Šance Čechů na světovou první ligu? Zlaté ručičky musí nahradit zlaté mozky

Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.

Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.

Celý článek
0

Dluh Ukrajiny roste, Kyjev žádá Západ o odklad či částečné odpuštění splátek

Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)

Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)

Celý článek
0

Kutná Hora, Trosky, Český ráj a píšťaly. Jindřich ze Skalice se vrací v novém Kingdom Come

Čekání je u konce. Vývojáři z Warhorse Studios ukázali, na čem pracovali posledních šest let. A nejde o nic jiného, než o pokračování příběhu Jindřicha ze Skalice, který chce pomstít smrt svých rodičů.

Čekání je u konce. Vývojáři z Warhorse Studios ukázali, na čem pracovali posledních šest let. A nejde o nic jiného, než o pokračování příběhu Jindřicha ze Skalice, který chce pomstít smrt svých rodičů.

Celý článek
0

Zpátky v socialismu. Dotace přivedou českou ekonomiku do záhuby

Kdo by slzel nad nějakým mimořádným zdaněním bank, když natažené ruce mají skoro všechny firmy a jen čekají, kolik jim stát nasype?

Zpátky v socialismu. Dotace přivedou českou ekonomiku do záhuby
ilustrační foto | Profimedia.cz

Windfall tax, jejíž konečná podoba se v těchto dnech už jen ladí ve Sněmovně, vyvolává znechucení u postižených a rozpaky u zbylé podnikatelské veřejnosti, protože celkem pochopitelně vzniká obava, kdo a za co bude zkasírován příště.

Abychom je nenechávali dlouho v nejistotě, bylo by fér přiznat, že na každého dojde. Na někoho dříve, na někoho později. A není se čemu divit. Evropská ekonomika prochází hlubokým postátněním a není to jen záležitost zelených politik.

Stačí se podívat, jak se v posledních deseti patnácti letech vyvíjely celkové objemy nestátních investic, a porovnat to s cykly čerpání evropských dotací. Zjistíme, že v naší době už investiční rozhodnutí ovlivňují inovace a příznivá cena peněz méně než dotační cyklus.

Firmy investují podle toho, na co lze získat dotaci. Že při tom jsou někdy kreativní – jako Andrej Babiš se svou inovativní linkou na toustový chléb –, je sice pravda, přesto alokace kapitálu na základě dotačních programů proklepnutých bruselskými plánovači má k podstupování standardního podnikatelského rizika dost daleko.

Hloupý, kdo dává

Nejde zdaleka jen o investice. Transfery neinvestičních prostředků ze státního rozpočtu podnikatelským subjektům na podporu zelené energetiky, ale i výzkum a vývoj a další podobné účely se před deseti lety pohybovaly pod čtyřiceti miliardami ročně, před covidem byly už pod šedesáti miliardami a příští rok jim nemá chybět moc do osmdesáti mi­liard korun. V covidové době byly vysoko nad sto miliardami. Kurzarbeity a další pomoci něco stály a firmy si pěkně napakovaly účty.

Lze to pochopit. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Erár rozdává a podnikatelé stojí s nataženými dlaněmi.

Rychle se na to zvyká a je to v celé Evropě, takže žádná česká specialitka. Když přišla energetická krize, začaly závody v kompenzacích a naši podnikatelé se pochopitelně zlobili, že zaostáváme. A kritizovali plány, podle nichž se pomoc měla dostat jen těm existenčně ohroženým, kteří už spadli do ztráty. U některých kapitánů průmyslu zjevně vznikl pocit, že je spravedlivé, aby bylo kompenzováno snížení zisku během války.

Stopování kaprů

Cenový šok samozřejmě existenčně ohrožuje celá odvětví a existenčnímu ohrožení jsou vystaveny strategické firmy, na nichž stojí česká ekonomika, takže nějaký opravdu významný zásah státu být musí a bude to něco stát. Bohužel, z výjimečných situací se stal běžný systém.

Je tak namístě trochu se zamyslet, zda k současné situaci trochu nepomohlo i svazácké nadšení pěstované ve většině velkých korporací pod zkratkou ESG. Například když nejmenovaná velká banka řeší emisní stopu kaprů zabíjených na Vánoce a odmítá financovat uhlí i v případě, že jde o to koksovatelné, které bude při výrobě oceli ještě po desetiletí zcela nenahraditelnou surovinou. A není v tom zdaleka sama.

Máme slzet nad tím, že tato banka bude mít příští tři roky na část zisku sazbu daně 79 procent? V socialismu, k němuž jsme se takto společně bez protestů dopracovali, mohou být daně i stodvacetiprocentní.