Tuzemská pobočka společnosti IBM se loni rozdělila na dvě firmy. Nově vzniklá společnost Kyndryl převzala aktivity bývalé IBM Services a zároveň se stala největším českým zaměstnavatelem v sektoru informačních technologií – v brněnské a pražské pobočce pracují přes čtyři tisíce „ajťáků“ z celého světa. „Ztráta těch tří písmen je pro mě sice negativní, ale zase je to vyvážené nabytím ohromné samostatnosti,“ komentuje nové uspořádání šéf Kyndrylu Jiří Batěk.

K dnešním hlavním klientům – například bankám nebo ministerstvům – chce Kyndryl rozšířit působnost třeba také do pojišťovnictví nebo digitalizace nižších stupňů veřejné správy.

Je to samozřejmě ztráta, stoletá dáma svoji hodnotu má. Na druhou stranu ale paradoxně mladí nad ní trochu ohrnují nos, IBM pro ně není už tak sexy, jako byla třeba před deseti lety. Dnes lákají spíš startupy.

To je přirozený proces. Proto teď se dvěma velkými bankami diskutujeme, že na tom založíme obchodní spolupráci. My budeme nabírat talenty už během studia, postupně je vychováme a pár měsíců je budeme bance nabízet zadarmo. Budou na projektech, které dodáváme, pracovat přímo tam. Potom se budeme nějakou dobu dělit o náklady půl na půl a ve finále nám banka bude za člověka, kterého jsme vychovali, rok platit. Nakonec bude mít právo ho přijmout do pracovního poměru. Je to takový trychtýř na vytváření nových ajťáků, protože situace na trhu je strašná, lidé nejsou.

Ztráta těch tří písmen je pro mě sice negativní, ale zase je to vyvážené nabytím ohromné samostatnosti. Začínal jsem ve finském korporátu, který byl flexibilní a pravomoci byly delegovány do jednotlivých zemí. Pak jsem měl patnáct let vlastní firmu, a když jsem se vrátil do korporátu, tentokrát amerického, viděl jsem tu ohromnou centralizaci a svázanost. Objektivně je asi těžké to tak nedělat. Ale pro mě bylo frustrující sedět naproti klientovi, který po mně něco chtěl a já jsem věděl, že mu nemám právo nic říct – o všem se muselo rozhodovat v centrále.

Ano, ta svázanost teď zmizela a já jsem jako ryba ve vodě. Byl jsem zvyklý řídit svůj byznys sám a teď je to skoro stejné – jen s tím rozdílem, že mám za sebou velkou organizaci.

Další osa autonomie je produktová. Jako IBM Services jsme byli placeni za to, že jsme prodávali produkty IBM. To zmizelo, teď jsme nezávislý systémový integrátor a produktově jsme se osvobodili. Třeba s Microsoftem jsme si dřív vyloženě konkurovali, dnes s nimi spolupracujeme a oni v nás vidí jednoho z největších partnerů. Potenciální trh se nám díky tomu zpětinásobil. Dřív nás oslovovaly jen firmy, které potřebovaly něco konkrétně od IBM, dnes nás může oslovit kdokoli, kdo potřebuje jakékoli IT služby – od IBM i kohokoli jiného.

Myslím, že ano. Samozřejmě nejméně se to projevilo na fakturaci, tam to uvidíme teprve za půl roku nebo za rok. Nejvíce se to projevilo na počtech obchodních příležitostí, na kterých se aktivně pracuje a o kterých víme pro příští týdny. Ale teprve uvidíme, jaká bude úspěšnost. Protože platí jedna věc: když jdete do nového typu byznysu, úspěšnost je menší, než se to naučíte, než si zákazníci zvyknou, než si vytvoříte kredibilitu. Nicméně máme agresivní aspiraci, chceme růst rychleji než trh, zvyšovat tržní podíl a myslím si, že čísla ukazují, že je to reálné.

Máme štěstí, že dnes se trh nachází v situaci, kdy není problém nedostatek práce a příliš mnoho dodavatelů, kteří se o ni perou. Naopak existuje spousta projektů, které by klienti chtěli realizovat, ale chybějí dodavatelé. Na trhu je přetlak potenciálních investičních peněz – plán obnovy, obecně digitalizace, to jsou témata pro kohokoli. Takže se spíš držíme zpátky a velmi pečlivě si vybíráme. Z IBM jsme si přinesli stávající klienty, ti jsou pro nás číslo jedna, musíme se o ně dál starat a i u nich organicky rosteme.

Primárně velké banky a státní správa, jak říkáme, velká státní správa – centrální úřady, ministerstva a podobně. K tomu bychom chtěli přidat novou „nohu“ byznysu. Velkým bankám jsou příbuzné pojišťovny. A co mi přijde jako velmi zajímavé, je střední státní správa, tedy okresní a krajská města a jimi zřizované organizace. Dnes je velký tlak na digitalizaci státní správy a tyto organizace jsou trochu popelky. Všichni se soustřeďují na budování centrálních systémů na ministerstvech, ale co má dělat chudák sám starosta? Čili se snažíme nabízet například cloudová řešení i pro ně. A pak je tu zdravotnictví.

