Začalo to několika tweety jednoho z řadových členů o zdanění velkých bytů a vyvrcholilo fascinující diskusí o daňové reformě na stranickém internetovém fóru o pár dní později. Česká pirátská strana se během posledního měsíce postarala o to, že téma daní dokázalo ve veřejném prostoru konkurovat každodenním vládním dávkám covidového informačního chaosu.

Většina pirátských návrhů byla vysloveně absurdní a vedení strany se od nich raději rychle distancovalo. Otázku daňového mixu a vůbec udržitelnosti veřejných financí ale díky tomu zvedli i někteří ekonomové a další politici. A to je dobře: půjde o jedno z nejdůležitějších témat podzimních voleb.

Ministryně financí Alena Schillerová je navenek stále plná předvolební optimistické štědrosti a aktuálně plánuje co nejvelkorysejší zvyšování důchodů. Už i ratingová agentura Moody’s, která ještě v únoru chválila slušný stav českých veřejných financí pandemii navzdory, ale na začátku května upozornila, že bychom měli začít brzdit. Plánované čtvrtbilionové rozpočtové schodky i v příštích dvou letech považuje za nebezpečné. Úspory jsou v současnosti pro politiky téměř zakázané slovo. Nechceme se přece proškrtat do hlubší krize, jako to udělal posledně Miroslav Kalousek, zní obvyklý argument. Ušetřit desítky miliard kromě toho vyžaduje strukturální reformy, které se nedají stihnout za pár měsíců.

O to pravděpodobnější je, že se vláda vzešlá z podzimních voleb nevyhne zvyšování daní. Aktuálně se nejvíc – i díky Pirátům – hovoří o majetkových daních a speciálně odvodech za nemovitosti. Peněženky poplatníků jsou ale ohroženy z více stran.

Dráždivě nízké daně

Důvod, proč patří majetkové daně mezi favority, je jednoduchý. Čistě z pohledu statistika nebo účetního si o zvýšení vlastně přímo říkají. Tvoří nepatrnou část příjmů veřejných rozpočtů a dlouho se na ně nesahalo, nebo se dokonce snižovaly a rušily. Nízké jsou navíc i v mezinárodním srovnání.

Konkrétně na celkových daňových příjmech v Česku měly v roce 2019 majetkové daně zhruba 1,2procentní podíl, který se loni po zrušení daně z převodu nemovitosti ještě snížil. Pro srovnání – daň z příjmů fyzických osob a sociální odvody se na celkové kvótě před zrušením superhrubé mzdy podílely více než polovinou.

V rámci Evropy díky tomu patříme mezi výjimky – majetkové daně máme čtvrté nejnižší po Estonsku, Litvě a Slovensku. Třeba ve Francii, Belgii nebo Řecku na opačném konci žebříčku stojí tyto odvody za více než osmi procenty toho, co stát vybere. A jsou podstatně vyšší než u nás i v poměru k hrubému domácímu produktu.

Na rozdíl od jiných zemí českým vlastníkům nemovitostí nahrává i způsob výpočtu. Výsledný odvod se odvíjí od plochy a dalších koeficientů, zároveň ale nezohledňuje tržní hodnotu nemovitosti. Vzhledem k vývoji cen a mezd je tak dnes daň relativně nižší než před několika lety. I to je pro některé ekonomy a politiky výzvou ke zvýšení sazeb.

Dům nezoptimalizuješ

Stoupenci růstu daní z nemovitostí, dědictví a dalšího jmění se dají v zásadě rozdělit na dvě skupiny.

Ta první tvrdí, že moderní daňový systém má více danit majetek, případně spotřebu, a naopak méně práci. Česko ale prý uvázlo na polovině cesty. Jestliže krok A, zrušení superhrubé mzdy, a tedy snížení zdanění práce, politici už udělali, mělo by nyní následovat i B. Tedy vyvážení výpadku jinými daněmi. Ostatně i ministryně financí Alena Schillerová původně slibovala komplexní reformu a změnu daňového mixu.

Druhá skupina nevidí k úlevě na jiných odvodech výměnou za růst poplatků za dům, byt nebo pozemek důvod. Zmiňovaná Francie, Belgie a Řecko nemají nízké ani ostatní daně. Česká daňová kvóta – podle Eurostatu 36 procent HDP v roce 2019 – je téměř pět procentních bodů pod evropským průměrem, a tak se prý není potřeba jejího zvyšování obávat. Poplatníci to snesou.

