Jen dvakrát za poslední desetiletí – konkrétně v období 2018 až 2019 – český penzijní systém skončil v kladných číslech. Ve všech ostatních letech vykazoval schodky v jednotkách až desítkách miliard. Jinými slovy, státní kasa vybrala na sociálním pojištění vždy méně, než kolik v daném roce poslala na účty penzistů.
Navzdory evidentně špatnému a neudržitelnému nastavení senioři patřili mezi vyvolené skupiny obyvatel předchozí vlády. Andrej Babiš si je vybral jako hlavní „rybník“ při výlovu voličů a tomu přizpůsobil i fiskální politiku. Ačkoli tak třeba pandemie čínské chřipky důchodcům způsobila nejmenší finanční újmu, dočkali se od Babiše štědrého přidávání nad zákonnou valorizaci.
Už tak rozkývaný systém nabral ještě nebezpečnější směr. Loni jeho deficit dosáhl 21,5 miliardy a letos by bez zásahu do valorizačního vzorce skončil se „sekyrou“ téměř 83 miliard. Bylo tedy jasné, že bez alespoň nějaké reformy penzí není šance dostat státní rozpočet pod kontrolu.
Postrach politiků
Penzijní reforma je český politický evergreen. Od vzniku samostatného Česka neseděla ve Strakově akademii žádná vláda, která by toto téma nezařadila na přední pozice v programovém prohlášení. Málokterá ovšem také skutečně něco dělala.
Platí to i pro dva poslední kabinety. Vláda Bohuslava Sobotky nejenže žádnou reformu nevymyslela, ale naopak zrušila druhý pilíř zavedený předchozím kabinetem Petra Nečase. Andrej Babiš pak reformu pojal jako velkorysé přidávání s jednoduchým odůvodněním: důchodci si zaslouží dorovnání historického dluhu.
Skutečné změny, které připravila důchodová komise pod vedením pozdější prezidentské kandidátky Danuše Nerudové a šéfky resortu práce a sociálních věcí Jany Maláčové, ale zůstaly v šuplících na ministerstvu. Důvod? Návrhy neřešily příjmovou stranu systému, a samy o sobě by tak k rovnováze příjmové a výdajové strany systému nevedly. K daňové reformě, jíž reformu důchodů Nerudová s Maláčovou podmiňovaly, ale Andrej Babiš ani jeho ministryně financí Alena Schillerová nenašli odvahu.
Ani nynější návrh, který vláda představila společně s konsolidačním rozpočtovým balíčkem, nelze označit za skutečně odvážnou reformu, i když ji tak premiér Petr Fiala hrdě nazývá. Stávající systém zachovává de facto ve stejné podobě, ministr Marian Jurečka se odhodlal spíš jen k parametrickým změnám. I tak by ale měl soubor opatření minimálně oddálit náraz českého penzijního systému do zdi.
Valorizační brzda
Největší ohrožení pro stabilitu penzijního systému aktuálně představují příliš štědré valorizace. Vzoreček pro jejich výpočet vznikl v době, kdy se možnost dvouciferného procentního růstu cen zdála nerealistická, což se eráru nyní pořádně vymstilo.
Přesto i nová varianta výpočtu valorizací bude při navyšování penzí brát v potaz inflaci v plné výši. Sníží se ale naopak další významná proměnná vzorečku, a sice růst reálných mezd. Ten se dosud zohledňoval z jedné poloviny; nově bude do výpočtu penzí vstupovat pouze z jedné třetiny – tedy tak, jak to platilo před rokem 2018.
Pojistkou před opakováním exploze výdajů na důchody v době dvouciferné inflace má být omezení mimořádných valorizací. Místo nich reforma počítá s tím, že by stát důchodcům vyplatil mimořádný příspěvek. Je nicméně otázkou, jak budou tyto příspěvky vypadat a zda skutečně pomohou budoucím vládám omezit přidávání důchodcům při vysokém růstu cen.
Udržitelnost financování mají vylepšit i další opatření, především nově nastavená pravidla pro věk odchodu do penze. Vláda nakonec ustoupila od možnosti zavést „tvrdou“ hranici na vyšší úrovni, než je dnes. Místo toho zvolila jakýsi automatismus: důchodový věk by se měl zvyšovat podle věku dožití, který počítá ČSÚ, a to za dodržení základní podmínky, že si každý člověk má penzi užívat průměrně 21,5 roku.
