Luxusní showroom v kancelářské budově naproti terminálům Letiště Václava Havla otevřel ještě coby majitel velkých skláren ve Světlé nad Sázavou. Plán, že sem bude vodit vážené zákazníky z celého světa hned poté, co přiletí do Prahy, ale úplně nevyšel. Pár měsíců po otevření show­roomu přišel covid. Krátce před ním Lubor Cerva sklárny, které pod jeho vedením ještě v roce 2018 utržily bezmála 1,5 miliardy korun, raději prodal. Avšak zdejší prostor si ponechal. I kvůli podniku Květná, malé moravské sklárně s ruční výrobou, která mu po prodeji skupiny Crystalite Bohemia zůstala.

Dnes u letiště ukazuje luxusní sklo pro náročné vinaře, na které se Květná zaměřuje, a zároveň mu zdejší prostory slouží jako pražské kanceláře a zázemí pro všechny jeho byznysové aktivity. Uprostřed prodejního prostoru tak najdete konferenční stůl a nad ním velkou obrazovku s přímým přenosem z Květné, kde skláři pilně foukají do píšťal. Cerva, který si před lety z příjmení nechal odstranit háček, má tak v Praze dobrý přehled o tom, co se ve vzdáleném závodě na česko-slovenské hranici děje.

„To není o šmírování. Je to i pro naše zákazníky, kteří se sem přijdou podívat. Je pro ně atraktivní vidět, jak naše sklo vzniká. Květná je opravdu tradiční ruční výroba, která se od roku 1794 prakticky nezměnila,“ říká urostlý podnikatel, který největší obchod udělal v roce 2006, kdy předního výrobce pracovních oděvů Červa Export Import prodal ruské společnosti Vostok-Servis. Ačkoliv to sám nikdy přímo nepotvrdil, říkalo se, že za firmu inkasoval přes miliardu korun. S Rusy dělal významné obchody i jako sklářský magnát poté, co v roce 2009 zachránil a úspěšně rozvíjel velké sklárny ve Světlé nad Sázavou v rámci skupiny Crystalite Bohemia. I proto se ho ­konflikt na Ukrajině a odříznutí Ruska od zbytku světa osobně dotýkají. Stejně tak očekává drtivý dopad na provoz sklárny po odstřižení země od ruského plynu. Ale jako by to tušil, už na konci loňského roku začal chystat plány, jak sklárnu zbavit závislosti na této komoditě.

„Plán máme, teď jde o to, vydržet do dodání elektrické pece z Itálie. Tedy zhruba do podzimu. A to může být hodně náročné,“ říká Cerva, který nicméně i v této obtížné době přemýšlí nad dalšími akvizicemi průmyslových firem.

S Rusy špatné porevoluční zkušenosti nemám. Po ruském trhu jsme vždycky se společností Červa Export Import toužili, chtěli jsme tam uspět. To se nám nakonec povedlo a bylo to obchodně hodně zajímavé. Neměli jsme tam špatné partnery. Jedním z nich byl i Vostok-Servis, který pak od nás firmu koupil. A koupil ji velice profesionálně a férově. Ve sklářském průmyslu jsme pak také vozili hodně zboží do Ruska. Rusové český křišťál milovali, dnes už s ním asi budou mít problém.

Je mi to líto. Rusko se teď definitivně odstřihlo a návrat této země jako trhu je určitě na desítky let nemožný. A bude to mít bezesporu dopady na náš průmysl, naše lidi i naše firmy.

Zároveň zastávám nepopulární názor, že Rusko k útoku vyprovokované bylo, ne že ne. Signálů bylo mnoho a Evropa měla dost času, aby válce předešla. Tím ale neomlouvám nic z toho, co se dnes na Ukrajině děje. Je to samozřejmě obrovská tragédie.

Určitě měl. Na levnější český křišťál byli Ukrajinci větší zákazníci než Rusové. Pro Květnou, která je ve vyšší cenové kategorii, tam sice není snad ani jeden zákazník, ale Světlá na Ukrajinu vyvážela opravdu hodně zboží.

V kontaktu vyloženě nejsme, ale neoficiálně jsem slyšel, že to zvládají. Nejsou na žádném sankčním seznamu. Došlo tam k nějaké změně vlastnické struktury. Fungují dál bez omezení, za což jsem osobně rád. Od mého prodeje se rozrostli asi čtyřnásobně, patří k největším hráčům v Evropě. Je to úspěšná firma.

Vlastně nevím. Svého času to možná byla silná značka a nechtěli do toho sahat. Měnit značku je vždycky ošemetné. Osobně mi to nevadí, naopak mi to dělá dobře.

