Čerstvý zákon popisuje data uživatelů internetu jako zbraň. Teď jde o to, jestli po tomto A budou mít zákonodárci odvahu říci i B.
Čerstvý zákon popisuje data uživatelů internetu jako zbraň. Teď jde o to, jestli po tomto A budou mít zákonodárci odvahu říci i B.
Společnosti Walt Disney a Warner Bros. Discovery se chystají usnadnit život fanouškům streamování v USA. Od letošního léta hodlají nabídnout balíček zahrnující Disney+, Hulu a Max, čímž sdruží oblíbené filmy a seriály pod jednu střechu. Dorazí tahle služba i k nám?
Společnosti Walt Disney a Warner Bros. Discovery se chystají usnadnit život fanouškům streamování v USA. Od letošního léta hodlají nabídnout balíček zahrnující Disney+, Hulu a Max, čímž sdruží oblíbené filmy a seriály pod jednu střechu. Dorazí tahle služba i k nám?
Argentinský prezident Javier Milei, známý svým excentrickým chováním, naordinoval své zemi tvrdá úsporná opatření. Devalvoval měnu, propustil tisíce státních zaměstnanců, o polovinu snížil počet ministerstev. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka by se některými jeho opatřeními mohlo inspirovat i Česko.
Argentinský prezident Javier Milei, známý svým excentrickým chováním, naordinoval své zemi tvrdá úsporná opatření. Devalvoval měnu, propustil tisíce státních zaměstnanců, o polovinu snížil počet ministerstev. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka by se některými jeho opatřeními mohlo inspirovat i Česko.
Putin vede Rusko zpět do dob SSSR. Ruská ekonomika zažívá válečnou konjunkturu. Vojenské keynesiánství a orientace na zbrojní výrobu jí krátkodobě prospívají, z dlouhodobého hlediska se ovšem zaostalost země prohlubuje.
V půli roku 2022 to vypadalo s ruskými bankami všelijak, jen ne dobře. Dostaly se do izolace od světové ekonomiky a dusily je tvrdé západní sankce; ve srovnání s rokem 2021 zaznamenal bankovní sektor pokles zisku o 90 procent. Ruští technokraté měli důvod obávat se budoucnosti. Pak ale přišel rok 2023.
Minulý týden oznámila ruská centrální banka, že banky v zemi dosáhly v loňském roce rekordních zisků, když shrábly přibližně 3,3 bilionu rublů (asi 840 milionů korun). Ruská politická elita mohla zajásat, dostala možnost zdůraznit ekonomickou odolnost Moskvy vůči sankcím.
„Předpovídali úpadek, selhání, zhroucení: že ustoupíme, vzdáme se nebo se rozpadneme,“ řekl 2. února ruský prezident Vladimir Putin během projevu ve městě Tula. Ruský vůdce prohlásil, že ho to láká ukázat směrem na Západ „velmi dobře známé gesto“ – ačkoli je odmítl na veřejnosti předvést, údajně kvůli dámám v publiku. „To se jim nepodaří! Naše ekonomika roste, na rozdíl od té jejich,“ řekl.
V jistém smyslu má pravdu; zatím. A to nehledě na skutečnost, že způsob vládnutí ve válečném Rusku vrhá jistou pochybnost na věrohodnost údajů centrální banky. Velká část dříve veřejně přístupných dat dnes podléhá utajení a vládní úřady mají jasnou motivaci prezentovat ekonomiku v co nejrůžovějších barvách.
Přesto existují důvody domnívat se, že rok 2023 mohl být pro ruské banky úspěšný. Důvodem číslo jedna je masivní podpora ze strany Kremlu.
Putinova metoda je jednoduchá: více státních výdajů, z nichž všechny jsou tak či onak vedlejšími efekty války. Ty přímé jsou evidentní: téměř dva roky od začátku rozsáhlé invaze potřebuje ruská armáda nahradit ztracená vozidla, vybavit a vyzbrojit své jednotky a doplnit munici. To znamená masivní nárůst vojenských výdajů.
V ruském rozpočtu na rok 2024 bude na vojenské výdaje vyčleněno šest procent HDP země, což poprvé v novodobé historii převýší sociální výdaje. Velká část těchto peněz se promění v zisk ruských firem (včetně bank).
