Používání prohibitivních cel, obchodních omezení, zákazů investic a akvizic a dalších sankčních ekonomických nástrojů, které mají donutit protivníka, aby zanechal svých aktivit, je tady už dlouho. A párkrát v dějinách velmi významně poznamenalo vývoj světového obchodu. Abychom nechodili příliš daleko do minulosti: „Kontinentální systém“ Napoleona Bonaparta, zahrnující všechny země pod přímým či nepřímým vlivem francouzského císařství, nebyl ničím jiným než pokusem o alternativu přímé vojenské konfrontace kompletní hospodářskou blokádou. Vydržel, s různou mírou dodržování, osm let.

Pro Británii, na niž byl cílen, znamenal velké potíže, ale trochu paradoxně představovala ztráta evropských trhů i silný podnět pro její zámořskou expanzi a také pro rychlé tempo, s nímž se prosazovala průmyslová revoluce. Obchodní obrat ve skutečnosti po prvotním – byť léta trvajícím – šoku začal stoupat díky změně teritoriální struktury.

Byli i tací, kterým se zadařilo

Není divu, že všude, kde předtím ekonomika hodně závisela na obchodu s Británií, zkoušeli blokádu obcházet a pašování jen kvetlo. Čilý reexport britského zboží přes nizozemské přístavy do Francie popudil Napoleona natolik, že přinutil k abdikaci svého bratra Ludvíka z loutkového holandského trůnu a Holandsko rovnou k Francii připojil.

Dopady na kontinentální Evropu byly rozdílné – tam, kde byla půda připravená pro industrializaci, přinesla ochrana před vše válcující, protože konkurenceschopnější, britskou produkcí paradoxně rozkvět průmyslové výroby. První strojní přádelna ve Verneřicích na Děčínsku vznikla v roce 1797 údajně podle technické dokumentace propašované z Anglie, posléze tam Johann Leitenberg vybudoval jednu z největších textilek ve střední Evropě.

Rusko a strategické suroviny: léta Páně 1800

Blokáda silně hospodářsky postihla i tehdejší Rusko (za Alexandra I.), které se nejdříve podpisem Tylžské smlouvy v roce 1807 zavázalo k jejímu dodržování, ale koncem roku 1810 blokádu na obchod s Británií vypovědělo, což byl jeden z důvodů pro fatální Napoleonovo tažení do Ruska. Od té doby se jako synonymum pro katastrofální nezdar používá ve francouzštině slovo „Berezina“ podle bitvy v dnešním Bělorusku v listopadu 1812.

První ruské statistiky zahraničního obchodu pocházejí z roku 1802, kdy se vývoz přes baltské přístavy, hlavně Sankt-Petěrburg a Rigu, podílel 46,9 milionu na celkovém ruském vývozu 63,3 milionu tehdejších „asignátních“ (papírových) rublů. Přístavy na severu země u Bílého moře (Archangelsk) měly asi osmiprocentní podíl a ty na pobřeží Černého moře se teprve začínaly rozvíjet (pět procent). Obchod s asijskými zeměmi byl zanedbatelný, vývoz do Číny tehdy dosáhl dvou milionů rublů. Hlavním partnerem byla Británie.

Málo se to ví, ale první „pézetkou“ na světě, tedy akciovou společností pro zahraniční obchod, byla „Muscovy Company“ založená v roce 1555, aby na základě výsad udělených královnou Marií I. Tudorovnou zajišťovala obchod s Ruskem. To tehdy nemělo přímý přístup ani k Baltskému, ani k Černému moři, a tak společnost, která provozovala přímý námořní kontakt přes bělomořský Archangelsk, dostala za Ivana IV. Hrozného četná privilegia.

Ještě méně se ví, jakou roli sehrál dovoz z Ruska při vzestupu Británie jako námořní mocnosti. Rusko bylo v éře plachetnic pro rozvoj britského loďstva v podstatě jediným dodavatelem nenahraditelné strategické suroviny. Neuhodnete, co to bylo: konopné a lněné vlákno. Bez něj se neplachtilo a obě položky představovaly koncem 18. století zhruba čtyřicet procent ruského vývozu. Důležité byly i dodávky dehtu, dřeva a železných ingotů z uralských hutí. Prakticky veškerý britský import surového železa na přelomu 18. a 19. století pocházel ze dvou zdrojů: Ruska a Švédska, v tomto pořadí. Éra Ruska jako největšího exportéra pšenice, vyvážené z černomořského přístavu v Oděse a z Taganrogu v severovýchodním cípu Azovského moře, měla přijít až o půl století později.

Tvrdit, že nynější masivní omezení obchodních, hospodářských a finančních styků, vyvolané sankcemi Západu v reakci na přepadení Ukrajiny Ruskem, nemá svým rozsahem precedent, není tak úplně pravda.

Rusko a strategické suroviny: léta Páně 2022

Rusové už loni ukázali, jak dovedou EU potrápit, když přestali dodávat plyn na evropský spotový trh. V případě plynu je schopnost EU sehnat náhradní dodavatele v dostatečném objemu, který by kompenzoval zastavení dodávek z Ruska, v podstatě nulová a právě na to Putin zcela nepochybně sázel.

