Řemeslník bez čekání a nejasných ceníků. Britové posílají českému startupu Adam 75 milionů korun

Platforma Adam, která propojuje malíře pokojů a zedníky se zákazníky, teď plánuje expanzi na další kontinenty a rozšíření nabídky o další řemesla.

Platforma Adam, která propojuje malíře pokojů a zedníky se zákazníky, teď plánuje expanzi na další kontinenty a rozšíření nabídky o další řemesla.

Celý článek
0

Ke konci srpna skončí tištěné Lidové noviny, on-line verze zůstane, oznámila Mafra

Lidové noviny jsou jedním z nejznámější českých deníků. Asi nejslavnější éru zažily v době československé první republiky.

Lidové noviny jsou jedním z nejznámější českých deníků. Asi nejslavnější éru zažily v době československé první republiky.

Celý článek
0

Konec éry Ozempicu? Pfizer nevzdává boj o pilulku na hubnutí

Jedna pilulka jednou denně a kilogramy jdou dolů. Připadá vám to jako nedůvěryhodný výkřik z teleshopingové reklamy? Kdepak. To je budoucnost podle farmaceutického gigantu Pfizeru, který chce ukončit nadvládu injekčně podávaných léků na hubnutí.

Jedna pilulka jednou denně a kilogramy jdou dolů. Připadá vám to jako nedůvěryhodný výkřik z teleshopingové reklamy? Kdepak. To je budoucnost podle farmaceutického gigantu Pfizeru, který chce ukončit nadvládu injekčně podávaných léků na hubnutí.

Celý článek
0

Brazílie: lepší úplatný levičák než protofašistický magor

Vladimir Putin a Donald Trump přišli v neděli večer o důležitého spojence. Jair Bolsonaro se stal prvním brazilským prezidentem, jenž se po pádu vojenské diktatury neúspěšně snažil o znovuzvolení.

Brazílie: lepší úplatný levičák než protofašistický magor
Lula a Jair Bolsonaro. Prvně jmenovaný těsně vyhrál druhé kolo prezidentských voleb v Brazílii | foto Shutterstock.com

Když kandidát brazilské levice Lula vyhrál v neděli večer druhé kolo prezidentských voleb, jeho vlast zůstala rozdělená napolovic: více než padesát milionů Brazilců chtělo, aby dosavadní prezident Jair Bolsonaro ve funkci pokračoval. Nakonec pro něho hlasovalo jen 49,2 procenta voličů; Lula s 50,8 procenta tak volby vyhrál nejtěsnějším poměrem hlasů v historii brazilských prezidentských voleb.

Bolsonaro sám neměl nejmenší chuť funkci opustit. Z toho plyne poslední, zato potenciálně nejdůležitější nevyřešené drama letošních voleb. Jde o to, jestli těsnou porážku přijme, nebo jestli bude po Trumpově vzoru všemi možnými i nemožnými prostředky házet pokojnému předání moci klacky pod nohy. Z prezidentského sídla znělo na to téma v neděli večer pouze ticho. 

Velmi zdvořilý prezident

Náznak příznivé zprávy však přišel od nejvyšší brazilské volební autority, soudce Alexandreho de Moraese z Nejvyššího volebního soudu. Telefonoval oběma kandidátům, aby je zpravil o výsledku dříve, než jej sdělí médiím. Bolsonaro podle Moraese přijal zprávu „velmi zdvořile“; nejvyššího soudce tak večer citoval americký deník The Washington Post v tom smyslu, že „není velké riziko“, že by Bolsonaro sáhl k neústavním prostředkům boje. Měl by k tomu přitom stejně dobrý důvod jako před 21 měsíci ve Washingtonu Trump: i jemu hrozí trestní stíhání.

Ať už nakonec bude Bolsonarova reakce jakákoli, jeho sokovi se povedl ojedinělý zvrat. Ještě před třemi lety byl Luiz Inácio Lula da Silva ve vězení a odpykával si 22letý trest za korupci (Nejvyšší soud mu trest zrušil z procesních důvodů – korupční skvrna tak na Lulovi zůstala).

Namísto toho se od neděle znovu chystá do funkce, kterou zastával již v letech 2003–2010. Předtím byl kandidátem levice ještě ve trojích předcházejících volbách; pro Brazilce tak jsou volby bez Luly něčím neobvyklým. Příznivci jihoamerické levice si po Lulově návratu na příslovečné politické výsluní libují, že se Brazílie zařadila do společnosti zemí, v nichž levice prodělává cosi jako obrodu lite. 

Kolumbie, Chile, Peru, Honduras, Argentina i Mexiko jsou země, jimž po různě dlouhých obdobích vlád pravého středu dnes levice dominuje. V prvních dvou obdobích své vlády v první dekádě 21. století však Lula vládl relativně rozumně. 

Vyhnul se většině obvyklých excesů svých souvěrců a měl blíže k „nové levici“ Billa Clintona v USA či Tonyho Blaira v Británii než k temně rudé vládě Huga Cháveze ve Venezuele nebo bratrů Castrových na Kubě. Očekává se, že se bude snažit podobně vést Brazílii i v období následujícím.

Vlna populismu opadá?

I proto je na výsledku nedělních voleb snad důležitější, kdo prohrál, než vítěz samotný. Bolsonarův odchod – pokud na něj skutečně dojde – oslabuje tažení politiků, jejichž společným znakem je nedostatek respektu vůči demokracii a jejím institucím, v čele s Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem.

Mohlo by se tak snadno stát, že západní svět bude moci pokračovat v zotavování z vlny pravicového populismu. Ta v posledních měsících působí dojmem, že ztrácí na síle: Boris Johnson i Donald Trump jsou (alespoň dočasně) mimo hru a vlády Německa i Francie jsou bezpečně v rukou politického středu. 

Úspěchy konzervativních stran s potenciálně nepěknými podtóny ve Švédsku a Itálii dosud nehrozí zásadními výkyvy. Izolace maďarského premiéra Viktora Orbána se prohlubuje a válka na Ukrajině umravňuje varšavské konzervativce. Rakouský prezident Alexander van der Bellen, jenž před šesti lety tak tak odolal náporu nacionálně laděného konzervativce Hofera, se dočkal suverénního znovuzvolení. Český premiér Andrej Babiš jde do prezidentských voleb se stíháním na krku, z opozice a v roli outsidera.

Skutečné problémy

Je jistě brzy slavit; ale mohlo by se stát, že po Bolsonarově selhání (nečekaném – od znovunastolení brazilské demokracie je prvním prezidentem, který se ucházel o znovuzvolení a neuspěl) budou následovat další. Namátkou: Trump bude v první půli listopadu čelit svému prvnímu trestnímu stíhání a může se stát, že skončí za mřížemi. 

Britští konzervativci mohou pod novým vedením začít pracovat na obnově vlastní příčetnosti (a udržet Borise Johnsona daleko od Whitehallu). Vladimir Putin může doplatit na své ukrajinské šílenství. I tureckého sultána Recepa Tayyipa Erdoğana mohou jeho vlastní představy o ekonomickém fungování zahnat do kouta natolik, že přestane být mezinárodní hrozbou.

Nic z toho není ani zdaleka jisté, ale také ne zcela nereálné. Západ by se pak mohl věnovat svým skutečným problémům vnitřním, jako je populismus levicový, společenský rozklad pod vlivem informačních technologií a příliš teplé a suché počasí. A zároveň čelit neméně skutečnému problému vnějšímu, jímž je Si Ťin-pching a jeho takřka neomezeně absolutistická vláda v Číně.