Ano. Ale paradoxně covid zajistil politický důraz na digitalizaci zdravotnictví. Už není svatokrádež říkat, že by počítače v jednotlivých nemocnicích měly spolu mluvit, což dřív neexistovalo. Proto se chceme etablovat i ve zdravotnictví, protože máme i know-how z jiných zemí ve světě, které můžeme přenést do Česka – ať už v digitalizaci, nebo třeba v bezpečnosti.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Máme například dobrou zkušenost s takzvanými systémy Electronic ­Health Records, které fungují třeba v Kanadě, ve Spojených státech nebo v Německu. Ty umožňují autorizovaným způsobem nakládat s klinickými daty pacientů.

Principiálně jde o podobnou věc a víc. Bavíme se o tom se zdravotními pojišťovnami, protože to budou asi ony, kdo to bude financovat. Snažíme se jim vysvětlit, že to pro ně není náklad, že to je prostředek, jak ušetřit. Systém má finanční návratnost kratší než dvanáct měsíců. Když spočítáte, kolik tím ušetříte duplikovaných zákroků a vyšetření… Z diskuse s pojišťovnami vyplynula jedna zajímavá věc, a sice že by chtěly inovační proces pro lepší vytěžení a využití dat pacientů. Ve zdravotnictví je těch dat tolik, že to lidský mozek nezvládne zpracovávat a je to prostor pro informační technologie. Směřuje to k systému pro podporu rozhodování.

Co tím máte na mysli, máte nějaký příklad?

V minulosti jsme dělali zajímavý projekt na fertilitu. Při umělém oplodnění se mamince odebere deset vajíček a po oplodnění se dá každé do zvláštní zkumavky. Pak se po dobu pěti dní u každého sleduje 384 parametrů, a to každé čtyři hodiny. Na konci se rozhodne, které z těch deseti vajíček se použije – ale ne podle koncové situace, ale podle křivky vývoje těchto parametrů. Je jasné, že doktor nemá šanci to exaktně sledovat. Proto jsme vyvinuli elektronový mikroskop, který každé čtyři hodiny vajíčko vyfotí a pomocí neuronové sítě zkontroluje všechny parametry. Když pak přijde lékař do práce, má k dispozici graf, který si může zpětně prohlédnout a zjistit, co se dělo. Nakonec se tato inovace oddělila od IBM a dnes je z toho speciální start­up v Londýně.

Covid hodně odhalil, co je třeba zlepšovat. Zejména ve zdravotnictví, ale i ve veřejné správě obecně. Ale je to takový sysifovský boj. Když se bavíte s náměstky nebo řediteli na úřadech, všichni by digitalizaci moc chtěli. Ale zároveň je tam bohužel nemalá skupina kolegů, kteří vymýšlejí, proč to nejde.

Například ve finančním sektoru děláme často a úspěšně automatizaci back office procesů. Úřednice v bance dřív vzala papír, vytiskla na tiskárně dokument, ten si nechala podepsat od šéfa, pak ho orazítkovala a s nadsázkou poslala holubem na Slovensko… Toto se snažíme v bankách odstranit. Vtip je v tom, že nejenže tyto procesy automatizujeme, ale také zprůhledňujeme. Kdokoli může mít teoreticky v reálném čase přehled, jaký dokument kde zrovna je, jak dlouho se tam zdržuje… V bankách to funguje nejen interně, ale i směrem ke klientům. Stejný systém se ovšem dá využít také ve státní správě. Třeba žadatelé o stavební povolení by určitě ocenili, kdyby měli takový přehled o stavu svojí žádosti. I když zrovna tento případ kvůli odkladům nového stavebního zákona není na pořadu dne. Typově jde ale o projekty, které nás zajímají a baví.

Ano, to je velké téma pro nás i naše konkurenty. Existuje spousta řešení, která jsou na to použitelná. My jako Kyndryl například provozujeme centra vzdáleného kybernetického dohledu. V Katovicích a ve Vratislavi máme pro celou Evropu několik tisíc lidí, kteří dohlížejí na systémy z hlediska kybernetické bezpečnosti. Nyní pracujeme na lokalizaci i pro organizace, které nepoužívají angličtinu. Pokud vím, podobný záměr má i NÚKIB, který nemocnicím takovou službu nabízí, ale zatím v omezeném rozsahu. Samo o sobě to ale nestačí – dokud budou lidé nosit data přes vrátnici na flash disku, žádná vzdálená správa nepomůže. 

Jiří Batěk (54)

• Po ukončení vysokoškolského vzdělání na ČVUT v Praze pracoval pro velké mezinárodní technologické společnosti v západní Evropě i jinde ve světě.

• V letech 2001 až 2013 podnikal v oblasti technologického poradenství a investic v Evropě i v oblastech Středního východu a Afriky.

• Od roku 2014 byl členem vrchol-ného managementu IBM ČR zodpovědným za řízení divize technologických služeb a vedl proces jejího oddělení do Kyndryl ČR v roce 2021.