Vůbec. Oni si od začátku jeli po svém, drželi si odstup. V tom se asi projevilo to ruství. Vůbec si do toho nenechali mluvit. Dělali to úplně opačně, než bych to dělal já. V Rusku například prodávali přímo koncovým spotřebitelům, což já při velikosti firmy považuji za nesmysl. Nakonec to i oni upravili, co vím.

Žádný není. Tedy aspoň přímo. Naše zboží je dražší, až exkluzivní a ani v Rusku, ani na Ukrajině jsme zákazníky neměli. Možná že dopad trochu cítíme v prodejích na internetu, kde se prodává méně než před válkou. Ale za tím bude vícero faktorů, od války až po všeobecnou inflaci. Ale sklárna je v tuto chvíli plně vytížena zakázkami.

To určitě je. Ale díky tomu, že jsem měl dlouhou praxi z velké sklárny Crystalite ve Světlé, tušil jsem, že není dobré energie podcenit. Takže jsme na poslední chvíli na začátku prosince zafixovali cenu energií. V průběhu ledna se nám povedlo ještě směnit kontrakt za lepší cenu na delší časové období. Dostali jsme se na cenu, kterou zachytilo už naše preventivní zdražování produktů v listopadu. Naše zákazníky jsme na to připravili s předstihem. Teď jsme nemuseli pod tlakem s cenami nějak prudce hýbat jako jiní, kteří teď přeceňují třeba o 35 procent nahoru. Sklárna v tuto chvíli neprodělává, což se u ostatních na trhu moc říci nedá. Implementovat nové ceny energií do cen výrobků je extrémně náročné. My jsme na vyrovnaném rozpočtu, což je v dnešní době úspěch.

Květná je rozhodně malou sklárnou, kde stále převažuje ruční práce. Vlastně tam není kromě pece žádná technologie. Všechno běží postaru jako v roce 1794. Největší cenností je dnes možná ta malost. Díky ní jsou dopady globálních vlivů menší.

To je klíč k úspěchu. Povedlo se nám dát dohromady skvělý tým sklářů, foukačů, kteří k nám přišli z různých koutů republiky, ale i Evropy. Máme slovenské skláře, kteří přišli z Rakouska a ze Švýcarska. Dáme jim skoro stejné peníze, a ještě jim poskytneme dopravu k rodinám. Mají to blíž. Máme také tři Ukrajince. Jeden z nich odjel bojovat domů, a co víme, aktuálně je na východních bojištích. Snad ho ještě někdy uvidíme.

Máme 86 zaměstnanců. Na sedmi pracovištích a osmi pecích pracují po skupinách. Každé pracoviště vyrobí třeba 350 skleniček na víno denně. Ale mnoho pracovní síly váže následné opracování – opuk, zabroušení, kontrola kvality, opískování, balení. Většina se dělá ručně.

foto Hynek Glos

Naprosto. Navíc ti lidé jsou naprosto rezistentní vůči jakékoliv inovaci. Já jsem pár pokusů o automatizaci udělal, ale moc jsem nepochodil. Jsou to hrdí skláři, kteří si na svoji práci nenechají sáhnout. A je to asi dobře.

Covid nás paradoxně příliš nezasáhl. My jsme naopak možná poskočili vzhůru díky větší aktivitě na sociálních sítích a e-shopu. Takže covid nebyl problém. Ale stále se pohybujeme kolem 80 až 90 milionů korun za rok. Na velikost sklárny a podmínky v oboru to není špatné číslo.

Upřímně, vůbec nevím. S některými spolupracujeme, třeba pro ně tavíme. Například Moseru a Rücklu pomáháme s technologií tavení. Ale v bratrském objetí nejsme.

No, nejlepší čas na prodej jsem tehdy stejně propásl. Ale obecně své sklářské působení ve Světlé hodnotím kladně. Pro sklárnu jsem udělal maximum. Dali jsme ji dohromady, bourali jsme staré plynové pece, stavěli nové elektrické. Díky tomu jsme ji z dnešního pohledu připravili na přežití. I když plyn tam potřebujete stále, minimálně jako doprovodné médium. Ale totální závislost na plynu už tam není.

Moje plány byly jiné. Prodej jsem rozhodně zaspal a těch faktorů, které byly negativní pro typ našeho sklářství, bylo víc. Začalo to menšími krizemi v Rusku a největší ranou byla ztráta Íránu, klíčového trhu. To byl náš největší zákazník. Pak přišel problém s Egyptem, který jsme neobsluhovali asi tři roky. To bylo moc ran dohromady. Proti tomu šly úvěry na investice, které byly hodně ambicióz­ní. Termíny splátek. A pak to začalo drhnout a byla to velká škoda. Odchod ze Světlé tedy rozhodně nebyl triumfální.

