Nejvášnivější debaty se minulý týden na Západě vedly kolem cen ropy a plynu. Ačkoli se Evropa neodhodlala k uzavření kohoutů plynovodů a ropovodů, ceny obou klíčových energetických surovin vystřelily do extrémních výšin. Přestože se pak v reakci na dobré zprávy ze zemí OPEC opět zmírnily, energetická krize zdaleka není zažehnaná.

Poněkud ve stínu potom zůstávaly zprávy o zdražování dalších komodit, které se bezprostředně neprojevilo ve vyšších účtech spotřebitelů. O to horší důsledky ale může mít v příštích měsících.

Vytěžit a exportovat

Rusové se kvůli sankcím Západu začínají vracet do technologického středověku. S byznysem na Východě se loučily všechny firmy včetně těch z oblasti informačních a telekomunikačních technologií nebo spotřební elektroniky. Místo iPhonu se tak Rusové budou muset spokojit s čínskými telefony, totéž je čeká třeba u televizí a vlastně veškeré elektroniky.

Možnosti ruské odvety jsou omezené. Rusko se dodneška nedokázalo odrazit z pozice státu, který nemá co nabídnout – s výjimkou toho, co vykope ze země. Skutečnost, že v západních obchodech není co vyřazovat z regálů kvůli původu zboží v Rusku, ale neznamená, že se hrozící zákaz vývozu nerostných surovin nijak neprojeví. Právě tím pohrozil diktátor Putin na konci týdne.

Pohled do statistik odhaluje, že klíčové vývozní artikly ruských těžařských firem jsou důležitým vstupem pro sofistikovanou západní produkci. Západ v případě sankcí nebude schopný je rychle nahradit a nakoupit jinde. Evropané nebo Američané tak sice na rozdíl od Rusů nepřijdou o technologické produkty, může ale hrozit jejich nedostatek, a především zdražování.

Jaké jsou největší trumfy Moskvy – kromě ropy a plynu – v případě protisankcí? Rusko patří také mezi největší světové vývozce surové i zpracované oceli, niklu nebo kobaltu. Významnou část světa zásobuje také úrodou ze svých polí, především pšenicí.

Automobilky na mušce

Majitelé elektromobilů v posledních dnech patřili mezi vyvolené: prudce zdražující pohonné hmoty udělaly z aut na baterku momentálně nejekonomičtější způsob dopravy. Skutečnost je ale mnohem komplikovanější a situace na komoditních trzích ukazuje, že negativní dopady války se nevyhnou ani elektromobilitě, stejně jako už zasáhly další „zelené“ plány Západu.

Přestože oficiální komoditní sankce Rusko ještě neoznámilo, už minulý týden se divoké dění na burzách nevyhnulo ani kovům, které jsou klíčovou surovinou při výrobě elektromobilů, konkrétně baterií. Cena kobaltu v polovině týdne atakovala hranici osmdesáti tisíc dolarů za tunu, což byla nejvyšší cena od června 2018.

Ještě dramatičtější zdražení zaznamenali obchodníci s niklem. Další klíčový vstup pro výrobu elektrobaterií podražil během pouhých pár dní zhruba z 25 tisíc dolarů za tunu na více než čtyřnásobek. Panika dosáhla takového stupně, že londýnská komoditní burza dokonce na jeden den přerušila obchodování s niklem.

Jak v případě niklu, tak kobaltu je Rusko významným hráčem na světovém trhu – například společnost Norilsk Nickel je světovou jedničkou v těžbě. Dopady zákazu exportu by byly pro automobilky, které už přesměrovaly podstatnou část výroby právě do elektroaut, těžkou ranou. Ceny niklu a kobaltu by zamířily ještě podstatně výš, o celkovém nedostatku těchto kovů pro uspokojení světové poptávky nemluvě. Jak spočítali analytici agentury Bloomberg, už růst cen minulý týden zdražil každé elektroauto v průměru o tisíc dolarů.

Evropské automobilky, které už nyní zčásti stojí kvůli chybějícím dodávkám kabeláže z Ukrajiny, by tak dostaly další těžký zásah. S ohledem na důležitost sektoru automotivu a navazujícího průmyslu pro evropskou (i českou) ekonomiku by hospodářské škody byly vysoké.

Hrozba hladomoru

Obrovská rizika s sebou nesou také možné dopady války na oblast zemědělství. Rusko společně s Ukrajinou zajišťuje asi třetinu celosvětové produkce pšenice a válečné omezení zemědělství už minulý týden přispělo k padesátiprocentnímu zdražení obilí. Téměř o pětinu podražila i kukuřice. Ačkoli těchto komodit se ruské protisankce týkat nemají, a obě země navíc vyvážejí zemědělské produkty nejvíc mimo Evropu, pokles produkce zapříčiněný válkou může způsobit velké starosti i starému kontinentu.

Humanitární katastrofa a nedostatek jídla na Ukrajině jsou už skoro nevyhnutelné, není to ale jediný evropský problém. Nižší úroda bude znamenat také menší dodávky na hlavní trhy, mezi něž patří Turecko, a především Egypt a další africké země. Zástupci OSN už varovali, že válka může v příštích měsících vést v některých oblastech až ke skutečné potravinové krizi, či přímo hladomoru. Příklady z minulých let ukazují, že obyvatelé severoafrických zemí řeší tento problém emigrací. Pokud by došlo na nejčernější předpovědi, může Evropu po několikamilionové uprchlické vlně ze samotné Ukrajiny zasáhnout také další masová migrace z Afriky.

I v optimistickém případě ale čeká trh se zemědělskými komoditami – vedle pšenice jde třeba také o kukuřici a další obilniny – napjatý rok a o tom, že v evropských zemích kvůli tomu výrazně podraží potraviny, nepochybuje už prakticky nikdo. Kromě samotných plodin totiž Evropa dováží z Ruska také hnojiva, a může tak mít velký problém výpadky importu obilí nahradit domácí produkcí. 

100 tis. dolarů stála minulý týden tuna niklu. Jde o čtyřnásobek ceny před začátkem války.

1000 dolarů jsou „vícenáklady“ na výrobu elektroauta, které minulý týden pocítily automobilky.

50 % Kvůli ruské invazi podražují také zemědělské komodity, nejvíc pšenice – o polovinu.