Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Bankovní systémy potřebují výrazně posílit ochranu před riziky, která přinesly nové technologie, blockchain a umělá inteligence
Francouzský státní koncern EdF netrpělivě čeká na rozhodnutí české vlády, kdo postaví až čtyři nové bloky v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany. Jde o zakázku za stovky miliard korun. Od zakázky Hinkley Point v Británii z roku 2016 by se pro EdF jednalo teprve o druhý zahraniční projekt v Evropě.
Francouzský státní koncern EdF netrpělivě čeká na rozhodnutí české vlády, kdo postaví až čtyři nové bloky v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany. Jde o zakázku za stovky miliard korun. Od zakázky Hinkley Point v Británii z roku 2016 by se pro EdF jednalo teprve o druhý zahraniční projekt v Evropě.
Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.
Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.
Vítkovické železárny a další české podniky pomáhaly před padesáti lety stavět – dnes Rusy zničený – Azovstal. Kontrakt měl hodnotu dvou miliard korun a noviny psaly o „zakázce století“
Bitva o Mariupol trvala bez několika dní tři měsíce. Ruští vojáci během ní srovnali se zemí osmdesát procent města a pozabíjeli desetitisíce civilistů, úplně vojensky pokořit Mariupol se jim však stejně nepodařilo. Poslední obránci půlmilionového města se – ačkoli jim docházela munice a mnoho z nich bylo zraněných – opevnili v ocelárnách Azovstal a ruské přesile se vzdali až v okamžiku, kdy jim to nařídila ukrajinská vláda.
Ať už válka dopadne jakkoli, odpor obránců Mariupolu se nepochybně stane jedním ze symbolů ukrajinského vzdoru. Ze samotného Azovstalu ovšem zbyly jen ruiny, což by nás Čechy mělo zajímat víc než kohokoli jiného, protože jsme na vybudování jedněch z největších světových oceláren a válcoven měli zásadní podíl. V červenci 1967 podepsalo Československo se Sovětským svazem smlouvu, ve které se zavázalo vybudovat v Azovstalu válcovnu plechů. Hodnota kontraktu činila 2,36 miliardy tehdejších korun (podle konzervativního odhadu by to nyní byl minimálně desetinásobek), ovšem dobové noviny „zakázku století“ v duchu socialistické gigantomanie daleko raději měřily celkovou hmotností dodaného strojního vybavení a ta přesahovala šedesát tisíc tun. Dodnes se jedná o jednu z největších tuzemských strojírenských zakázek pro zahraničí.
Hlavním dodavatelem byly Vítkovické železárny. Do práce pro Mariupol (tenkrát se ovšem město podle někdejšího sovětského vrchního ideologa jmenovalo Ždanov) se zapojila řada dalších českých podniků – Škoda Plzeň, Žďárské strojírny či ČKD Polovodiče, přičemž úkolem toho posledního bylo chod válcovny zautomatizovat pomocí počítačů ovládaných děrnými štítky.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
