Pařížská ulice je výkladní skříní Prahy. Když si můžete dát na vizitku právě tuto adresu, všichni kolem vás dobře vědí, že to něco znamená.

Její zakončení na nároží s Dvořákovým nábřežím ale bylo přece jen dlouhou dobu smutně nevyužitou částí historického centra Prahy.

To se změnilo s rekonstrukcí bývalého hotelu InterContinental (dnes Fairmont Golden Prague), který nároží oživil a především otevřel nejen hotelovým hostům, ale i obyvatelům Prahy.

Přímo na rohu pak vyrostla prosklená kostka, jejíž využití nebylo hned úplně dané. Uvažovalo se tu například o butiku s luxusním módním zbožím.

Jenže pak na scénu vstoupil Jakub Kodl, který několik let uvažoval o tom, že je na čase otevřít si v rámci rodinného podnikání vlastní galerii. Takovou, která se svým záběrem odliší od prostoru vedeného jeho otcem, Martinem Kodlem.

ArtArt

Od dřeva k robotům. Umělec Tadeáš Podracký hledá dialog se strojem

Ten se zaměřuje především na umění 19. a 20. století a jeho synové se po zapojení do rodinného byznysu začali soustředit především na umění současné.

„V Galerii Kodl jsme začali s bratrem Matyášem pracovat před sedmi lety, když mi bylo čerstvě osmnáct. Nadchlo nás současné umění a viděli jsme, že má mezi našimi klienty prostor, že je po něm hlad. Bylo pro nás také zajímavé, že jsme se dostali do úplně nové komunity lidí, a to jsou současní umělci. Když se jimi obklopujete, dává vám to úplně nový pohled na svět, zároveň je to prostředí, které je velmi vzácné a těžko se do něj proniká,“ říká Jakub Kodl, když se setkáváme v jeho nově otevřené galerii KodlContemporary.

Prvotní motivace ale hned nesměřovala k otevření vlastního galerijního projektu. Rané prodeje nejprve vedly k pořádání pravidelných Letních výtvarných salonů.

V galerii na Národní vystavovali s bratrem to, co považovali za kvalitní současné české umění, například díla Leeny Nio, Ronyho Plesla, Iry Svobodové, Adama Kašpara, Antonína Kratochvíla, Jakuba Nepraše, Ivana Pinkavy a dalších. Koncept salonu jim vyhovoval i proto, že v něm mohli prezentovat mnohem více autorů najednou.

„Bratr se po čase odpojil a začal se soustředit na svůj projekt, aukční portál ArtsLimit, a já jsem převzal KodlContemporary. Odstěhoval jsem se do Londýna, kde jsem studoval galerijní management a muzeologii. V té době jsem si potvrdil, že současné umění je něco, co chci v životě určitě dělat. Rozhodl jsem se, že založím vlastní galerii v Praze a zkusím hmatatelně změnit vnímání současného umění v Česku, stejně tak i trh se současným uměním u nás,“ vypráví Jakub Kodl.

Věděl ale, že k tomu potřebuje kvalitní prostor i kvalitní tým. Psal se rok 2023, kdy během studií začal Jakub Kodl hledat místo, kde by mohl galerii otevřít.

„Nevěděl jsem ale, že galerii otevřu tak brzy. Chtěl jsem najít něco, u čeho budu přesvědčený, že to je ono. A ten jsem našel, takže proto jsme otevřeli už teď,“ dodává.

O prostoru se dozvěděl i díky tomu, že má kancelář v protilehlém domě – viděl, že u nábřeží u rekonstruovaného InterContinentalu postupně vyrůstá nový objekt. Oslovil majitele hotelu, slovo dalo slovo a místo pro novou galerii pro současné umění bylo dané.

Na plánování koncepce galerie KodlContemporary nebyl Jakub Kodl sám. Na její podobě a zejména na pojetí budoucích výstav se významně podílely hlavní kurátorka Eva Vele a obchodní ředitelka Kristýna Špringlová.

Eva Vele s Kodlem spolupracuje už od roku 2019, coby znalkyně umění 20. století a současné výtvarné scény se podílela na Letních výtvarných salonech.

„Kuba měl už tehdy vizi, že chce naše aktivity víc nakopnout, protože ty salony byly uzavřené události na léto. Chtěl umění dostat i do mezinárodního kontextu a zapojeným umělcům pomoct. Jednoho dne tak přišel s tím, že dokončuje studia v Londýně a že budeme dělat vlastní galerii. A jelikož jsem jako historička umění zaměřená právě na 21. století a paralelně dodělávám doktorát v oboru muzeologie, tak si to sedlo a dotáhli jsme to až sem,“ doplňuje Vele.

Společně vyřešili výzvu, jak prostor skleněné kostky přetavit v galerii. Pracovali s minimem zdí, museli vymyslet, jak uchopit závěsný systém na obrazy, jak pracovat se světlem či s ozvěnou, aby mohli do výstav zapojovat i videoart.

