Dědeček to začne, pravnuk ztratí

„Kdybych tak byl Rothschild, ach, to bych si žil jako pán… Měl bych život sladkej jako med.“ To se zpívá ve slavném muzikálu. Jak se ale žilo skutečným Rothschildům a jak se obecně vyvíjel příběh jejich dynastie? Odpovědi hledá kniha Rothschildové: Lesk a zkáza dynastie. Jejím autorem je Roman Sandgruber, rakouský historik, který působil jako vedoucí Institutu pro sociální a hospodářské dějiny na Univerzitě Johannese Keplera v Linci. Česky mu vyšla kniha Hitlerův otec (Ocelot, 2022), ale dlouhodobě se zaměřuje spíše na problematiku života bohatých lidí. Případně těch úplně nejbohatších. Mimo jiné vydal knihy jako Bittersüße Genüsse. Kulturgeschichte der Genußmittel (Hořkosladké pochoutky. Kulturní historie luxusních potravin) nebo Reich sein: Das mondäne Wien um 1910 (Být bohatý: Mondénní Vídeň kolem roku 1910).

Podobnosti s Buddenbrookovými

Originál recenzovaného díla se jmenuje Rothschild. Glanz und Untergang des Wiener Welthauses, což naznačuje, že se autor soustřeďuje hlavně na jednu větev Rothschildů (to český název poněkud zastírá). Historii rakouské linie tohoto rodu shrnuje jako příběh pohádkového vzestupu z židovského ghetta ve Frankfurtu nad Mohanem na úroveň největšího bankovního domu v habsburské monarchii, pokračující tragickým hospodářským rozvratem v meziválečném období a loupeží ze strany národních socialistů. Podle Sandgrubera se dají jejich osudy připodobnit k trajektorii hrdinů románu Buddenbrookovi od Thomase Manna: „Začne to dědeček, otec to získá, syn to vydělá, vnuk si to užije a pravnuk o to přijde.“ Když Albert Rothschild, příslušník čtvrté generace rodiny Rothschildů, v roce 1911 zemřel, byl považován za nejbohatšího muže Evropy. Jeho celkem šest dospělých dětí „nedokázalo čelit tragédiím 20. století: Rodina přišla téměř o všechno a vymřela v mužské linii“.

Zvláště v 19. století ale Rothschildové financovali státy a války, zakládali továrny a železnice, byli činní jako mecenáši a sběratelé. To všechno se autor ve své knize snaží pozorně sledovat: od jejich vlivu při Vídeňském kongresu přes revoluci v roce 1848 až k velké bankovní krizi v meziválečném období. Stranou nezůstává ani Československo, kde Rothschildové vlastnili nemalé majetky, zvláště panství ve slezských Šilheřovicích, které si po konci první světové války nárokovalo i Polsko. Podle autora se ale Rothschildům jako důvěryhodnější jevil režim s ústředím v Praze než ten polský nebo německý, kterému tehdy hrozila revoluce. Není jasné, jestli se v Paříži nějak přímo projevily intervence Rothschildů, každopádně území připadlo skutečně Československu.