Mlha, déšť, teplota kolem sedmi stupňů. Toho říjnového dne by ani tažné horské psy do nevlídného oparu v Jizerských horách nevyhnal. Přesně ty, které chová vysoký muž, jenž v hustém dešti s oranžovou stavařskou helmou na hlavě obhlíží probíhající stavební práce na někdejší sklářské Hutě Marie v srdci horské obce Josefův Důl nedaleko Jablonce nad Nisou.

Tím mužem je Zdeněk Kubát, čtyřiapadesátiletý chovatel špičkových evropských saňových psů a dlouholetý manažer investiční skupiny Penta Investments, kde loni v lednu po dlouhých 18 letech skončil. Teď je jeho světem horská obec s asi 900 obyvateli, která se nachází na cestě mezi oblíbenými středisky Bedřichovem a Desnou a kde v posledních letech chcípl příslovečný pes (nikoli saňový).

„Trávím tu tak 60 procent času, zbytek v Praze. Opravdu jsem si to tu zamiloval a zdejší projekty mi přinášejí naprosté uspokojení, i když někdo může říct, že jsem se trochu zbláznil,“ směje se nad haldami kamení a sutě v těsném sousedství někdejší hutě z 19. století. Kdysi ji vystavěla slavná sklářská společnost Karl Riedel, v 90. letech patřila Jablonexu, ale poslední roky chátrala. Přesněji do letoška.

Velký areál, který se nachází na dohled od kostela, a tedy přímo v srdci obce, Kubát koupil na konci loňského roku za několik milionů korun. A rozhodl se, že nezůstane jen u toho.

„Když už tady začnete něco většího dělat, musí vás zajímat to, jak vypadá město jako celek. Když už tady chci vybudovat kulturní a sportovně-společenské centrum pro více než 400 lidí, nemůže mi být jedno, že zde turisté budou koukat na támhletu hrůzu,“ ukazuje na areál bývalé pily. I proto jej také koupil a prakticky celý zboural. Teď ho čeká půdní kultivace obrovského brownfieldu, který se nachází nedaleko vlakového nádraží, a také jednání o změně územního plánu. Za pár let by zde rád vystavěl vkusné horské chalupy.

Ale ani to není všechno. Ve stejné době, jen pár desítek metrů stranou vstoupil do projektu další velké bývalé sklárny, takzvané Zenkerovy hutě, kde se spojil s turnovským podnikatelem a pirátským zastupitelem v Libereckém kraji Zbyňkem Miklíkem. Zde pro změnu chystají apartmány, minipivovar a restauraci. V okolí má vzniknout malá vodní elektrárna a jedná se o koupi nedalekého hotelu.

Klíčový Dospivův muž

Kubát zkrátka nezapře, že býval klíčovým mužem miliardářské skupiny Penta Investments, odkud si „do začátku“ odnesl vyšší stovky milionů korun. Kubát byl klíčovým spolupracovníkem Marka Dospivy a zkušenostmi majitele Penty mnohdy převyšoval. Už v 90. letech se pohyboval v centru dění mladého českého kapitalismu. Nejdříve jako makléř, později jako státní úředník. Následně zastával vysoké funkce ve firmách v okolí banky IPB, například v První investiční společnosti nebo v Kapitálové investiční společnosti České pojišťovny. To jej často přivedlo také do orgánů velkých podniků – třeba do Škody Plzeň, Porcely Plus či Pivovaru Radegast. Po pádu IPB se stal krátce předsedou představenstva Setuzy (za éry Tomáše Pitra).

V roce 2002 se přidal k Pentě, kde byl jedním z prvních mužů nově vznikající pražské kanceláře. Nejdříve jako investiční manažer pomáhal Pentě kupovat balík pohledávek z České konsolidační agentury, později už jako investiční ředitel (po majitelích nejvyšší pozice v Pentě) měl na starost třeba výrobce letadel Aero Vodochody, skupinu AB Facility či velmi úspěšný projekt vodáren SmVaK.

Velká slova o odkazu pro budoucí generace od Kubáta neuslyšíte, ale je na něm vidět, že ho úloha investora, developera a někdy i stavebního dozoru v jedné osobě extrémně baví. Rozlehlé staveniště zná do poslední cihly. A s encyklopedickou přesností chrlí historii skláren a jejich okolí.

„Po letech v byznysu je příjemné dělat něco, kde vidíte výsledek hned. Je to extrémně tvůrčí, mám z toho fakt dobrý pocit. Samozřejmě že teď s covidem nikdo neví, co bude. Ale nás nic netlačí; čas ani peníze,“ říká Kubát, jenž je také spolumajitelem společnosti Scuderia Praha, předního dealera luxusních vozů Ferrari a Maserati v Česku. (Firmu drží společně s Markem Dospivou.) V garáži mu sice parkuje například nejsilnější Maserati GranTurismo, ale v Josefově Dole mu nejlepší služby při přejíždění mezi stavbami odvádí praktický VW Multivan, kam bez potíží naloží i svou smečku tažných psů.

Místo skla kongresy

Nejdál je právě projekt kongresového a společenského centra, ve které se má změnit Huť Marie. V obrovské hale o 600 metrech čtverečních a výšce 18 metrů má být víceúčelový sál pro kongresy, koncerty, sportovní i jiné společenské akce. Pojmout má publikum o 400 lidech. V křídlech velkého komplexu vznikne wellness a kavárna, v podzemí několik saun. Kubát vlastní i zajímavé pozemky v okolí, na nichž hodlá vybudovat kurty na beachvolejbal a letní kino.