To ano. Navíc jsem se hodně naučil. Ale zároveň kdyby člověk se stejnou aktivitou dělal něco v jiném oboru, mohli jsme se dnes bavit o zcela jiných řádech. Dohoda s panem Pavlem Loudou, která vznikla během jedné schůzky, proběhla přesně tak, jak byla domluvena, šlo o velmi civilizované převzetí. To rozhodně není pravidlem. Na to budu vždy rád vzpomínat.

Popravdě řečeno, v první moment šlo o to, že Květnou nikdo nechtěl. Nemohl jsem se jí zbavit. Zároveň jsem si nedovedl představit, že bych ji mohl provozovat samostatně. Byla hodně navázaná na Crystalite ve Světlé, obchodně, zákaznicky. Ale když se jí nešlo zbavit jinak, pustil jsem se do toho. Za dva roky samostatné činnosti se podnik stihl stabilizovat, hlavně jsme konečně rozkryli, co co stojí. To je tradiční problém řady výrobních firem. Že nevědí, za kolik správně prodávat, protože si neumějí spočítat skutečné náklady. A to jsem zjistil už v Crystalitu, kde jsme dělali také fatální omyly.

Ano, většinou. Ale někdy také zbytečně drazí, takže jsme byli mimo trh. A to pozorujeme i na ostatních trzích, kde se ještě vyrábí sklo, třeba v Polsku. Tamní sklárny se nám vždycky zdály podezřele levné, většina z nich už dnes neexistuje.

Myslím, že ano. Hodnota naší sklárny je zejména ve schopnosti našich sklářů vyrábět pružné tenkostěnné skleničky. Takových skláren dnes moc není. Možná tři provozy v Evropě.

To je docela dost těžké říct. Když jsme byli hodně aktivní na sociálních sítích, hodně jsme prodávali do běžných domácností. Většinou to kupovaly ženy jako součást bytového interiéru. Nejvíce různé barevné varianty, které se jim hodí do bytu. Hodně jsou to ale zkušení vinaři, vinice, které prezentují svoje vína a chtějí právě kvalitní tenkostěnné sklo. Moravským vinařům dělá dobře, že jde o tradiční značku z Moravy, nechávají si u nás vyrábět vlastní sklo na zakázku. Ale našimi zákazníky jsou i velké severoitalské vinice, které distribuují víno a zároveň s tím chtějí dodávat i vlastní sklo se svým brandem. Pak jsou to čistě distribuční společnosti s fajnovým sklem, třeba z Rakouska. Rakušané mají obecně české sklo hodně rádi. Když zainvestujete do reklamy například na Instagramu v Německu, neozve se skoro nikdo. Když v Rakousku, zájem se rychle projeví. Je to asi historické.

Myslím, že například Asie bude brzy náš příběh. Tam určitě chceme proniknout a chystáme se na to. Problém Květné je, že o ní nikdo ve světě příliš nevěděl. Marketing se jí nikdy v zahraničí nedělal, takže teď se o něj snažíme a už vidíme první úspěchy. Máme například zajímavého zákazníka v Singapuru, který vyloženě touží po distribuci nějakého starého evropského výrobce. Tchaj-wan, Jižní Korea, to byly země, na které jsme si dřív ani nepomysleli. Ale teď se to daří – máme tam partnery, kteří berou zboží s naším logem.

Aktuálně je to Květná 1794, což pro mě není úplně vytoužená značka, já jsem se více viděl v Cerva Bohemia. Teď řeším dilema, jestli to lámat zpět na Cerva Bohemia. Nic naplat – přízvisko Bohemia ve světě funguje. Ale uvidíme, budeme to řešit. Měnit značku je velmi ošidné, jak jsem zmínil před chvílí.

Ten skutečně patřil ke Světlé, takže ho již nemáme. Ale tam se prezentovala i Květná a bývalý kolega tam nyní asi po dvou letech jede na veletrh. Nějaké naše zboží tam pořád máme. Je to výtečná adresa, Madison Avenue 41, ale upřímně, pro to květenské sklo to úplně vhodné není. Ve Spojených státech dnes máme jiné partnery. Je třeba si uvědomit, že spousta skláren po světě v posledních dvou letech skončila, mnoho z nich po covidu znovu nezačalo vůbec vyrábět. Existují malá studia, ale klasické sklárny ubývají, což nám vlastně pomáhá.