Pro daně z majetku hovoří podle jejich zastánců i další výhody. Například se před nimi dá jen obtížně uniknout nebo je uměle snižovat kreativním účetnictvím. Počítají se podle relativně jednoduchých tabulek a několika jasných proměnných. S tím souvisí i menší administrativní náročnost, a tedy i levnější správa a výběr.

Loňský rok navíc ukázal, že pro obce je daň z nemovitých věcí spolehlivým a stabilním zdrojem: ani nezaměstnaný se jí – na rozdíl od odvodů z práce – nevyhne. A konečně, tento typ daně je údajně i spravedlivější: víc zaplatí majetnější lidé.

Vyžeňte investory

Vedle dodatečného, pohodlného příjmu do veřejných rozpočtů si někteří politici (opět především Piráti) a ekonomové od změn ve zpoplatnění nemovitostí slibují také vedlejší, neméně důležité pozitivní efekty. Například zmírnění bytové krize v Praze a dalších velkých městech.

Idea spočívá v tom, že podstatnou část nedostatku bydlení a jeho zdražování na pražském trhu mají na svědomí investoři, kteří skupují až třetinu jednotek v nových developerských projektech. Kromě těch, kteří byty koupili a pronajímají je, existuje prý také mnoho ryzích spekulantů. Ti se s nájemníky neobtěžují a vydělávají jen na růstu tržní ceny, což samo o sobě v posledních letech vynášelo až desítky procent ročně. Pokud by se zvýšila daň z nemovitých věcí, spekulanty by to údajně odradilo a prázdných bytů by se buď zbavili, nebo je pronajali.

Určitá forma většího daňového zatížení nemovitostí nepoužívaných k vlastnímu bydlení má podporu nejen mezi levicovou mládeží. Například i guvernér ČNB Jiří Rusnok hned v několika rozhovorech během posledních dvou let navrhoval zavedení progrese u daně z nemovitých věcí. Argumentoval tím, že investoři by měli platit víc než lidé, kteří ve vlastním bytě nebo domě bydlí.

Nemorální a kontraproduktivní

Na první pohled logické úvahy podporující růst danění nemovitostí či majetku mají ovšem mnoho slabých míst, na která upozorňují kritici hlavně z pravé části politického i ekonomického spektra. Hlavní argument proti je jednoduchý. Danit dům je nemravné, protože stát sahá na jmění zdaněné už minimálně dvakrát: nejprve si berní úředníci vzali procenta z výdělku a pak ještě DPH z každé cihly koupené pro stavbu domu za tyto už zdaněné peníze.

Na hliněných nohách stojí i tvrzení, že majetkové daně jsou spravedlivější díky tomu, že víc zatěžují bohaté. Ve skutečnosti tomu může být právě naopak. Například radikální pirátský návrh sice počítal s tím, že by do určité velikosti bytu nebo domu byli majitelé osvobozeni nebo zatíženi jen malými odvody. Zároveň ale chtěl trestat vlastníky velkých bytů, kteří prý zabírají zbytečně moc místa. Více než boháče by takové opatření ovšem bolelo třeba seniory.

Jan Němec

Diskutabilní je také pomoc vyšších či progresivních daní z nemovitostí při řešení nedostatku a drahoty bydlení. Jednak nikdo přesně neví, do jaké míry jde o skutečný problém, kolik prázdných spekulativních bytů v Praze doopravdy je a zda by jejich vržení na trh pohnulo cenami směrem dolů. Piráti sice měli nápad, jak to zjistit, když ale před dvěma lety přišli s myšlenkou sledování elektroměrů, po kritické smršti se zase rychle stáhli.

Růst prodejních cen bytů v posledních letech byl navíc tak masivní, že by atraktivitu investice do nemovitosti nevymazaly ani vyšší daně. Spekulanti by i tak vydělali a nejspíš by hromadně neprodávali. Naopak majitelé investičních bytů, kteří se věnují pronájmům, by prostě vyšší daň promítli do nájmů. Výsledek? Drahé byty a ještě dražší nájmy.

Nezodpovědné, ale populární

Látání díry ve státní kase pomocí nemovitostních daní má řadu rizik a v Česku s dlouhodobou tradicí vlastnického bydlení by bylo velmi nepopulární. Pokud by nějaký politik snad skutečně plánoval vydolovat z majitelů bytů a domů stovky miliard navíc, může nepochybně očekávat lidové bouře. Jinými slovy, reálně lze v této oblasti očekávat nové příjmy spíš v řádu jednotek, maximálně desítek miliard.

