Komentář: Gigafactory na Karvinsku jako krásný příklad, proč nerosteme a nebohatneme

Kdo by to byl řekl, že v Moravskoslezském kraji přinese červen hned dva názorné příklady toho, o čem je hospodářský růst, a jak mu (ne)vycházíme vstříc.  

Kdo by to byl řekl, že v Moravskoslezském kraji přinese červen hned dva názorné příklady toho, o čem je hospodářský růst, a jak mu (ne)vycházíme vstříc.  

Celý článek
0

Srbsko dá zelenou lithiu. Půjde o největší důl v Evropě

Srbsko před dvěma lety zastavilo plány na otevření největšího lithiového dolu v Evropě. Nyní se k projektu vrací. Velkou šanci mají britsko-australští těžaři ze společnosti Rio Tinto.

Srbsko před dvěma lety zastavilo plány na otevření největšího lithiového dolu v Evropě. Nyní se k projektu vrací. Velkou šanci mají britsko-australští těžaři ze společnosti Rio Tinto.

Celý článek
0

Ajťaček přibývá, stále jich je ale málo. Firmy mají zájem i o ženy na rodičovské

Že světu IT vládnou muži? To už tak úplně neplatí. Žen ajťaček postupně přibývá, byť jich je stále poměrně málo – a navíc nedosahují na takové platy jako jejich mužští kolegové.

Že světu IT vládnou muži? To už tak úplně neplatí. Žen ajťaček postupně přibývá, byť jich je stále poměrně málo – a navíc nedosahují na takové platy jako jejich mužští kolegové.

Celý článek
0

Ruská ekonomika nestíhá, uměle vybuzená poptávka jen krmí inflaci

Pád rublu z počátku tohoto týdne je známkou mizerných vyhlídek – pro všechny

Ruská ekonomika nestíhá, uměle vybuzená poptávka jen krmí inflaci
Vladimir Putin | foto Profimedia.cz

Ruský rubl klesl tento týden na nejnižší úroveň od prvních dnů Putinovy invaze na Ukrajinu a prolomil přitom psychologickou hranici sto rublů za dolar. Centrální banka v reakci na to skokově zvýšila úrokové sazby, do jisté míry úspěšně. Zdá se však, že ruská ekonomika narazila na svůj strop.

Kreml nechal nasypat do ekonomiky peněz, co se do ní vešlo, aby mohl na jedné straně živit ukrajinskou válku a na druhé straně od jejích následků alespoň částečně odstínit firmy a lidi. Poptávka díky státní štědrosti roste, což tamní ekonomice do určité míry pomohlo zotavit se z loňské recese. Ta „určitá míra“ nastala tento týden: sílící poptávce nestačí nabídka, již stále těsněji dusí izolace Ruska a akutní nedostatek pracovní síly.

Propagandistická prohra

Tato rostoucí nerovnováha ruské válečné ekonomiky dostala tento týden konkrétní podobu v propadu rublu. Tady se problémy začínají kumulovat. Příčetnější vůdce by za normálnějších okolností pád měny nejspíš považoval za nutné zlo, za daň, již jeho země platí za udržení jakž takž snesitelných poměrů. Pro prezidenta Vladimira Putina však je drastický pokles rublu propagandistickou prohrou. Vzhledem k tomu, že mu mnoho jiného než propaganda nezbývá, je to vývoj krutě nežádoucí.

Jeden z vysokých kremelských představitelů již také obvinil z poklesu měny uvolněnou měnovou politiku. O den později ruská centrální banka na mimořádném zasedání poslušně zvýšila úrokové sazby o 3,5 procentního bodu s odkazem na potřebu stabilizovat měnu a snížit inflaci (ta v posledních třech měsících rostla anualizovaným tempem 7,6 procenta).

Podle deníku The Wall Street Journal je jedním z možných kroků k posílení rublu ze strany centrální banky opětovné zavedení požadavků na vývozce, aby převáděli své zahraniční příjmy na rubly. Takové opatření již platilo na začátku války.

