Dotace při nákupu elektromobilu nebo hybridu do zásuvky představují v Evropě jeden z hlavních způsobů, jimiž se vlády snaží popostrčit nepříliš nadšené řidiče k přechodu na ekologické automobily. V loňském roce nějakou formu příspěvků poskytovalo 17 z 27 zemí Evropské unie.

Většina států, které se sporné podpoře elektromobility brání, leží ve střední a východní Evropě a dosud mezi ně patřilo i Česko. To se letos změní. Plán naší vlády na finanční příspěvky se ­ovšem bude lišit, zatím se týká jen firem.

Ani v západní Evropě ale není přístup k dotacím stejný. Například Dánsko nebo Belgie je zastavily, v Německu nebo ve Švédsku naopak rostou. Dalšími miliardami vlády podporují budování infrastruktury.

Česká cesta

Přesnou podobu dotací na elektromobily v Česku budeme znát až v příštích týdnech, vláda je vyhlásí během února. Už teď je ale známo dost informací, abychom mohli říct, v čem se bude český přístup lišit oproti jiným zemím.

V jednom parametru budou české pobídky na pořízení ekologického vozu unikátní: budou se týkat pouze firem a živnostníků, běžný řidič bude mít alespoň prozatím smůlu. Domácnosti přitom nevyřadila z možných příjemců žádná jiná země. Nejblíže je tomu portugalský model, kde podniky dostávají dvojnásobný příspěvek. I tam ale soukromá osoba může zažádat až o tři tisíce eur.

Zajímavé jsou české dotace i z hlediska štědrosti. Na jednu stranu je na ně vyhrazeno relativně málo peněz – 940 milionů korun. Zároveň by ale maximální možný příspěvek měl dosáhnout až deseti tisíc eur. Tím bychom se zařadili na čelo pomyslného žebříčku štědrosti dotací. Otázkou je, jak se k dotační politice pro elektromobilitu postaví nová vláda v budoucnosti. Ve hře jsou údajně i jinde obvyklé dotace pro fyzické osoby. V takzvaném Národním plánu obnovy, podle něhož se budou rozdělovat stovky miliard na „opravu“ ekonomiky po koronaviru, se pro příštích pět let počítá s téměř pěti miliardami. Spolu s dalšími operačními programy by na elektromobilitu mělo do roku 2027 jít celkem přes 34 miliard korun.

Německý rekordman

Rozptyl částek, které mohou řidiči v jednotlivých evropských zemích dostat při pořízení nového elektromobilu nebo plug-in hybridu, je poměrně velký. Nejmenší dotace mělo loni Finsko se dvěma tisíci eur, naopak nejštědřejší bylo možná trochu překvapivě Rumunsko. Příspěvek mohl v nejlepším případě dosáhnout až deseti tisíc eur.

Dlouhodobým rekordmanem v masivní podpoře elektromobility je ale Německo. Už loni se tam horní hranice dotací zvýšily z šesti na devět tisíc eur na jedno auto. Celkové výdaje plynoucí z rozpočtu dosáhly více než tří miliard eur, což je dvojnásobek oproti roku 2020.

Jan Němec

Nová německá vláda chce ještě přidat, ostatně už loni zveřejnila smělý cíl: patnáct milionů „čistých“ elektromobilů na tamních silnicích do roku 2030, tedy více než desetinásobek dnešního stavu. V příštích třech letech se tak Německo za podporu elektromobility chystá utratit na osm miliard eur.

Opačnou cestou se vydaly dvě západoevropské země, které dotace zrušily – Belgie a Dánsko. Místo přímého financování části nákupní ceny elektromobilu podporují jeho majitele daňovými výhodami. Stejně jako třeba v Německu nebo v severských státech majitelé elektromobilů platí nižší nebo žádnou daň z přidané hodnoty při nákupu. Úlevy existují i při samotném užívání aut – od bezplatných dálničních známek nebo mýta přes výhodnější silniční daň až po daňové výhody pro firmy.

Kromě toho některé země zatěžují také majitele životnímu prostředí „škodlivých“ aut. Třeba v Dánsku mohli od dotací ustoupit mimo jiné díky tomu, že náklady spojené s koupí a provozem auta se spalovacím motorem jsou vlivem ekologických daní o tolik vyšší, že v podstatě vyrovnají rozdíl v prodejní ceně.