Podle statistik, které uvádí nadace Carnegie Endowment for International Peace, zažívají v Rusku průmyslová odvětví přímo spojená s válkou rozmach. Objem výroby dopravních prostředků vzrostl oproti roku 2022 o 66,7 procent, výroba počítačů a elektroniky o 42,6 procent a výroba navigačních zařízení o 72,4 procenta.
Samotná síla těchto přímých válečných výdajů táhne nahoru i další odvětví. Prudký nárůst výroby zvýšil poptávku po pracovnících a nezaměstnanost v Rusku klesla na tři procenta. Zaměstnanci pak – alespoň podle teoretických předpokladů – utratí své nové mzdy ve svých obcích, čímž zase pomáhají dalším místním podnikům.
Také ruští vojáci na frontě často vydělávají mnohem více, než by mohli jinde. Jejich peníze putují domů k příbuzným, kteří na ně často čekají v nejchudších regionech země. Válečné důchody vyplácené rodinám padlých vojáků mají podobný dopad.
Tento trend přiměl některé odborníky ke spekulacím, že se Rusko stalo příkladem vojenského keynesiánství. To je stav, za něhož ekonomický růst čerpá stimulaci z výdajů na obranu. Tuto teorii již dříve využívaly ve svůj prospěch jiné země (včetně Spojených států; přesně to popisuje například kniha Johna Steinbecka Na východ od ráje).
Není však jisté, zda je taková politika dlouhodobě udržitelná. „Argument vojenského keynesiánství je docela věrohodný,“ říká Peter Rutland, politolog a ekonom z americké Wesleyan University. „Problém je však v tom, že v dlouhodobém horizontu vážete spoustu zdrojů na výrobu určenou k ničení. Ke zlepšení životní úrovně to nijak nepřispívá. Odčerpává to investice z civilního průmyslu, takže to poškodí dlouhodobý růst a produktivitu.“
To se týká ekonomiky jako celku. Bankovní sektor však od Putinova režimu loni dostal navíc specifický dárek, politiku dotovaných hypoték.
Rusko má hned několik hypotečních programů, původně zaměřených na určité sociální nebo profesní skupiny. V roce 2020 vláda tento program podstatně rozšířila, aby v době koronavirové pandemie podpořila skomírající trh s nemovitostmi. Ještě novější program, spuštěný na konci roku 2022, nabízí kupujícím, kteří si pořizují novostavbu, zvýhodněnou úrokovou sazbu ve výši osmi procent ročně (v případě rodiny dokonce šesti procent).
Dnes, kdy jsou klíčové sazby ruské centrální banky výrazně nad deseti procenty, to není zanedbatelná podpora.
Úspěch těchto hypoték byl obrovský. Podle údajů ruské centrální banky vzrostl objem hypotečních úvěrů v roce 2023 o téměř 35 procent. Státní dotaci obdrželo hned 83,4 procenta těchto hypoték. Tyto úvěry samozřejmě povzbudily ruské stavebnictví, ale banky inkasovaly hned dvakrát.
Zaprvé prodaly větší počet hypoték. Zadruhé, vzhledem k tomu, že ruská centrální banka stále více zvyšuje úrokové sazby, aby stabilizovala ekonomiku země, jim musela vláda vyplácet stále více peněz na vyrovnání rozdílu mezi jejich nízkou „preferenční sazbou“ (kterou v rámci hypotečního programu bankám naordinovala) a sazbou skutečnou, komerční.
To samozřejmě klade obrovské nároky na státní kasu. V září uvedl ruský zpravodajský server The Bell, že ministerstvo financí doufá v ukončení tohoto programu. Vzhledem k blížícím se prezidentským volbám to však není na pořadu dne (a ono ministerské doufání musí být velmi tiché a zdvořilé).
Naopak; místopředseda vlády Marat Chusnullin minulý týden oznámil, že preferenční šestiprocentní sazba pro rodiny bude pokračovat, a co víc, že se chystají nové hypoteční programy na ruském Dálném východě a v okupovaných oblastech Ukrajiny.