UměníUmění

Tanec na škále mezi černou a bílou. Filip Švehla a Martin Moflár společně vystavují v Artiu

Atypický prostor byl velkou výzvou, se kterou si naštěstí poradil jak architekt rekonstrukce hotelu Marek Tichý, tak projektový manažer Jan Větvička a nakonec i architekt výstavy Mark Ther.

„Teď už je to vtipné a zapomenuté, ale každý, koho jsem sem vzal – včetně Evy – mi řekl, že si není tím prostorem vůbec jistý. Musel jsem hodně věřit svému instinktu, tomu, že dělám dobrou věc, protože se mi to v jeden moment začalo sypat,“ říká se smíchem Jakub Kodl.

Eva Vele jedním dechem dodává, že si ale od začátku byla jistá tím, že prostor je velmi důstojný. A když chcete pozvednout české umění a upozornit na něj i v zahraničí, důstojný galerijní prostor, navíc v jedné z nejlepších ulic v Praze, je přesně to, co potřebujete.

Další důležitá členka týmu, Kristýna Špringlová, říká, že do KodlContemporary neměla úplně přímou cestu. Pochází z umělecké rodiny, ale na studiích se věnovala ekonomii. Přesto se stále pohybovala v umělecké sféře a pomáhala umělcům se více etablovat na české výtvarné scéně.

„Líbí se mi, když můžu lidem představovat současné umělce, protože historicky se vždycky sbíralo právě to současné umění. Ráda pozoruji, jak se umělcům s každým rokem daří více a více. Jakub za mnou jednoho dne přišel s tím, že plánuje otevřít galerii a moje schopnosti by se tam daly dobře uplatnit,“ vzpomíná Špringlová.

Jakub Kodl ji rychle doplňuje: „Ale nebylo to jen o prodeji umění. Kristýna má skvělou vlastnost, která je v našem oboru hodně vzácná, a to je umění komunikovat s umělcem. Umělci mají úplně jiné vnímání vztahů, pocitů, často vlastně kouzelné. Tady na to je Kristýna absolutně geniální.“

A s jakou myšlenkou zde uspořádali historicky první, tedy vlastně nultou výstavu Bod nula? Jakub Kodl vysvětluje, že chtěli, aby byla manifestem i poděkováním umělcům, s nimiž měli tu čest dosud spolupracovat.

Měla by symbolizovat konec éry Letních výtvarných salonů, ale zároveň začátek fyzického prostoru galerie a souvislého galerijního programu. Podle slov Evy Vele byl ale propojení minulých výstav s prvky něčeho nového celkem oříšek.

„Nakonec jsme tak vymysleli, že výstava bude jako poslední salon. Ale aby to nebyla jen retrospektiva, rozhodli jsme se ji pojmout jako takový přechodový rituál. Pozvali jsme tak kurátora Jana Kudrnu, který s námi spolupracoval na salonech, ten vybral umělce, které na salony zval, ale přizvali jsme k němu architekta Marka Thera. Ten měl dodat estetiku a symbolickou hodnotu naší mise i vize a naznačit směřování galerie,“ přibližuje.

Výstava Bod nula je tvořena menšími výstavními celky, které mohou stát i samostatně. Buď jsou tematicky zaměřené, nebo fungují jako komparace vícero autorů.

Přesně to mají v KodlContemporary v plánu. Pořádat jednak sólo výstavy renomovaných autorů, k nimž budou vydávat monografie a ke spolupráci oslovovat i zahraniční kurátory, jednak komparativní výstavy čtyř až pěti umělců, kdy se současná díla budou umisťovat do kompozic s díly historickými.

A nakonec i velké tematické výstavy. Celkem tady chtějí pořádat až pět výstavních projektů ročně.

V plánu mají také prosazovat české současné umění v zahraničí. Souběžně s otevřením KodlContemporary probíhal v Německu veletrh Positions Berlin Art Fair 2025, kde představili tvorbu Vladimíra Vély a uměleckého dua Anna Slama & Marek Delong.

V listopadu se chystají na veletrh do Kolína nad Rýnem Art Cologne, kam vyvezou Evu Eisler a Iru Svobodovou.

Pařížská ulice měla v pražském kontextu vždy velký kulturní vliv a s vybudováním hotelu InterContinental se ještě umocnil. Stala se ulicí, která v 70. letech Prahu otevřela celému světu.

Tým galerie KodlContemporary se shoduje, že navázali právě na tuto historickou linku, kterou navíc propojují s mecenášskou tradicí rodiny Kodl.

A k tomu přinášejí něco nového – současné české umění dostávají z historického centra Prahy až za hranice Česka.

ArtArt

Up in Flames: DOX představuje kresby, litografie i surrealismus legendárního Davida Lynche napříč dekádami