Lidé jsou jako částice se spinem. A fyzikové dokážou předpovědět jejich sociální chování

Vrána k vráně sedá. Přísloví, které dobře charakterizuje chování lidí – sdružujeme se do názorově i jinak blízkých skupin. Sociologové dlouhodobě zkoumají, jak se sociální skupiny formují, jaké jsou jejich mechanismy a pravidla. Nyní ale řadu poznatků přinesli překvapivě fyzici. „Pro předpovídání velikosti utvářených skupin lidí se stejným názorem jsme využili fyzikálních principů, konkrétně sebeorganizaci částic se spinem,“ říká Jan Korbel, který se zabývá výzkumem komplexních systémů v Complexity Scien­ce Hubu Vienna.

Původně vystudoval matematickou fyziku na Českém vysokém učení technickém v Praze. Celý obor mu ale přišel hodně teoretický, a tak se začal věnovat propojení fyziky a ekonomie. „Postupně jsem se dostal k tomu, že matematicko-fyzikální modely se dají aplikovat na nejrůznější komplexní systémy, kde interaguje více částí systému,“ vysvětluje vědec, podle kterého je jedno, zda se jedná o komplexní systémy biologických molekul, akcií na burze, chování lidí, či například šíření koronaviru, což jsou i témata, kterými se v minulosti zabýval.

Lidé jako spin

Vědci z Complexity Science Hubu nyní pouze na základě znalosti počtu přátel dokázali předpovědět velikost lidských skupin v počítačové hře Pardus. „Vycházeli jsme z obecného předpokladu homofilie – že lidé se stejnými názory mají tendenci být v jedné skupině. A naopak lidé s odlišnými názory v této skupině být nechtějí,“ popisuje Korbel. Být součástí skupiny s odlišnými názory totiž vytváří stres a je naší přirozenou snahou ho minimalizovat, ať už změnou názoru, nebo opuštěním skupiny. Přestože v minulosti již bylo zkoumáno několik modelů, stále se moc nevědělo, jak touha patřit do názorově podobné „smečky“ a vyhýbání se stresu ovlivňují vytváření lidských skupin, zejména jejich velikost – zda je například mnoho malých skupin, nebo málo velkých. Jedná se totiž o poměrně složitý mechanismus, který vyžaduje obrovské množství úsilí a neustálé koordinace.