Tak masivní státní výdaje nejsou dlouhodobě udržitelné. Jedním z důvodů je, že pobídky a spotřebitelské půjčky tlačí na růst cen. Na konci loňského roku činila ruská inflace 7,4 procenta (v Německu to bylo 3,7 procenta a v USA 3,4 procenta).
V prosinci 2023 šéfka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová zvedla úrokové sazby na 16 procent, aby se inflaci pokusila přiškrtit. Na tiskové konferenci varovala, že zázračný růst ekonomiky stále více připomíná příliš rychle jedoucí auto.
„Představte si ekonomiku jako automobil,“ řekla. „Pokud se s ním budeme snažit jet rychleji, než může jet, dříve nebo později motor shoří a daleko nedojedeme. Můžeme jet, možná i rychle, ale ne dlouho.“
V dnešním Rusku je jen málo lidí, kteří si něco takového mohou dovolit říct, aniž by vypadli z okna.
Režimní technokraté jako Nabiullinová jsou však dosud schopni výkyvy ruské válečné ekonomiky ustát, bojují s inflací a vytvářejí devizové rezervy. Sankce uvalené na Rusko v roce 2014 pomohly ruské podniky vycvičit ve zvládání náhlých šoků – v podstatě prodlužují způsob, jakým může ruská ekonomika přežít v tomto období nestability, cituje již zmíněného profesora Rutlanda ukrajinský list Kyiv Independent.
„Devadesátá léta naučila ruské podniky, ekonomy, spotřebitele a pracovníky, jak se přizpůsobit. Jsou odolní vůči výzvám i smíření s nižšími očekáváními,“ říká. „Ruský trh práce obecně absorbuje šoky nikoliv tím, že firmy propouštějí zaměstnance, ale tím, že jim platí méně, dokud se situace nezlepší. Navíc 15 procent pracovní síly tvoří migranti, které lze propustit a pak podle potřeby znovu zaměstnat.“
Stále také přetrvává otázka sankcí. Pokud chce Rusko udržet stabilitu své ekonomiky, musí ve zmíněných neudržitelných výdajích pokračovat. Sankce, o nichž západní politici doufali, že ruskou ekonomiku přiškrtí, nedokázaly odříznout Rusko od zdrojů příjmů, které takové výdaje umožňují.
Odborníci stále zdůrazňují, že sankce fungují, i když pomaleji, než mnozí očekávali. Sankce zmrazily aktiva v hodnotě stovek miliard dolarů, která by jinak byla Rusku k dispozici. Jen sankce uvalené na ruskou centrální banku a Fond národního majetku zmrazily přibližně 280 miliard dolarů.
Clearingová firma Euroclear oznámila, že ruské finanční prostředky, které drží a které byly v důsledku sankcí zmrazeny, vygenerovaly v loňském roce 4,4 miliardy eur. Píše o tom Christine Abelyová, odborná asistentka na bostonské právnické škole New England Law a autorka knihy The Russia Sanctions.
Pokračující vývoz ropy, plynu a dalších surovin však Kremlu poskytl nové miliardové příjmy. Podle údajů Centra pro výzkum energetiky a čistého ovzduší (CREA) z roku 2022 bylo 46 procent ruského federálního rozpočtu financováno daněmi z prodeje ropy a plynu. To Kremlu umožnilo udržovat vyrovnané účty.
To všechno tedy Rusům funguje – prozatím. Inflace a potenciální realitní bublina však v dohledné budoucnosti tlak na Moskvu zesílí. Sankce mohou k tomuto tlaku přispět, ale je třeba je uplatňovat co nejdůsledněji, říká Abelyová. „Sankce – zejména na nové investice – a kontrola vývozu technologicky vyspělejšího zboží budou mít dlouhodobý potenciál ovlivnit trajektorii ruské ekonomiky.“
Z krátkodobého hlediska se ruské ekonomice daří dobře. Coby běh na dlouhou trať je to riskantní, ale ne nerealistická sázka.
Putin musí spoléhat na to, že ti, kdo by sankce vůči němu měli účinně uplatňovat, budou zahleděni do vlastní politické kariéry (jíž by kšeft s Rusy často pomohl) natolik, že jejich odhodlání povolí dříve, než povolí trpělivost Rusů s jeho režimem.
Klidně může mít pravdu.