Moc se toho vymyslet nedá. V listopadu, jako bych to tušil, jsem v Itálii koupil speciální elektrickou pec, která má objem na 600 kilogramů skla. To by pokrylo naši produkci. K tomu jsem koupil sadu solárních panelů. Jejich výkon by měl utáhnout provoz pece po většinu roku. Z 90 procent to naši výrobu bez problémů utáhne. To je fenomenální. Už se těším na ten slogan – první sklovina, kterou taví přímo slunce. To by mohlo zaujmout.

Jde o objednávku z Itálie. Takže termín dodání asi nebude přesný. Počítáme, že to bude nejdřív na podzim. A když vy­pnou plyn, což se zřejmě stane v nejbližších týdnech, bude téma, jak to vydržet do spuštění elektrické pece. Musíte udržet lidi, kteří když se vám rozutečou, tak je zpět už nedostanete. Kdyby to bylo jako za covidu, kdy se stát k postiženým podnikatelům postavil opravdu velkoryse, do podzimu to přežijeme. Pokud ale taková pomoc nepřijde, budou to opravdu obtížné měsíce, kdy budu muset provoz sklárny dotovat miliony korun ze svého. Plán je přežít do spuštění elektrické pece. Zaplať pánbůh, že nějaký plán vůbec máme.

foto Hynek Glos

To jsou určitě vyšší jednotky milionů korun. Ale návratnost takové investice je při současných cenách okamžitá. Málokterou investici uvidíte zpět třeba za rok. Tuhle ano. Akorát to teď musíme vydržet.

Věřím, že dříve. Můžeme vyrábět vlastně hned po dodání pece. Ta přijede prakticky hotová. Není třeba pec nějak složitě instalovat. Solární panely nainstalujeme teď do několika týdnů. Takže budeme připravení a třeba dva týdny po dodání budeme schopni vyrábět. Samozřejmě že se výroba bude chvíli ladit, sklovina se chová jinak při různých materiálech a teplotách. Ale pojedeme hned.

Nemovitostem jsem částečně podlehl, i když jsem se jim dlouho bránil. Mám například budovu banky v Teplicích, nějaké další nemovitosti v Duchcově a oboru ve Strašecí. Ale nejde o velké portfolio, jsem spíše příznivcem hotových peněz. A popravdě řečeno, mám nyní ve výhledu jednu další investici opět do sklářského průmyslu. Chci využít toho, že ve sklářství už jsem nějaké zkušenosti získal. V tuto chvíli se ale víc říci nedá. Možností investic třeba v obchodě je hodně, ale já se stále orientuju hlavně na výrobu. Potřebuju fabriku. A čím je to komplikovanější, tím je to pro mě zajímavější.

Měl jsem několik plánů – od vinařství v Bordeaux až po vinařství v Itálii. Naštěstí to nedopadlo a už bych do toho nešel. Dnes už vím, že nejlíp je mi nakonec doma.

Ano, a k němu jsem ještě koupil modernější proudový jet Pilatus PC-24. Obou jsem se ale zbavil, když jsem prodal Crystalite. Přestalo to dávat smysl, potřeba cestování vlastním letadlem bez velké firmy s mezinárodním působištěm zmizela. Jejich provoz by byl dražší než provoz celé Květné. A táhnout to z vlastních prostředků dost dobře nejde.

Určitě, tak to bylo vždycky. Od ornitologie jsem se díky ní dostal až k lovectví. Oboru ale zasáhl kůrovec a vichřice. Původně stohektarový les se mi výrazně zmenšil, jsou tam obrovské holiny. Zrovna teď jsem tam přesazoval nějaké stromky. To musíte udělat. Je s tím strašně práce, ale je to koníček na celý život. Z jednoho rybničního pásma jsem si tam vytvořil také zajímavou ornitologickou oblast. To jsem si udělal radost. Dokonce tam teď probíhá mezinárodně organizovaný odchyt ptáků. Ale celkově je obora spíš sponzoring než dobrá investice. Teď už to chápu. 

Lubor Cerva (59)

• Narodil se v Praze, kde také vystudoval gymnázium.

• Po revoluci začal podnikat, dovážel pracovní oděvy, později je začal i vyrábět v rámci společnosti Červa Export Import.

• Firmu prodal v roce 2006 ruské skupině Vostok-Servis, údajně za více než miliardu korun.

• V roce 2009 se pustil do záchrany skláren ve Světlé nad Sázavou. Vznikla skupina Crystalite Bohemia, kterou prodal v roce 2019 podnikateli Pavlu Loudovi.

• Zůstala mu ale menší sklárna Květná, kterou rozvíjí dodnes.

• Je ženatý, má tři syny.

• Je vášnivý ornitolog, vlastní velkou oboru.