Němcům rychle rostou mzdy díky silným odborům. Je to komplikace pro snižování sazeb ECB

Prudký růst mezd v největší evropské ekonomice snižuje šance na to, že Evropská centrální banka sníží úrokové sazby.

Prudký růst mezd v největší evropské ekonomice snižuje šance na to, že Evropská centrální banka sníží úrokové sazby.

Celý článek
0

V Česku katastrofu bydlení nevidím. Teď jde Bezrealitky dobýt Německo, říká šéf EHS Meyer

V Německu žije asi půlka obyvatelstva v nájmu. „A přijde jim to normální. Tady naopak převládá často přemrštěná představa, že pokud si člověk nezvládne koupit vlastní byt, vlastně v životě ničeho nedosáhl,“ říká v rozhovoru šéf realitní skupiny EHS Hendrik Meyer.

V Německu žije asi půlka obyvatelstva v nájmu. „A přijde jim to normální. Tady naopak převládá často přemrštěná představa, že pokud si člověk nezvládne koupit vlastní byt, vlastně v životě ničeho nedosáhl,“ říká v rozhovoru šéf realitní skupiny EHS Hendrik Meyer.

Celý článek
0

Mall nepohltíme, bude jedním z obchodníků na tržišti. Propouštění nás mrzí, říká finanční ředitel Allegra

Mall se dál smršťuje, jeho majiteli se ale v Česku daří. „Největší radost máme z toho, že když dáme dohromady tržby allegra.cz, Mallu a CZC, zjistíme, že v Česku rosteme. A tento růst více než kompenzuje smrštění Mallu,“ říká exkluzivně pro Hrot24 finanční ředitel polského Allegra Jonathan Eastick.

Mall se dál smršťuje, jeho majiteli se ale v Česku daří. „Největší radost máme z toho, že když dáme dohromady tržby allegra.cz, Mallu a CZC, zjistíme, že v Česku rosteme. A tento růst více než kompenzuje smrštění Mallu,“ říká exkluzivně pro Hrot24 finanční ředitel polského Allegra Jonathan Eastick.

Celý článek
0

Teror Hamásu ukončil období růstu palestinské ekonomiky. Ta bez pomoci z ciziny zkolabuje

Jak si vlastně stojí palestinská ekonomika, jaké jsou její silné a slabé stránky a jaké výhledy do budoucna?

Teror Hamásu ukončil období růstu palestinské ekonomiky. Ta bez pomoci z ciziny zkolabuje
Po izraelské odvetě nezůstane z již tak ubohé palestinské ekonomiky v Gaze prakticky nic. | Profimedia.cz

Otřesné záběry zvěrstev, která na začátku října spáchali na hranicích Pásma Gazy teroristé z hnutí Hamás, vyvolaly v západním světě šok. Evropští politici v prvních prohlášeních teror odsoudili a jestřábové začali volat po revizi finanční pomoci, kterou Evropská unie Palestinské autonomii posílá.

Nejsilnější slova volil maďarský eurokomisař pro rozšíření a sousedskou politiku EU Olivér Várhelyi. Ten oznámil, že Unie okamžitě uzavírá penězovod na Východ. Jak se brzy ukázalo, šlo o jeho sóloakci, od níž se další špičky EU postupně distancovaly.

Když pak navíc přišly odvetné akce Izraele, které mají z Gazy vykořenit vládnoucí teroristické hnutí, a obrázky vybombardovaných čtvrtí, evropské odhodlání k přísnému přístupu vůči Palestincům rozdrolily ještě více. Po týdnu nakonec šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová na svém účtu na sociální síti X oznámila (v angličtině i arabštině): Pomoc nejenže nekončí, ale naopak se ztrojnásobí.

Hlasité úlevné oddechnutí z Ramalláhu, hlavního města autonomie, v ten moment muselo být slyšet až v Bruselu. Křehká palestinská ekonomika je na přísunu peněz ze Západu životně závislá. Už v minulosti, když bývalý americký prezident Donald Trump pomoc USA načas prakticky zastavil, měly palestinské úřady potíže najít dostatek peněz na výplaty pro státní zaměstnance.