Nejde o to, že by v Rusku prostě došly peníze. Ale úroveň, do níž lze tamní ekonomiku pobízet k růstu, aniž by to podnítilo inflaci, je nyní mnohem nižší než před válkou. Pokles této tzv. potenciální míry růstu staví Putina před dilema: na jedné straně potřebuje zvýšit vojenskou výrobu, na druhé straně chce uklidnit obyvatelstvo před prezidentskými volbami, plánovanými na březen. A obojí najednou to nejde dobře, ačkoli vláda sešlápla pedál podpory až k zemi: státní výdaje jako součást hrubého domácího produktu vyskočily meziročně v prvním čtvrtletí o 13,5 procenta, nejvýše od roku 1996. 

Namísto sedmi procent necelé jedno

Mezinárodní měnový fond odhaduje, že potenciální míra růstu Ruska se před rokem 2014, kdy Rusko zabralo Ukrajině Krym, pohybovala kolem 3,5 procenta. Dnes analytici Raiffeisenbank Russia odhadují, že dlouhodobý potenciální růst ekonomiky čítá pouze 0,9 procenta. V letech před finanční krizí v roce 2008 přitom ruská ekonomika rostla v průměru více než o sedm procent ročně.

„Devalvace rublu ukazuje, že prudký růst veřejných výdajů není udržitelný,“ cituje WSJ Janise Klugeho, experta na ruskou ekonomiku z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky. „Limitem zde není to, co může vláda financovat, ale to, co ekonomika může za ty peníze vyprodukovat.“ Jinými slovy, ten zákon pořád platí: když příliš mnoho rublů honí příliš málo zboží a služeb, ceny rostou.

Vyhlídky nejsou dobré. Úroveň výroby v ruských továrnách je již nyní na maximu. V odvětvích zásobujících armádu pracují závody na více směn, aby zvládly objednávky. Statistické kategorie spojené s vojenskou produkcí, jako je kovové zboží, optické výrobky a speciální oděvy, zaznamenaly v první polovině roku boom. Nevojenská průmyslová odvětví mezitím skomírala: například produkce automobilového průmyslu meziročně poklesla více než o deset procent. Tato odvětví tíží špatná dostupnost západních komponent (přibližně 65 procent tamních podniků je závislých na dovozu zařízení), neefektivita a slabé investice do údržby. 

Rusům tedy zbývá soustředit se na přírodní zdroje. A právě zisky z energetiky a kovů plní státní pokladnu. Moskva se také obrátila na zahraničí: dovoz za první letošní půlrok meziročně vzrostl o osmnáct procent. Prudce vzrostl dovoz z Číny, a ministr obrany Sergej Šojgu dokonce nedávno navštívil Severní Koreu, aby si prohlédl tamní zbraňové systémy.

Neveselá budoucnost

Ani to není zadarmo. Rusko stále vykazuje přebytek běžného účtu (z vývozu dostává více, než kolik vydává za dovoz). Tento přebytek však letos klesl o 85 procent. Do ekonomiky tak proudí méně peněz a zájem o rubly je nižší, což zase prodražuje dovoz.

Očekává se navíc, že rostoucí technologická izolace Ruska jeho dlouhodobé růstové vyhlídky ještě sníží. Pracovní síly v zemi již více než deset let ubývá (a to ještě před masovým exodem na frontu či do exilu) a produktivita je nízká. Zmiňovaný nedostatek investic jen prohloubil již tak pořádnou míru byrokracie a korupce.

Dlouhodobě to není dobrá zpráva ani pro Putina, ani pro Rusy, ani pro Západ. Válku na Ukrajině ekonomické problémy nezastaví; naopak, vojenská síla (pochopitelně včetně jaderného arzenálu) zůstane Moskvě jako jeden z mála nástrojů zahraniční politiky. Z Ruska se stane nejen de facto vazalský stát Číny; především bude zemí ještě zaostalejší, izolovanější a nakvašenější, než jak ho známe dosud.