Venku je pošmourno, mrholí a teplota se pohybuje kolem nuly. František Trkal sedí v tlustém svetru u okna a zimomřivě sleduje, co se děje venku. Plynový kotel jen zlehka temperuje vodu v radiátorech, až taková zima za okny není. Palivo v posledních měsících podražilo, a tak se musí šetřit. „Zbavit se starého kotle na uhlí byla blbost,“ bleskne panu Trkalovi hlavou. Vtom na stropě blikne žárovka, z kuchyně je slyšet, jak zase naskočila lednice. Po několikahodinovém výpadku už jde zase konečně elektřina. „Radši si rychle dobiju mobilní telefon,“ vzpomene si. Tak je to v posledních měsících pořád. Ve fabrikách musejí kvůli menším blackoutům omezovat výrobu, výpadky citelně postihují i domácnosti. A zároveň stoupá počet rodin, které nezvládají platit účty za vysoké ceny energií. Večer opět zasedá kvůli krizi vláda, tentokrát společně se šéfy energetických firem. Žádné spásné řešení se ale stále nepodařilo najít.

Zatím je tento scénář jenom fikce. Pokud ale nic neuděláme, může tak již relativně brzy vypadat situace v české, potažmo evropské energetice.

Nakoupil jsem, ale málo

Ceny elektřiny, zemního plynu a ropy v posledních měsících prudce rostou. Tomu odpovídají i nově zveřejněné ceníky dodavatelů energií, kde se zdražení pohybuje v rozmezí od deseti do dvaceti procent. Někde se dotkne jen nově příchozích klientů, jinde i těch stávajících. Navíc se začínají naplňovat předpovědi některých lidí z oboru, že současný cenový vývoj bude těžkou zkouškou nejen pro spotřebitele, ale i pro velkou část dodavatelů zemního plynu, elektřiny a tepla.

Počátkem minulého týdne zkrachoval největší alternativní dodavatel elektřiny, společnost Bohemia Energy. Důvody zatím nejsou oficiálně známy. Podle několika zdrojů týdeníku Hrot stojí za krachem firmy špatně zvolená obchodní politika, která v budoucnu potopí i další prodejce zemního plynu a elektřiny. Vše fungovalo zhruba takto: Část alternativních dodavatelů, na rozdíl od těch velkých, neměla nasmlouvány dodávky energií pro své odběratele na dlouho dopředu. Bavme se třeba o plynu; dodavatelská firma nastřelila pro klienty na první pohled výhodné ceníky, konkurenci jich pár sebrala, ty své stávající si udržela. A čekala. Spoléhala na to, že jako každý rok využije cenového výkyvu na spotovém trhu se zemním plynem a nakoupí jej výrazně levněji než konkurence s delšími kontrakty. Jenže to se letos nestalo. Ceny plynu na trzích již několikátý měsíc po sobě rostou, a to ke smůle některých dodavatelů i před nadcházející topnou sezonou, kdy jsou odběry klientů největší. Tyto firmy tak nebyly schopny dostát svým závazkům vůči klientům, buď smlouvy vypovídaly, nebo se snažily s klienty uzavřít nové, za mnohem vyšší ceny. Jiné radši rovnou vyhlásily bankrot. Podobné je to na trhu s elektřinou.

Za zmínku v této souvislosti stojí, že se přesně obrátil trend udaný liberalizací trhu s energiemi. Od chvíle, kdy si lidé mohli svobodně vybrat dodavatele elektřiny nebo plynu, prchali ve velkém od tradičních dodavatelů k těm alternativním. Přestože ne vždy dostali tak výhodné podmínky, jak jim nezávislí dodavatelé slibovali. Teď se situace obrací. Klienti ve velkém prchají od alternativních dodavatelů k těm velkým. Před jejich kamennými pobočkami se tvoří hodinové fronty. Na trhu se navíc mohou brzy objevit další stovky tisíc bezprizorních klientů, kteří budou usilovně hledat nového dodavatele. A podle některých odborníků budou po zkušenostech s menšími obchodníky hledat někoho „tradičního“. Pro velké dodavatele je to na první pohled skvělá zpráva, relativně jednoduše si zase mohou navýšit podíl na trhu.

Na druhý pohled už to tak skvělé není. Velcí dodavatelé mají většinu potřebné elektřiny nebo plynu smluvně zajištěnu za stabilnější ceny na delší dobu dopředu, jen minimum dodávek podle potřeby a vývoje cen dokupují na burze. I proto teď nemusejí zdražovat tolik jako jejich alternativní konkurence. Jenže pokud přitáhnou vyšší počet nových klientů, budou pro ně muset zajistit i více energie. Na to nejsou připraveni a vzhledem k vývoji cen to není aktuálně vůbec výhodné.