Zatočit chce ministr práce Marian Jurečka také s chybně nastavenými předčasnými penzemi. Dnešní stav nahrával dřívějšímu odchodu do penze, který navíc při správném načasování mohl zajistit dokonce vyšší důchod než při odchodu „řádném“. Jak se to změní? Do předčasného důchodu bude možné odejít po nejméně čtyřiceti letech pojištění. Zároveň nebude smět doba předčasného důchodu trvat déle než tři roky.
Přispět k ufinancovatelnosti má rovněž omezení růstu nových důchodů. Navyšování nových penzí se má u každého ročníku omezit asi o 180 korun; za deset let tak nové penze narostou oproti dnešnímu systému zhruba o dva tisíce korun méně – místo o dvanáct tisíc budou vyšší jen o deset tisíc.
Zdroje nejsou
Druhou skupinu reformních návrhů tvoří snahy posílit také příjmovou stranu systému. Vláda se rozhodla nehledat zcela nové příjmy – například vyhradit penzistům část odvodů z jiných daní. Místo toho zvolila kombinaci několika opatření, jež zvýší odvody některým skupinám pracujících.
Nejvíce by měli „přisypat“ živnostníci, kteří dnes často odvádějí jen nezbytné minimum. Pod heslem napravování nespravedlnosti s ohledem na mnohem vyšší odvody zaměstnanců tak vláda chystá postupné zvýšení vyměřovacího základu pro výpočet odvodů z dnešních 25 procent průměrné mzdy až na úroveň čtyřiceti procent. Kromě určitého narovnání postavení OSVČ a zaměstnanců to má také zajistit vyšší budoucí penze pro prvně zmiňovanou skupinu.
Jak velkou zátěž pro živnostníky to bude znamenat? Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že pokud by tato novinka platila už nyní, v praxi by to znamenalo zvýšení minimálních odvodů ze zhruba 2,9 tisíce přibližně na 4,7 tisíce korun. Vláda nicméně počítá s úlevou pro OSVČ nováčky. Ti by tak v prvních třech letech podnikání měli platit snížený minimální vyměřovací základ.
Sociální pojištění mají nově platit také lidé pracující na dohodu o provedení práce (DPP). Podle Jurečky mnoho firem osvobození DPP zneužívá a „řetězí“ tyto smlouvy kvůli úsporám na odvodech. Návrh reformy počítá s tím, že politici stanoví limit, po jehož překročení i „dohodáři“ budou sociální pojištění platit.
Rovnostářské penze
Zbytek opatření navrhovaných v reformě ani tak neřeší finanční udržitelnost systému, jako spíš napravuje některé nerovnováhy či (domnělé) nespravedlnosti.
I do budoucna se tak například počítá s nedávno zavedeným příplatkem jako „odměnou“ za výchovu dítěte. Místo dnešní podoby – tedy pětistovky za každé vychované dítě měsíčně – vláda zavede rodičovský vyměřovací základ. Během péče o děti či osobu blízkou se bude pro potřeby důchodového systému počítat s tím, že pojištěnec odvádí na pojistném průměrnou mzdu.
Pomoci ženám, které v Česku berou v průměru nižší penze, má také společný vyměřovací základ pro manžele, případně registrované partnery. Ten bude dobrovolný; pokud se k němu manželé přihlásí, jejich sociální odvody se budou sčítat a celkový důchod, který z tohoto výpočtu vyjde, se pak rozdělí na polovinu.
Propast mezi nejnižšími a nejvyššími penzemi by mělo částečně zasypat nové nastavení garantovaného důchodu. Ten bude dosahovat dvaceti procent průměrné mzdy. Polovinu bude tvořit základní část, druhou zásluhový podíl. Právě to pomůže penzistům s nejnižšími důchody. Především kvůli protestům odborářů vláda počítá také s rozšířením okruhu lidí, kteří pracují v náročných profesích a mají díky tomu nárok na dřívější odchod „na odpočinek“. Vyrovnat nepoměr mezi nižšími odvody kvůli nižšímu počtu odpracovaných let má zvýšení sazby pojistného na důchodové pojištění o pět procent.
Z časového hlediska by reforma měla nabíhat postupně. Z harmonogramu ministerstva práce a sociálních věcí plyne, že už letos od podzimu by měly začít platit úpravy ve valorizacích a předčasných důchodech. Další body reformy se pak budou spouštět postupně vždy v lednu v letech 2024 až 2026.