To ovšem situaci rozpočtů neřeší. Některé z partají proto přicházejí i s dalšími nápady, jak posílit vyhublý erár. Asi nejzajímavější debata probíhá kolem loňského zrušení superhrubé mzdy.

Příjmovou stranu státního rozpočtu připravilo řádově o sto miliard a poslanci, kteří pro změnu hlasovali, slyšeli ostré výčitky kvůli fiskální nezodpovědnosti. Dnes ale třeba i Piráti, jedni z nejtvrdších kritiků, na otázku vrácení daně z příjmů na původní úroveň odpovídají vyhýbavě či přímo odmítavě.

Zrušení superhrubé mzdy přitom na popud prezidenta Miloše Zemana prošlo parlamentem jako dočasné – mělo by platit pouhé dva roky. „To takto nemůžete říct,“ odpověděla však Alena Schillerová nedávno na otázku ohledně zvýšení daní po uplynutí dané lhůty. Není se čemu divit: přiznat před volbami plán na sebrání několika tisíc z výplaty, to nezapadá do dokonalého PR obrazu hnutí ANO. A vlastně žádné soudné politické strany.

Korporace a odtékání zisků

Daleko odvážnější jsou politici v otázce daní, které nezasáhnou potenciální voliče přímo. Většina stran ještě nevydala oficiální volební programy. Z výroků jejich předních představitelů z poslední doby se ale dá se slušnou spolehlivostí odhadnout, kde jsou v jejich očích nové zdroje ukryty. Do kterých kapes by podle partajních ekonomů měla ruka berního úředníka zajet hlouběji?

Nejoptimističtěji se tváří program koalice Spolu. O zvyšování daní mluví jen v náznacích – příkladem budiž věta o spotřebních daních, které budou „zohledňovat škodlivost“. Více chce středopravicová koalice vybrat od nadnárodních internetových firem, slibuje také neurčité zlepšení výběru daní nebo zvýhodnění reinvestování dividend zahraničních korporací u nás.

Naproti tomu slib další výrazné úlevy je velmi konkrétní: návrh zní snížit odvody na sociální pojištění o dva procentní body. Kromě toho ODS, KDU-ČSL a TOP 09 zmiňují také zavedení stropu daňového břemene, které má zabránit zvyšování kvóty nad pevně danou úroveň v poměru k HDP.

Nejsilnější vládní strana zatím program nezveřejnila, diskusím o růstu daní se nicméně ANO zarputile brání. Vyjdeme-li ze střednědobého výhledu veřejných financí, který sestavovalo ministerstvo financí, musí s výrazně vyšším příspěvkem do eráru počítat hlavně kuřáci a milovníci alkoholu. Už loni dramatický růst spotřebních daní by tak měl pokračovat i po volbách. Jinak ale plánuje ANO řešit nízké příjmy rozpočtu jednoduše dluhem.

Také na oficiální pirátské plány v daňové oblasti je potřeba si počkat. Předseda Ivan Bartoš nicméně rázně dementoval, že by prudký růst zdanění nemovitostí měl zasáhnout běžné lidi. Podle něj se strana chce omezit na komerční nemovitosti, tedy například obchodní centra nebo kancelářské budovy. Ve hře je podle něj nějaká forma digitální daně pro firmy jako Google nebo Facebook.

Ze starších stranických materiálů pak lze vyčíst, že jsou Piráti zastánci přesunu daňové zátěže od práce k majetku nebo korporacím. V programu pro rok 2017 například strana navrhovala snížení daně z příjmu fyzických osob o 1,6 procentního bodu a naopak došlápnout si chtěla na banky, telekomunikační operátory nebo vodárny prostřednictvím sektorových daní.

Nejradikálnější nápady přicházejí jako obvykle zleva, tedy od ČSSD nebo KSČM. Ani jedna ze stran zřejmě nebude po volbách relevantní politickou silou; pokud se vůbec dostanou do Poslanecké sněmovny. Proto jen stručně.

Levicové partaje by rády zavedly více sazeb daně z příjmů fyzických osob s různě velkou progresí, chtějí vyšší odvody pro právnické osoby a stejně jako Piráti také sektorovou daň. Společným heslem je boj proti nadnárodním korporacím, které v očích ČSSD a KSČM vysávají Česko prostřednictvím vyvádění dividend. I tomu mají zabránit vyšší daně.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.