Jak si vlastně stojí palestinská ekonomika, jaké jsou její silné a slabé stránky a jaké výhledy do budoucna?

Olivy a startupy

Počátek Palestinské autonomie – a tedy i do jisté míry samostatné ekonomiky – se datuje do přelomu osmdesátých a devadesátých let. Nejprve se území Západního břehu formálně vzdalo Jordánsko, na základě mírových dohod z Osla v roce 1993 samosprávu uznal také Izrael.

V devadesátých letech tak pod vedením Jásira Arafata začala vznikat státní správa, úřady a také ekonomické instituce. Od počátku ale měla autonomie jasně dané limity. Palestinci například dodnes nemohou platit vlastní měnou a jsou odkázáni na používání nového izraelského šekelu. Izrael má ale na palestinskou ekonomiku vliv i v mnoha dalších ohledech.

Zprvu téměř výhradně zemědělská země během let prošla transformací. Přestože pěstování oliv a dalších plodin dodneška oficiálně zaměstnává více než desetinu místní pracovní síly, stále větší roli hrají průmysl a služby. Prvně zmiňovaný sektor se na HDP podílí bezmála čtvrtinou, druhý dvěma třetinami.

Mezi nejdůležitější průmyslové sektory patří těžba a výroba stavebních materiálů – tedy stavebního kamene a cementu –, jež zároveň dominují i exportu autonomie. Kromě toho jsou Palestinci odborníky také na výrobu textilu.

Navzdory všem limitům na Západním břehu zažívá rozmach také sofistikovanější byznys – třeba technologické nebo telekomunikační společnosti. Startupová scéna v Palestině se pochopitelně nemůže rovnat izraelské, jež patří k nejrozvinutějším na světě. I tak ale v Ramalláhu, jakémsi Silicon Valley autonomie, za poslední dekádu vyrostlo mnoho zajímavých startupů, které se zabývají třeba vývojem mobilních aplikací a dalšího softwaru. Důležitou roli při tom hrají izraelské i západní firmy. Například americká Meta provozuje speciální program, který finančně pomáhá rozvoji nadějných firem.

Přes všechny pokroky, jež Palestina v posledních dvou dekádách udělala, ji ale stále trápí mnoho neduhů. Jedním z největších je vysoká nezaměstnanost. Její populace díky vysoké porodnosti rychle roste, místní firmy ale nezvládají vytvářet dostatek nových pracovních míst.

Podle údajů Světové banky nemá na Západním břehu práci zhruba šestnáct procent lidí, v Gaze se nezaměstnanost blíží dokonce polovině aktivní populace. Ještě tristnější situace je v případě žen. Na trhu práce jich najdeme jen asi pětinu.

Při nečekaném výpadu z Gazy povraždil Hamás v jižním Izraeli přes tisíc lidí a téměř dvě stovky jich unesl.
Profimedia.cz

Nedostatek volných míst v samotné autonomii nutí stovky tisíc Palestinců cestovat za prací do Izraele, případně do sporných osad vznikajících na Západním břehu. MMF tvrdí, že více než desetina zaměstnaných Palestinců si vydělává právě v izraelských firmách či zemědělských podnicích – a to až dvojnásobek toho, co by brali doma.

Nad budoucností Palestinců na izrael­ském pracovním trhu nyní visí otazník a některé z firem mohou svou vstřícnost k jejich zaměstnávání přehodnotit. Izraelské tajné služby mají například podezření, že část z dvaceti tisíc palestinských pracovníků z Gazy, kterým bylo před nedávnem nově umožněno pracovat v Izraeli, ve skutečnosti fungovala jako špioni Hamásu. Díky nim prý teroristé získali mnoho cenných informací, které zneužili při útocích ze 7. října.

