Profimedia.cz
Ženy nejvíc láká „malá“ politika
Političek ve vedení krajů po letošních volbách opět přibylo. Senát zůstává dál pánským klubem.
redaktor
Do křesel v krajských zastupitelstvech po letošních volbách zasedne bez jedné 150 žen. Je to o dvacet víc než před čtyřmi lety. Ale zároveň pořád výrazná menšina. Celkem je zastupitelů ve 13 regionech 675 – ženy tedy představují jen něco málo přes pětinu vrcholných krajských politiků.
Při pohledu do statistik je ale zřejmé, že problém není ve voličích a jejich nechuti si ženy do volených funkcí vybírat. Lidé dostávají do schránek od politických stran obálky s kandidátními listinami, na nichž jsou síly rozloženy jasně ve prospěch mužů. Při krajských volbách zabrali téměř tři čtvrtiny míst.
Komunál ženám svědčí
Zastoupení žen v krajské politice se letos zvýšilo z 20 na 22 procent. Jak si ženy vedou v dalších volených funkcích? Stejný zájem jako o krajskou politiku mají o poslancování. Při minulých volbách v roce 2017 zaujímaly ženy bezmála 29 procent míst na kandidátkách, a nakonec se jich do sněmovny probojovalo 44. Jinými slovy, jejich podíl je 22procentní.
Vůbec nejúspěšnější jsou političky na nejnižší úrovni – v obecních a městských zastupitelstvech. Při posledních komunálních volbách jich na kandidátních listinách byla rovná třetina. Uspělo jich méně, přesto mají na radnicích 28procentní podíl. Zdá se tedy, že komunální politika je pro ženy nejlákavější – a mají v ní také největší úspěchy.
Jan Němec
Na opačném pólu je pak Senát. Ženský element v něm ve větší míře chybí od samotného začátku a horní komora je od svého vzniku fakticky pánským klubem. V roce 1996 se mezi 81 volených zástupců probojovalo jen devět žen. Od 90. let navíc počet senátorek roste jen mírně. Například před letošními volbami jich bylo jen 12, tedy necelých 15 procent. V právě skončeném druhém kole letošních senátních voleb, jejichž výsledky byly známy po uzávěrce vydání, mohly přibýt dvě ženy.
Pomalá evoluce
Ačkoli pro feministická hnutí jsou úspěchy žen v české politice stále nedostatečné, je nutné říct, že od 90. let se situace výrazně zlepšila. V začátcích formování tuzemské politické scény bylo v obecních zastupitelstvech jen 18 procent žen, v Poslanecké sněmovně 15 procent, v krajích 14 procent, a v Senátu dokonce pouhých 11 procent.
Růstový trend je tedy zřejmý. Pokud by ale třeba političek ve vedení krajů přibývalo stejným tempem jako v posledních dvou dekádách, dosáhnout mnohými vysněného poměru „fifty fifty“ by teoreticky trvalo dalších 20 let. O prokletém patriarchálním Senátu ani není třeba hovořit.
Spor se vede o to, jestli je malé zastoupení žen na kandidátkách i ve funkcích vinou jejich nezájmu, nebo agresivity mužů, kteří mezi sebe „slabší“ pohlaví jednoduše nepustí. Buď jak buď, výsledkem je akutní nedostatek kandidátek do důležitých stranických funkcí, a to takříkajíc napříč politickým spektrem. Hezkou ukázkou bylo před deseti lety hledání místopředsedkyně ČSSD. Sociální demokraté si totiž sice stanovili, že v nejužším vedení ženy být musejí. Když se ale lámal chleba, nemohli vhodnou kandidátku dlouho najít a místo zůstávalo neobsazené.
Jan Němec
Odpůrci zvyšování počtu žen v politice „na sílu“ navíc upozorňují, že samotné pohlaví není žádnou zárukou kvality. I tady není pro odstrašující příklady nutné chodit daleko. Naposledy se proslavila poslankyně ANO Taťána Malá, která kvůli skandálu s opsanou diplomovou prací o králících vydržela ve vedení resortu spravedlnosti ani ne dva týdny.
Titul nejkratší dobu sloužícího ministra ostatně také urvala žena. Karolína Peake z hnutí Věci veřejné se ve funkci na ministerstvu obrany udržela dokonce týden. Jen necelý měsíc pak na postu ministryně kultury pracovala v roce 2007 dokumentaristka Helena Třeštíková. Během tří týdnů v úřadu si uvědomila, že na politiku vlastně nemá žaludek...
Ženy ovládly Španělsko
Na rozdíl od západní Evropy v českém prostoru nikdy nemělo příliš velkou podporu radikální řešení, jak poměr zvrátit ve prospěch žen – povinné kvóty. Mezi jejich zastánce v tuzemsku patří jen někteří levicoví politici, hlavním tématem ale není prakticky pro žádnou velkou stranu.
Nejrůznější žebříčky hodnoticí postavení žen ve společnosti tak Česko i přes nepopiratelný pokrok v posledních letech řadí hodně nízko. Například Světové ekonomické fórum nám ve své analýze politické angažovanosti žen přisoudilo 77. místo ze 152 hodnocených zemí.
Jak si vedou ostatní evropské země? Umístění skandinávských států na předních příčkách genderových žebříčků nepřekvapí. Úplně první místo v Evropě co do angažovanosti žen v politice ale patří jiné zemi – Španělsku, které dalo světu slovo přímo antifeministické: macho.
Právě pyrenejská země slouží jako argument zastáncům kvót. Španělé řešili dlouho stejný problém jako ostatní evropské země. Ještě před deseti lety tvořily poslankyně jen asi třetinu v místním parlamentu. Veřejnost se shodla na tom, že je to málo, a tak se našla politická shoda na zákonném stanovení kvót.
Jan Němec
Od roku 2016 tak každá partaj musí mít minimálně 40procentní zastoupení jednoho nebo druhého pohlaví na kandidátce. Pamatuje se i na to, aby „machové“ neodsouvali ženy na zadní, nevolitelná místa. Dvoupětinové zastoupení obou pohlaví musí mít každá pětice po sobě jdoucích kandidátů.
Madrid hlásí už několik let po zavedení nových pravidel úspěch. V parlamentu nyní sedí 47,4 procenta žen; o jednu desetinku víc než v rovnostářstvím proslulém Švédsku. Zatímco poslankyním chybí ještě krůček k dokonalé rovnosti, ve vládě ženy dokonce převládají, jsou jich skoro dvě třetiny.
Přibývání političek hlásí i další země, které podobné kvóty zavedly, třeba Portugalsko, Francie nebo Itálie. Na druhé straně existují i systémy, kde sice poměrné zastoupení nenařizuje přímo zákon, do stanov si ale toto pravidlo napsaly samotné politické strany. Typicky jde právě o Švédsko nebo Německo.
Jedna ze zemí feministům zaslíbených ovšem ukazuje, že se ženy umějí zapojit, aniž by je někdo do funkcí tlačil. Ve Finsku nařizuje stát pouze kvóty pro zaměstnance státního sektoru. Ve volbách se nicméně strany nemusejí nijak omezovat. I tak je podíl žen v parlamentu skoro poloviční a vládu vede jedna z nejpopulárnějších evropských političek dneška.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.
Jan Němec