Není ostuda jako ostuda, ani v mezinárodním měřítku. Někdy je to celkem neškodný trapas, jako když nigerijští ekonomové zapomenou na veškerý digitální byznys a potřebují upozornění ze zahraničí, že jejich ekonomika je na celém africkém kontinentu největší (2013). Jindy to naopak hrozí jadernou válkou, jako když sovětská delegace popírá existenci základny jaderných raket na Kubě přesně do chvíle, než jí Američané na půdě OSN předloží z inkriminovaného místa desítky fotografií (1962).

Příběh čínské technologické firmy Huawei má blíž k posledně uvedenému extrému. V první polovině prosince unikly do západních médií důkazy o tom, že společnost pomáhá čínské vládě sledovat, špiclovat a perzekvovat tamní veřejnost (a kdovíkoho dalšího, o čemž ještě nevíme).

Ony důkazy mají jeden pikantní rys. Svým kritikům je předložil sám Huawei ve formě více než stovky reklamních powerpointových prezentací; byly běžně k nahlédnutí na firemních internetových stránkách.

Náhoda je hlupák

Za vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa začala na Západě nabývat na oblibě myšlenka, že Huawei ve prospěch Pekingu fízluje (a měl by být považován za nebezpečný). Huawei tehdy – a činí tak dodnes – popíral, že by se podílel na sledování veřejnosti, na průmyslové či diplomatické špionáži. A někdy v té době se oněch powerpointových prezentací zbavil – jenže ne dost důkladně. Na začátku letošního prosince se ony prezentace dostaly do rukou několika světových médií v čele s americkým deníkem Washington Post.

O co jde? Huawei celou dobu tvrdí, že prodává státním i korporátním klien­tům pouze základní vybavení telekomunikačních sítí a že nemůže tušit, k čemu je klienti po zakoupení budou používat. Automobilka také neodpovídá za to, když někdo použije její vůz k odjezdu od úspěšně přepadené banky, stojí ten argument. „Huawei neví nic o projektech, jež zmiňuje Washington Post,“ odpověděla firma standardním způsobem na žádost amerických novinářů o komentář. „Huawei poskytuje cloudové služby, které plně odpovídají běžným standardům v branži.“

Ona stovka prezentací však vypadá jako důkaz pravého opaku. Mnoho z nich je opatřeno nápisem „Důvěrné“; jsou to právě ty, kde firma přímo jmenuje realizované projekty. A nejsou to projekty ledajaké. Celkem je lze rozdělit do následujících pěti skupin.

Hlasový otisk

Huawei nabízí analýzu nahrávek lidského hlasu za účelem zajištění „národní bezpečnosti“. To je samozřejmě široký termín, pod který se schová, co se Pekingu zachce, od sledování lidí cvičících v parku po šikanování demonstrantů v Hongkongu.

Zatímco analýza umožňující rozpoznat hlasy jednotlivců (ačkoli dosud ne tak spolehlivě, aby se dala použít jako důkaz v trestním řízení) i na Západě již po léta existuje, čínská technologie je daleko vpředu. Využívá databázi desítek milionů vzorků zaznamenaných a identifikovaných hlasů (také se tomu ne nadarmo říká „hlasový otisk“), s níž každý nový pořízený záznam porovnává. Obyčejné mechanické srovnávání by však trvalo velmi dlouho. Proto má Huawei k dispozici produkt firmy iFlytek, využívající k tomu účelu umělé inteligence, iFlytek Voiceprint Management Platform (viz schéma). Pro dokreslení, iFlytek je jednou z 28 firem, na něž uvalily Spojené státy sankce kvůli šikanování Ujgurů v provincii Sin-ťiang. V roce 2019 vypověděli někteří z nich, že po zatčení je policisté nutili právě takové hlasové záznamy pořizovat.

