mail, americké obchodní domy Macy’s a prodejce obuvi Foot Locker. V každém z těchto případů se jedná o nákup v řádu nižších jednotek mi liard korun.

Podle informací týdeníku Hrot mají Křetínský a Tkáč k ruce tým několika desítek analytiků, kteří prověřují společnosti z celé Evropy a Severní Ameriky a hledají investiční příležitosti. Vlastně tak postupují jako tisíce Čechů, kteří využili pádu cen akcií v minulých měsících k výhodnému „nákupu ve slevě“. Objem investice je ovšem v případě Křetínského a Tkáče o mnoho řádů vyšší.

Tato spekulace se může vyplatit. V minulém týdnu Křetínský s Tkáčem většinu akcií Macy’s prodali, a to se ziskem odhadovaným na 36 milionů dolarů (850 milionů korun). Oproti polovině května vzrostla výrazně i hodnota akcií Foot Locker, naopak hodnota společnosti Royal Mail víceméně stagnuje.

Atraktivní je Polsko i Turecko

Nákupy ve velkém letos rozjel také další z pětice nejbohatších Čechů – realitní magnát Radovan Vítek. Od počátku roku koupil pět kancelářských budov ve Varšavě a kromě nich skoupil též skoro 30procentní balík akcií realitní společnosti Globalworth Real Estate Investments. Ta se zaměřuje na kancelářské budovy a další komerční nemovitosti v Polsku a Rumunsku.

Také zde se může jednat o sázku na to, že propad hodnoty určitého typu je jen dočasný. „Základní poučka říká: nakupuj, když ostatní prodávají, a naopak. V praxi to však není tak snadné a daná investice musí být podpořena kvalitní analýzou nejen oboru, ale i konkrétní společnosti, její pozice a perspektivy,“ poznamenal partner poradenské firmy KPMG Igor Mesenský.

Turecko nemá mezi byznysmeny úplně dobrý zvuk, třeba s ohledem na neustále padající kurz liry a prohlubují se ekonomické potíže. Někteří – jako například ČEZ – by se z této země rádi stáhli, jiní tam naopak posilují. Příkladem může být skupina Energo-Pro miliardáře Jaromíra Tesaře, která na východě Turecka staví dvě velké vodní elektrárny za celkem 17 miliard korun. Obě stavby budou spuštěny do provozu v letošním roce.

Tureckému trhu věří také investiční skupina PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. V květnu oznámila převzetí polovičního podílu v tamním výrobci autobusů Temsa. Tento podnik vyráběl až deset tisíc autobusů a lehkých užitkových aut ročně, ale pod minulým vlastníkem na konci loňského roku zbankrotoval. Ve srovnání s dohodnutým – avšak stále ještě nedokončeným – nákupem mediální skupiny CME za 2,1 miliardy dolarů se však v měřítku PPF jedná spíše o menší akvizici.

Zbrojaři na nákupech

Čeští miliardáři pronikají i do oboru, který si každá země ze strategických důvodů dobře hlídá – do zbrojního průmyslu.

Konkrétně Czechoslovak Group vlastněná Michalem Strnadem prostřednictvím slovenské dceřiné firmy MSM v únoru koupila muniční závod FMG ve španělské Granadě. Z pohledu skupiny Czechoslovak Group, která se dosud zaměřovala na země bývalého východního bloku, se jedná o první průnik do západní poloviny Evropy.

Podobného úspěchu dosáhla také Česká zbrojovka, jejímž majoritním ak cionářem je René Holeček. V květnu oznámila nákup nespecifikovaného menšinového podílu ve švédském podniku Spuhr, který vyrábí optické zaměřovače a další doplňky ke zbraním.

Současně Česká zbrojovka chystá výstavbu výrobního závodu v americkém státě Arkansas. S tím souvisí i nedávný vstup na pražskou burzu. S akciemi se sice zatím reálně neobchoduje, nicméně tento krok má vést k vyšší transparentnosti a důvěryhodnosti společnosti.

Každá z výše popsaných akvizic a expanzí má jedno společné. Poukazuje na rostoucí sebevědomí českých byznysmenů, kteří si dnes mohou dovolit vstoupit do téměř jakékoli země i oboru podnikání.