Josefův Důl se pod Kubátovou taktovkou dramaticky mění, ale byznysmena a jeho lidi ještě čeká fůra práce. „Budovu už máme začištěnou. Máme vylitou podlahu. Do zimy ještě vyměníme střechu a usadíme okna a pustíme se do vnitřních úprav. Věřím, že příští rok v létě už budeme finišovat, ale v současné situaci na trhu kongresové turistiky ani není kam spěchat,“ naznačuje ambiciózní cíl Kubát, který celý projekt nesvěřil žádnému generálnímu dodavateli, žádné velké stavební společnosti. Spolupracuje s jednou menší místní firmou a na dílčí práce si najímá lidi podle potřeby.

„Děláme si to hodně sami. Baví mě to. Nehoní nás žádné deadliny, nejsme pod tlakem, chceme se u toho i trochu bavit, usmívat se. I když dnes to tu moc veselé není,“ prohodí na adresu ponurého počasí, které stavební ruch značně omezilo. V hustém dešti lze na stavbě zahlédnout jen pár dělníků.

Práce na Zenkerově huti naproti vlakovému nádraží jsou na úplném začátku. Projekt už delší dobu chystá zmiňovaný Zbyněk Miklík, který se společníky zdecimovaný areál koupil před čtyřmi lety. Společníci však nakonec z projektu vystoupili, a proto se Miklík v prosinci loňského roku spojil právě s Kubátem, jehož horské plány jej ohromily.

„Seznámil nás jeden společný známý. Rychle jsme pochopili, že nás spojuje láska k tomuto místu i celkově pohled na svět. Naše spolupráce funguje výtečně,“ libuje si Miklík, který si v projektu ponechal desetinu, zbytek, tedy 90 procent, drží Kubátův rodinný investiční „vehikl“ Canicula Invest.

Projekty za čtvrt miliardy

Projektově Zenkerovu huť řeší spíše Miklík, který už dříve dokázal třeba vybudovat sousední parkoviště, jež ve velkém využívají návštěvníci Josefova Dolu, a nechal zpracovat samotný bytový projekt, který se zalíbil Kubátovi.

V útrobách někdejší sklárny má vzniknout asi 30 bytů, přičemž na jedné straně budou mít obyvatelé ze svých bytů výhled do části haly, která zůstane zachována. V ní by potom měla vzniknout restaurace a minipivovar.

„Je to krásný projekt, ale zde, jak vidíte, jsme teprve na začátku. Počítáme, že stavba začne příští rok. Hotovo by pak mohlo být tak za rok a půl,“ popisuje Kubát při prohlídce působivých prostor chátrajícího průmyslového areálu, kde noví pánové zatím stihli pouze vybourat některé pece a hutní technologie.

Třetí etapu Kubátových plánů představuje zmiňovaný brownfield po místní pile. V tomto případě může sama změna územního plánu a vyřízení veškerých povolení zabrat klidně i roky, proto je podnikatel s termíny opatrnější. Byl by rád, kdyby nové chalupy stály v upravené a čisté krajině do pěti let.

Jen tyto tři projekty si podle Kubáta vyžádají investice od 200 do 250 milionů korun, část z toho chce pokrýt úvěrem, ale většina půjde z jeho kapsy. Nechce se také zabývat evropskými dotacemi, které v minulosti podobné, třeba i mnohem méně životaschopné projekty štědře podpořily. Jak říká, nejde ani tak o nějaké morální gesto, ale spíš o to, že je příliš netrpělivý a nechce se mu na schvalování dotace čekat. Provoz většiny zařízení chce svěřit nájemcům, ambici provozovat kulturní centrum nebo restauraci prý nemá. Avizovaná čtvrtmiliarda nakonec může ještě narůst, protože se Kubátovi nabízejí další investiční příležitosti v okolí. Konkrétněji o nich však nechce příliš hovořit. „Obrací se na mě hodně lidí, kterým se líbí, co zde děláme, a navíc mají pocit, že máme asi nekonečné zdroje, tak si říkají, že na mně zkusí vydělat. Dostávám mnoho nabídek na odkup jejich domů, chalup i různých pozemků, ale teď už si vážně hodně pečlivě vybírám. Ale jo, je pár věcí, které mi dávají smysl a o kterých jednáme,“ vysvětluje Kubát.

Tím to nekončí

Jedním z možných dalších investičních cílů v Josefově Dole je hotel a některé další pozemky se strategickou polohou pro další případné plány. Kubát v této fázi ale nechce být příliš konkrétní, protože přiznáním zájmu o parcely by si logicky mohl zvýšit jejich případnou kupní cenu.

„Nemám ambici udělat z Josefova Dolu nějaký supervýdělečný projekt. Na druhé straně neříkám, že je to filantropie. Když se podíváte, jak jdou Jizerky v posledních letech nahoru, jak vyskočily ceny nemovitostí v nedalekém Bedřichově, jak se buduje v dalších okolních městech a vesnicích, tak si myslím, že také byznysově to má logiku,“ říká už v teple hospody v nedalekém Horním Maxově nad smažákem a točenou kofolou.

„V Praze chce dnes každý apartmán na horách. A Špindl už je pro všechny malý. A navíc ty ceny tam, to je už úplně jiný vesmír. Do Josefova Dolu jezdí vlak, dají se zde začínat krásné výlety na běžkách. Myslím, že to tu Češi brzy objeví,“ věří muž, pro kterého jsou hory v mnoha ohledech osudové. Vždyť jeho první pracovní štací po vojně byla práce u Lesního závodu Harrachov asi 20 kilometrů odsud.