Monitorování věznic

Prezentace naznačuje, že se Huawei podílel na návrhu technického řešení čínských věznic v rámci neblaze proslulého tamního převýchovného vězeňského programu. Tento program upoutal pozornost Západu v roce 2017, kdy úřady zesílily šikanu již zmíněných Ujgurů. U čínských politických vězňů nejsou nucené práce žádnou novinkou. Přímý důkaz o záměrném zapojení firem ucházejících se o přízeň Západu tu však dosud nebyl.

Daniel Deyl

Produkt nese nevinný název Huawei and Hewei Smart Prison Unified Platform (Sjednocená platforma pro chytré věznice od Huaweie a Heweie) a obnáší kromě obligátních kamer a chytrých turniketů také software pro stanovení programu jednotlivých vězňů včetně přidělení do pracovních směn a do hodin ideologické převýchovy. Umožňuje dokonce „analýzu a hodnocení účinnosti převýchovy“, což nevíme, co znamená, a snad je to tak dobře. Takto navržené a vybavené věznice již fungují v provinciích Vnitřní Mongolsko a Šan-si.

Kde je obtížný člověk?

Takovou otázku si již čínští mocipáni moc často klást nemusejí. Jinou vymožeností od Huaweie je totiž systém, který pěkně integruje všechny možné staré techniky sledování nepohodlných osob, či jak praví půvabný žargon, „osob politického zájmu“. Kombinuje sledování mobilních elektronických přístrojů s použitím softwaru určeného k rozpoznávání obličejů. A co víc, systém podle prezentace „umí napomoci identifikaci nových podezřelých za využití analýzy řady sledovacích údajů“. Oficiální anglický název programu zní Huawei and PCI-Suntek Technology Video Cloud Big Data Joint Solution (viz graf), kdybyste to potřebovali nasadit na nápadníky svých dcer.

Zvláštní kapitolu věnují prezentace způsobu, jímž Huawei pomáhá čínské vládě utahovat šrouby ve zmíněné provincii Sin-ťiang. Firma dosud účast na represích popírala, ačkoli jen se smíšeným úspěchem. Jeden z členů jejího vedení v roce 2020 rezignoval, když americké noviny přinesly text o tom, jak systém od Huaweie automaticky uvědomí policii o fyzické přítomnosti kteréhokoli Ujgura v okolí. Tato „funkcionalita“, jak říkají technologové, získala srozumitelnou přezdívku ujgurský poplach.

Korporátní monitoring

Některé z nabízených projektů najdou dobré využití v korporátní sféře. Konkrétně Smart Service Center Joint Solution (zhruba Jednotné řešení chytrých servisních středisek) od Huaweie a firmy 4D Vector umí uvědomit zaměstnavatele o tom, jestli jeho zaměstnanec v práci spí, hraje si s telefonem, nebo dokonce na svém pracovním místě chybí. A nádavkem je schopen například zjišťovat, jaké etnické skupiny nejčastěji přicházejí do maloobchodů nebo kolikrát každý jednotlivý zákazník obchod navštívil.

V prezentacích je tedy věru co číst. Výsledkem je pro Huawei ostuda jako Brno, pozdvižené obočí směrem k Pekingu (obvykle z uctivé vzdálenosti a ne moc nápadně) a podnět k přemýšlení pro všechny, kdo spoléhají na stále těsnější digitální propojení všeho se vším. 

Daniel Deyl

Skutečný případ: Dopadení uprchlíka po dvaceti letech

Od roku 2017 používají úřady v provincii Sin-ťiang systém dynamického „rozpoznávání obličejových rysů“, jenž – jak se Huawei chlubí v prezentaci – pomohl například chytit člověka, který byl dvacet let na útěku před zákonem.

2016

Všechny dopravní uzly v Urumči, hlavním městě provincie, jsou podchyceny záznamovou technikou.

2017

Vzniká srovnávací databáze padesáti milionů lidí.

2018

Policie dostává tisíce přesných informací o pohybu osob, na něž se soustřeďuje politický zájem.

Zdroj: washingtonpost.com, Huawei