Nejtragičtější ukázkou, jak se Palestinci „odvděčili“ svým chlebodárcům, je izraelský podnikatel Eyal Waldman. Ten v minulosti otevřel pobočky svých technologických firem jak v Gaze, tak na Západním břehu, aby dal šanci mladým talentům. Teroristé mu to splatili během řádění první říjnovou sobotu, když mu zavraždili dceru… Ačkoli sám Waldman prý nad Palestinci hůl nezlomil, je otázka, jak se k jejich přijímání postaví další firmy, obzvlášť pokud se konflikt bude dál vyostřovat.

Rozpočet v rozvalu

Palestinská ekonomika jako celek si v posledních letech vedla se střídavými úspěchy. Stejně jako zbytek světa ji těžce zasáhla pandemie čínské chřipky a související ekonomické problémy.

Po covidu se sice hospodářství začalo poměrně rychle zotavovat (v roce 2021 už HDP rostl o sedm procent, o rok později byl hospodářský růst zhruba poloviční), pozitivní předpovědi pro letošní rok ale narušili teroristé a předpovídané zvýšení domácího produktu o tři procenta se téměř jistě nenaplní.

To bude mít silně negativní vliv na hospodaření autonomie. Už loni státní rozpočet vykázal deficit vyšší než v přepočtu 1,1 miliardy dolarů; pomalejší hospodářský růst a s ním související nižší výběr daní nedávají příliš šancí na zlepšení. Ještě víc než v minulosti tak bude Palestinská autonomie závislá na finanční pomoci z ciziny.

Pro lepší představu o důležitosti peněz od dárců z celého světa uveďme dvě čísla. Celkové výdaje státního rozpočtu Ramalláhu loni činily téměř 5,9 miliardy dolarů. Celkové finanční příspěvky, které do Gazy a na Západní břeh ve stejné době přitekly, podle statistik OECD překročily dvě miliardy dolarů. Celkem od roku 1994 přesáhla zahraniční pomoc částku čtyřicet miliard.

Mimochodem, bez zajímavosti není ani složení pomoci podle původu donátorů. Navzdory všem proklamacím o podpoře Palestinců pouze 22 procent peněz pocházelo z arabských zemí. Zbývajících 78 procent poslaly Spojené státy, Evropská unie, Světová banka a další. Tedy nenáviděný Západ.

Evropská unie i Spojené státy sice ujišťují, že s ohledem na hrozící humanitární katastrofu v Gaze budou v podpoře autonomie pokračovat, zároveň ale chtějí více kontroly nad využitím peněz. Je otázka, jak se jim bude líbit například fakt, že zhruba pětina výdajů palestinského státního rozpočtu míří do financování bezpečnostních složek.

Temná budoucnost

Pokud bychom měli hodnotit vyhlídky palestinské ekonomiky v příštích letech, prognózy to rozhodně nebudou optimistické. Pásmo Gazy, kde už před terorem Hamásu bylo chudobou a nedostatkem potravin ohroženo přes šedesát procent populace, nejspíš po invazi Izraele skončí v rozvalinách. Místní ekonomika z velké části zmizí a obnova území spolkne miliardy dolarů.

To poznamená i Západní břeh. Tomu se sice, navzdory napětí mezi Palestinci a izraelskými osadníky, otevřený ozbrojený konflikt vyhýbá a také chudoba je zde nesrovnatelně nižší (podíl lidí v nouzi je „jen“ asi čtrnáct procent), samosprávě ale budou chybět peníze, jež bude muset napumpovat do Gazy. Je otázka, z čeho pak bude platit rozsáhlý veřejný sektor, který zaměstnává více než pětinu populace.

Ještě větší katastrofu by vyvolalo, kdyby se Izrael rozhodl přikročit k tvrdým ekonomickým sankcím – třeba formou výše naznačeného omezení přístupu palestinské pracovní síly na svůj trh nebo dalšími obchodními blokádami. A ani to se s ohledem na stále vyhrocenější rétoriku představitelů židovského státu nedá vyloučit. 

5,9 mld. dolarů činily loni celkové výdaje palestinského rozpočtu.

> 2 mld. dolarů ve finančních příspěvcích přiteklo v roce 2022 ze zahraničí do Gazy a na Západní břeh.

78 % finančních darů pochází ze Západu, jen 22 procent Palestincům poskytují ostatní arabské země.