Rusko ovlivňuje ceny mnoha dalších komodit. Je největším světovým dodavatelem pšenice, umělých hnojiv, niklu, palladia, světovou trojkou v uhlí (jeho ceny patří k dalším skokanům roku) a oceli, pátým největším dodavatelem dřeva. Také Ukrajina je významným dodavatelem zemědělských komodit, zejména pšenice a kukuřice, slunečnicového oleje, ale třeba i sóji.

Kolaterální škody v Egyptě a jinde

Evropská unie má jako celek velké potravinové přebytky, je největším čistým exportérem potravin na světě, vývoz v hodnotovém vyjádření byl loni asi o polovinu vyšší než dovoz. Česko samo je například velkým čistým vývozcem pšenice, tradičně se drží v druhé celosvětové desítce. Vzestup cen, velmi nepříjemný pro spotřebitele, pro čisté vývozce při nezměněných cenových relacích znamená bonanzu a zvyšuje aktivní saldo, což bych dále z etických důvodů nerozváděl. Protože mizerie přijde tam, kde bude nejvíc bolet – v chudých částech této planety závislých na dovozu potravin.

Kdo je tradičně největším odběratelem pšenice z Ukrajiny? Již dvacet let Egypt. Ten je zároveň nejlidnatější arabskou zemí s velmi strategickou polohou a současně největším dovozcem pšenice na světě. A 85 procent jeho dovozu je z Ukrajiny a z Ruska.

Miroslav Zámečník

Základním nástrojem na udržení so­ciálního smíru ve 105milionovém Egyptě je už šedesát let subvencovaná cena chlebové placky ajš baladi, jež stojí v rámci denního přídělu (pět placek na osobu a den) pět egyptských piastrů za kus, což je podle kurzu z minulého týdne necelých osm haléřů. Desítky let vědí Egypťané, že chlebem se strašně plýtvá, letos na subvencích cen to bude stát rozpočet 3,3 miliardy dolarů, ale také si pamatují, jak dopadly všechny předchozí pokusy o reformu a nahrazení peněžitými dávkami. Jedním ze spouštěčů „arabského jara“ před lety bylo právě zdražování potravin. Nehrozí hlad, hrozí nepokoje.

Tři zásadní Putinovy omyly

Podle bývalého ruského ministra zahraničí Andreje Kozyreva současná ruská „věrchuška“ uvěřila své vlastní propagandě, že Západ se ani při frontálním útoku na Ukrajinu nezmůže na nic lepšího než mírně přitvrzené sankce, jimiž odpověděl na anexi Krymu 2014. Hluboký despekt vůči Západu ještě posílil úprk amerických a následně i spojeneckých vojsk z Afghánistánu a zhroucení kábulského režimu v loňském roce. Navíc sázela na to, že Ukrajinci se nevzmůžou na odpor a ruské jednotky svrhnou Zelenského nejpozději do tří dnů.

Nic z toho se nenaplnilo a reakce, která přišla, je pro Putina překvapením. Ukrajinci se srdnatě brání, Západ sice nejde do přímé vojenské konfrontace, ale stingery a javeliny posílá v hojných počtech a přijaté sankce budou pro Rusko ekonomicky devastující. Z hlediska postavení na mezinárodní scéně jde o naprostou reputační katastrofu, již současný ruský režim přivodil.

Něrčinsk 1689 odčiněn

Mezinárodní rating od Moody’s snížený až na úroveň Ca znamená, že ruský vládní dluh je nedotknutelný pro jakéhokoli investora kdekoli na světě, nejen na Západě. Odstřihnutí od SWIFT se dalo alespoň částečně obejít přes čínský platební systém CIPS, uvnitř Ruska je k dispozici domácí ekvivalent SPFS a bez MasterCardu a Visy se Rusové doma snadno obejdou díky vlastním kartám Mir, zatímco při cestách do zahraničí mohou používat široce akceptované čínské karty UnionPay.

Je otázkou, jak moc a čím budou chtít Číňané možnost obcházení sankcí zaplatit. Jedno je jasné: nikdy od smlouvy podepsané v zabajkalském Něrčinsku nebyla Čína vůči Rusku v tak výhodném postavení, a to od jejího uzavření uplyne 27. srpna 333 let. Car Petr I. Veliký byl tehdy sedmnáctiletý výrostek a na místě Petěrburgu byly bažiny.

Pomalejší růst

Kvantifikovat, jaké budou dopady na hospodářský růst, inflaci a další veličiny jak v případě Ruska, tak Ukrajiny, potažmo EU a světa, v tuto chvíli ani náhodou nelze. To, co je pro obyvatele bohatých zemí s jejich rozvinutou záchrannou sociální sítí řešitelné zvýšením cílené sociální podpory, způsobí v chudých zemích nesrovnatelně větší problémy.

Neklidnější svět s řadou ohnisek napětí, konfliktů a zdrojů „exportovatelných rizik“ bude z definice růst pomaleji, už jen kvůli vyšším výdajům na obranu a bezpečnost. Výdaje na tyto účely, když jsou vzhledem k důvodnému pocitu ohrožení nevyhnutelně postaveny jako imperativ, vytěsňují jiné typy výdajů, které by přitom měly vyšší přínos pro investice, produktivitu i kvalitu života. Jinak řečeno: Svět bude kvůli lidem Putinova typu chudší a méně bezpečný.