Na ojetinu nepřispějeme

Bez zajímavosti není ani fakt, že vlády dotacemi v drtivé většině podporují de facto automobilky. Příspěvky dostávají totiž pouze řidiči, kteří si pořizují zbrusu nové vozidlo. Pochopitelně to vyvolává kritiku: i s příspěvkem od státu je kvůli vysokým cenám nový elektromobil pro méně majetné nedostupný, dotace ­ovšem jdou i z jimi placených daní.

Jako jedna z mála zemí na nízkopříjmové skupiny myslí Litva. Tamní vláda poskytuje dotace i na elektrovozy z druhé ruky, byť jsou oproti plné výši jen poloviční – 2,5 tisíce eur.

Najdou se i vysloveně kuriózní nápady. Například ve Finsku, kde měl původní dotační program končit v prosinci 2021, padly na podzim návrhy, aby byl pro letošek zachován, ovšem v omezené podobě. Nárok na dotaci podle něj měly mít pouze ženy řidičky. Nakonec vláda nicméně rozhodla o plošném prodloužení.

Za zmínku stojí i jeden mimoevropský příklad přístupu k dotacím, a sice v Číně. Tamní vláda si stanovila za cíl, že do roku 2030 dosáhne podíl prodejů elektromobilů jedné pětiny. Kvůli tomu také zavedla příspěvky na jejich pořízení, zájem Číňanů ale úřady zaskočil.

Loni se v Číně prodalo na pět milionů elektromobilů, skoro o polovinu více než v roce 2020. Čínští statistici spočítali, že podobným tempem by se původní cíl daleko překročil. Od letošního roku proto vláda snížila dotace o třetinu a od příštího roku je zruší úplně. Trh si prý i díky nástupu levných modelů elektroaut poradí už sám.

Dotace na auta nestačí

O tom, že dotace pro posílení zájmu o elektromobily fungují, svědčí statistiky. Největší podíl na prodejích nových vozů mají ekologická auta tam, kde se přispívá nejvíc a nejdéle. A naopak, ve státech bez dotací řidiči drahá elektroauta zatím víceméně ignorují.

Dotační politika tedy ukazuje, že bez finanční pobídky dnes řidiči elektromobily kupovat nechtějí. Nevysvětluje ovšem do očí bijící rozdíl tržního podílu v prodeji ekologických aut mezi samotnými „dotačními“ zeměmi.

Zájem o elektroauta totiž koreluje také s kvalitou infrastruktury. Jinými slovy, ani sebevětší finanční pobídka nezpůsobí masový útok řidičů na autosalony, pokud si zároveň nemají elektromobil kde dobíjet, a jeho pořízením by tak přišli o komfort při cestování.

Čísla Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) dokazují, že země s relativně vysokým, více než desetiprocentním, tržním podílem elektroaut jsou zároveň lídry v počtu dobíjecích míst. Nejvíc – přes 66,6 tisíce – bylo loni veřejných nabíječek v Nizozemsku, kde zároveň plnou čtvrtinu prodaných nových aut představovaly elektromobily nebo hybridy do zásuvky.

V první pětce žebříčku jsou podle statistik Evropské asociace výrobců automobilů také Francie, Německo nebo Švédsko – opět trhy s více než desetiprocentním, v případě Švédska dokonce třicetiprocentním podílem aut na baterky.

Příspěvek na nabíječku

V Česku bylo na konci minulého roku podle údajů ACEA zhruba 1,2 tisíce dobíjecích míst. Na škále od zelené (nejlepší) po červenou (nejhorší) hodnotí mapa ACEA tuzemskou infrastrukturu pro elektromobily tristně: rudější už jsou jen země dál na východ.

Jaké dotace jsou nyní k dispozici v případě infrastruktury? Na budování neveřejných dobíječek je zatím v Národním plánu obnovy do roku 2026 vyčleněných 300 milionů korun. Dalších 144 milionů stát rozdá na dotacích na domácí nabíječky v rámci programu Nová zelená úsporám.