Jazyk není byznys jako každý jiný. Stejně jako všechny ostatní lidské aktivity
ilustrační foto | Profimedia.cz
Máte-li jenom kladivo, svět se vám binárně zjednoduší. Obsahuje pouze předměty dvojího typu: hřebíky a ty ostatní. Záhy zjistíte, že roli hřebíku může úspěšně zastat leccos, do čeho byste to neřekli. Podle téže logiky se jednou z radostí redaktora ekonomického časopisu dříve nebo později stane, že začne jako o trhu přemýšlet i o věcech, které se takovému zacházení samy intuitivně nepropůjčují. Je-li šikovný, dokáže takovou úchylku prodat jako pop-ekonom; není-li, lidé si na něj jen potají ukazují a hihňají se u toho.
Jednou z takových věcí, o kterých běžně v ekonomických termínech neuvažujeme, je jazyk. Lingvistika se přitom sbližuje s jinými vědami poměrně promiskuitně; najdete ji v důvěrném vztahu s neurologií, filosofií, psychologií, antropologií, sociologií či informatikou celkem běžně, často i ve společnosti více zmíněných najednou, aniž by to někomu připadalo divné.
Ekonomie obvykle zůstává takových večírků stranou; a pokud se už po několika skleničkách nechá umluvit, obvykle se k jazyku chová jako k nástroji, řekněme, uspokojení sebe sama. Vnímá jej jako aktivum či komoditu, jimž připadá nějaká dílčí role v širším dramatu ekonomickém (jako je třeba rozbor vývoje příjmů anglofonních a frankofonních Kanaďanů).
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