Mezi alternativními obchodníky podle zdrojů týdeníku Hrot zavládla doslova panika. „Někde se snaží hodit svoji špatnou obchodní taktiku na zákazníky, jinde už ani nenakupují a čekají, jak to dopadne. Další se na poslední chvíli snaží prodat portfolio konkurenci,“ říká dobře informovaný zdroj z trhu.

Jeho slova o prodejích potvrdil mluvčí Innogy Martin Chalupský: „Nabídek na překup portfolia je hodně.“ Podle Chalupského je nicméně taková akvizice s ohledem na situaci na trhu riskantní. „Nechceme dělat krátkodobé obchody,“ vysvětlil.

Dlouhá zima, málo zásob

Co takovou cenovou paseku na trhu způsobilo? Začněme u zemního plynu. Je tu několik faktorů, které nepříznivě ovlivňují ceny. Prvním z nich je to, že nedošlo k dostatečnému naplnění podzemních zásobníků plynu v potřebném předstihu před topnou sezonou. V Evropě, a hlavně v Rusku byla poslední zima velmi dlouhá a firmy měly málo času na naplnění zásobníků, ze kterých pokrývají poptávku v zimních měsících. Dalším faktorem je zvýšená ekonomická aktivita podniků, a tím i vyšší poptávka. Část plynu se spotřebovala při výrobě elektřiny, třeba v Asii se kvůli vysokým letním teplotám elektřinou ze zemního plynu poháněly klimatizace.

Zaznívají také hlasy, že Rusko manipuluje s cenou plynu, aby dosáhlo rychlého spuštění provozu nového plynovodu Nord Stream 2. Rusové odpovědnost za růst cen odmítají, ovšem oznámení Kremlu, že při dodávkách upřednostní svůj domácí trh před zahraničím, vystřelilo počátkem října ceny zemního plynu v Evropě až na 160 eur za megawatthodinu.

Ve středu 6. října vydal ruský prezident Vladimir Putin prohlášení, že Rusko navyšuje dodávky pro Evropu a je připraveno stabilizovat tamní trh. Cena klíčového termínovaného kontraktu s dodáním v listopadu poklesla na 107,5 eura za megawatthodinu. Aktuálně se ve stejném kontraktu podle dat pro obchodní uzel Title Transfer Facility (TTF) v Nizozemsku, který je určující pro ceny na evropském trhu, prodává megawatthodina za 93,6 eura. Po větším propadu ale ceny aktuálně vykazují další růst.

Co můžeme čekat dál? Mezi obchodníky oslovenými týdeníkem Hrot převažuje názor, že ceny plynu v následujících měsících začnou mírně klesat. S jistotou si to ale netroufne říci nikdo. Dobrá zpráva před zimní sezonou je, že tuzemské zásobníky se zemním plynem jsou naplněny z více než devadesáti procent.

Tomáš Novák, týdeník HROT

Elektřina je složitější případ. Cenu kromě zdražování zemního plynu tlačí směrem vzhůru hlavně rostoucí cena emisních povolenek a uhlí. A tady se to zamotává. Ještě před několika měsíci se kvůli rostoucím cenám emisních povolenek vyplatilo vyrábět elektřinu ze zemního plynu místo z uhlí. Jenže ceny plynu mezitím stouply natolik, že se situace obrátila a producentům se aktuálně vyplatí spíš vyrábět elektřinu z uhlí, bez ohledu na téměř trojnásobnou cenu povolenek oproti roku 2019.

Podobné zdražení zaznamenala i elektřina. V takzvané base load s dodávkou v listopadu se ještě letos v dubnu prodávala megawatthodina za 74,31 eura, minulý týden ve čtvrtek to bylo již 191 eur. Ještě dražší jsou prosincové kontrakty, jejichž cena se aktuálně vyšplhala na 206 eur za megawatthodinu.

Další cenový výhled je dost nejasný. „Je to podobné jako s ropou, další vývoj se jen těžko odhaduje,“ tvrdí hlavní ekonom společnosti ČEZ Pavel Řežábek. A dodává: „Jediné řešení je vytvořit scénáře dalšího možného vývoje a disponovat robustním portfoliem, které tohle všechno vydrží.“

Německo rozhodne

Přece jen se ale o nějaký odhad pokusíme. Začneme cenami povolenek, tady bude záležet na několika faktorech. Mimo jiné na tom, zda se do obchodování s nimi zapojí dostatek velkých spekulantů. Právě jejich zájem výrazně pomohl cenu tohoto produktu vyhnat ze 33 eur za tunu na současných 61,04 eura.

Důležité také bude, jak se bude dařit plnit ambiciózní plán Bruselu s názvem Fit for 55. Tedy jak rychle se podaří nahradit „špinavé“ zdroje elektřiny těmi zelenými. Pokud výroba ze zelených zdrojů poroste dostatečně rychle, budou firmy postupně uzavírat špinavé provozy (výroba se ekonomicky nevyplatí), tudíž budou nakupovat méně povolenek a nebude tak velký tlak na jejich cenu.

Rozhodující bude především situace v sousedním Německu, které náš trh ovlivňuje nejvíce. Němci mimo jiné na příští rok naplánovali, že vypnou všechny své jaderné elektrárny. Ty jen letos vyrobí sedmdesát terawatthodin elektřiny, což je takřka celoroční spotřeba Česka. Z čeho se tyto zdroje nahradí, není zatím úplně jasné. S výrazným výpadkem zdrojů se bude muset vypořádat i Česko. Uhelná komise doporučila jako termín pro konec uhlí rok 2038, již teď je ale zřejmé, že většina elektráren a tepláren přestane tuto surovinu využívat mnohem dříve – podle odborníků nepřežijí rok 2030. Problém však bude sehnat za ně náhradu. Nový jaderný blok se do té doby nestihne postavit. Jednou z možností je zemní plyn, vzhledem k současným cenám je to ale dost viditelný problém. Jen loni se z uhlí pokrylo v Česku téměř 44 procent poptávky. Moc veselý výhled do budoucna to tedy není.

Nahrazování odstavených zdrojů s sebou nese ještě jeden problém – riziko blackoutů. Státní společnost ČEPS, která se stará o stabilitu sítí vysokého napětí, je sice podle svých prohlášení na situaci dobře připravená, otázkou ale je, zda to bude stačit. Podle informací týdeníku Hrot byla jen v posledních měsících evropská energetika několikrát blízko velkého blackoutu. Naposledy letos v ­srpnu, kdy bylo kvůli vysoké venkovní teplotě dočasně odstaveno několik jaderných elektráren ve Francii. Tím vznikl v rozvodné síti velký nedostatek elektřiny a hrozil rozsáhlý výpadek. Na poslední chvíli se ale podařilo nastartovat jednu skutečně stařičkou elektrárnu v Nizozemsku. „Blackout byl velmi blízko,“ potvrdil jeden ze zaměstnanců ČEPS.

V levnou energii nevěří už ani optimisté

Situace na trhu se zemním plynem a elektřinou zkrátka není pro spotřebitele vůbec příznivá. Ceny energií zůstanou i v dalších měsících výrazně vyšší, než jsme byli v posledních letech zvyklí, a nelze vyloučit ani jejich další růst. Pokud něco začne alespoň trochu zlevňovat, mohl by to být na konci topné sezony zemní plyn. Podle některých oslovených obchodníků se prostor pro snížení cen pohybuje mezi deseti a čtyřiceti procenty.

Mnohem složitější je předpovědět, jak se budou vyvíjet ceny elektřiny. Podle jednoho z oslovených obchodníků je k takové předpovědi zapotřebí „křišťálové koule“. S ohledem na hrozící nedostatek proudu ve střední a západní Evropě, který může nastat podle některých odhadů již v roce 2025, ale moc velký prostor pro nějaké razantnější snížení nevidí.

S rostoucími cenami energií se plánuje alespoň zčásti vypořádat vláda a Evropská unie. Končící Babišův kabinet připrapravil několik variant. Třeba odpustit odběratelům poplatek za obnovitelné zdroje, dočasně snížit DPH pro domácnosti odebírající elektřinu z 21 procent na nulu, zavést šeky pro nízkopříjmové domácnosti nebo kompenzovat všem domácnostem náklady do výše průměrné spotřeby. Snaha chránit spotřebitele energií před jejich zdražováním je asi chvályhodná, jenže – jak tvrdí třeba majitel společnosti Carbounion Bohemia Petr Paukner, který se v energetice pohybuje celou svou profesní kariéru – řeší se jen následky, a ne příčiny současné krize.

Dostupnými řešeními jsou například rychlá dostavba nových jaderných bloků, urychlení výstavby obnovitelných zdrojů a třeba i přehodnocení strategie nákupu zemního plynu. Tedy začít jednat s dodavateli o dlouhodobých, cenově stabilnějších kontraktech a nespoléhat se tolik na spotové trhy. Zda to bude stačit, poznáme už v následujících měsících.